Hlavní obsah

Křetínský mohl mít Trpišovského sílu. Řekl ne, a tak ve Spartě hrají slepou bábu

Foto: Profimedia.cz

Slávisté Jan Bořil a Vladimír Coufal slaví výhru 3:0 v derby na Spartě.

23. 9. 8:32

Tradiční fotbalové derby pražských „S“, které v neděli večer na stadionu Sparty vyhrála Slavia 3:0, rozebral ve svém glosáři Luděk Mádl, fotbalový expert Seznamu.

Článek

S nadějí, že derby se Slavií už nesčetněkrát mnohé napravilo a fotbalový svět pootočilo, vyrazili i tentokrát příznivci Sparty na vyprodanou Letnou.

Tam na výraz opovržení, zejména vůči zrádnému Rumunu Stanciovi, který nedávno jejich barvy opustil a červenobílé brzy nato oblékl, naházeli na plochu v rámci akce „Krysy pro krysu“ spoustu plyšáků. Z kotle si pak mnozí zařvali svůj oblíbený antisemitský pokřik „Jude Slavie“ a…

…a následně pak už všichni bez výjimky se zájmem sledovali vítězství Slavie 3:0, jež prodloužilo čekání sparťanských barev na vítězství v derby již na 9 utkání.

Někteří ze sparťanů, ať už v hledišti či u televizních obrazovek, si přitom stačili všimnout, že Slavia byla po celý zápas o třídu lepší. Jiní se ztotožnili s myšlenkovým pochodem sparťanského trenéra Václava Jílka, že prý Slavia nepředvedla na Letné žádný uragán, jen na hřišti lépe vyřešila pár situací. A tudíž je prý porážka o tři branky velmi krutá.

Ačkoli se jich – poté co potřetí vypadli v předkolech – další evropský program opět netýká, budou mít sparťané napilno i v tomto týdnu. Už ve středu je čeká domácí pohár v Jihlavě. Připomeňme, že loni Sparta neměla venku pohárové problémy toliko v úvodu s Polnou, následně totiž vždy až na penalty prolézala v Opavě i Teplicích, než v dubnu vybouchla 0:3 v Edenu.

Případné vypadnutí z poháru by bylo pro Spartu o to bolavější, že v lize už to jaksi na první dvě příčky tradičně nevypadá. Po třetině základní části, tedy po 10 ligových kolech, dokázala už Sparta na vedoucí Slavii nastřádat ztrátu 12 bodů. Na druhou Plzeň, pravda, o 3 body menší – ale co není, může být. Protože už příští neděli se Jílkův soubor předvede právě v Plzni.

Řekněme si otevřeně, že mít v letech předchozích takovou bilanci, jakou u něj evidujeme dnes, už by asi Václav Jílek Spartu netrénoval. Žije ovšem ve šťastném období, kdy se zjistilo, že permanentními vyhazovy trenérů se asi věc nespraví, takže se nyní ve Spartě všichni tváří ohromně trpělivě a koncepčně a na poplach se nebije. Uvidíme, co se bude dít po zmíněném poháru v Jihlavě a lize v Plzni.

Foto: Profimedia.cz

Zatímco sparťané házeli na plochu plyšové krysy, aby vyjádřili svůj odpor vůči změně dresu Nicolae Stancia, pod sektorem slávistických fandů potěšili rumunského reprezentanta plyšáci z „protiakce“ červenobílých, která naopak spojila naházené plyšáky s finančním darem pro děti s leukémií léčící se v motolské nemocnici.

Každopádně ve Spartě toho jistě mají ke zlepšování poměrně dost. A začít by mohli tím, že by si mohli pustit záznam s úterním výkonem Slavie v Lize mistrů, na hřišti Interu Milán. A přehrát si znovu i derby. A třeba by si už přitom mohli všimnout a uznat, že ve srovnání s nimi Slavia předvádí fotbal z jiné galaxie.

Nesrovnatelně organizovanější, propracovanější, atletičtější, koncepčnější. Sparta proti tomu postavila snahu, bojovnost, individuální schopnosti některých hráčů a jejich improvizaci. Všechna čest, to vše servírovala tentokrát v míře takové, že by to na většinu ligových protihráčů pravděpodobně stačilo. Jenže na Slavii v jejím současném rozpoložení to prostě stačit nemohlo. A pokud si Václav Jílek a případně další namlouvají něco jiného, tak asi hrají sami se sebou, s vedením klubu či s fanoušky trošku trapnou hru na slepou bábu.

Ano, lze to celé vzít po „jílkovsku“ a jednoduše sčítat, že před penaltou udělal Frýdek dětskou chybu, asi z přemotivovanosti, druhý gól po Hečově špatném vyražení míče padl se štěstím a třetí pak už do odkryté obrany. Přičemž na další šance Olayinky či Hušbauera už mohla Sparta reagovat Haškovou hlavičkou, Kangovou střelou nebo Plavšičovým únikem. Ale jednak z ničeho gól nedala – a jednak se lze na zápas dívat i trochu jinou optikou.

V ní by bylo lépe vidět, jak měla Slavia prakticky neustále zápas pod kontrolou. Její akce a kombinace probíhaly s naprostou suverenitou a strojovou přesností, každý slávista věděl v každém momentu, kde má podle pohybu těžiště hry stále se sofistikovaně přesouvající spoluhráče, kterým může balon kdykoli bezpečně posunout.

V první půli sázela Slavia viditelně na dlouhé průnikové přihrávky na pilně nabíhající hráče, kterým ostatní okamžitě nabízeli další variabilitu řešení situací. Ve druhé půli, až do Hušbauerova vyloučení, pak slávisté viditelně sázeli na delší držení míče pomocí kombinace na útočné polovině soupeře. A všichni byli neustále součástí chytrého slávistického herního stroje.

Nebyl to možná výkon omračující jako na San Siru, ale na Spartu bohatě stačil.

Podstatné totiž je, čím maximálně organizované slávistické hře čelila Sparta: tedy již zmíněnou snahou a improvizací. Když už se Spartě podařilo nějak založit útok, většinou ho nijak kombinačně nedohrávala. Ano, na své poměry byl až nečekaně iniciativní Tetteh, řešení se snažil hledat Kanga… Ale zejména v první půli Spartě vůbec nefungovaly strany. Prakticky totálně neviditelná byla levá lajna Hanousek–Hašek. A na pravé straně se zase hledal a nenacházel Hložek, kterému je na podhrotu bezpochyby lépe.

Ani šanci „přesilovky“, kterou jim ve druhé půli nabídlo vyloučení Hušbauera, sparťané nijak zvlášť uchopit nedokázali. Do tlaku se nedostali i díky péči „dobrodějů“ z hlediště, kteří si svou frustraci z vývoje skóre léčili vhazováním předmětů na plochu a zejména na slávisty, kteří si tak v deseti mohli při přerušení v klidu oddechnout.

I proti zůstává primátorský klíč určený vítězům derby v držení Slavie.

Když to shrneme: Spartě bezpochyby pomůže, začne-li svou situaci analyzovat reálně. Jistě nebude od věci všimnout si, kudy kráčí konkurenční Slavia, a zamyslet se, proč se jí tak daří.

Pomůže také podívat se na tabulku a postřehnout, že jsou v ní Letenští až sedmí. Přitom bude navíc možné zaznamenat, jak málo týmů inkasovalo dosud více gólů než Sparta. Ta inkasovala 17krát, o gól víc dostaly „Bohemka“ s Budějovicemi, o dva více Příbram s Opavou. Srovnejme to se Slavií, která za 10 kol inkasovala dvakrát. To asi nebude úplně otázka štěstí, jak se Václav Jílek snažil po derby sobě i jiným vsugerovat.

Sparta by se samozřejmě mohla nad sebou zamyslet i v širším kontextu. Hledat odpověď na otázku, proč se jí neustále stává, že hráč X hraje jinde dobře, pak ve Spartě pohoří – a sotva je někam odlifrován, zase se výkonnostně rozzáří. S takovým osudem můžeme spojit jak starší generaci, jež založila slávu Viktorie Plzeň (Limberský, Kolář, Petržela), tak třeba i současného démona slávistické defenzivy Davida „Gadžiho“ Hovorku.

A úplně nejlépe bude, když se ve Spartě zamyslí, jak mají v klubu poskládané rozhodovací pravomoci a zodpovědnosti, co má „na hrbu“ trenér Václav Jílek, co sportovní ředitel Tomáš Rosický, do čeho pořád může mluvit Adam Kotalík a jak do všech těch procesů vstupuje majitel Daniel Křetínský.

A srovnat to třeba se slávistickým modelem, kde se dvojici Jan Nezmar + Jindřich Trpišovský podařilo vybudovat si vlastní sportovní autonomii.

Asi je to model, který Daniel Křetínský ve Spartě nechtěl, když jeho jednání s Jindřichem Trpišovským, tedy s nejlepším trenérem široko daleko, jak nyní vidí i slepý, vyzněla před třemi lety do ztracena.

Všechno, co má teď Slavia, mohlo být ve Spartě. Ale její majitel řekl ne. Tak ať si teď třeba brečí doma do polštáře… Na žebříčku jeho obřích personálních chyb svítí nechuť dohodnout se s Trpišovským hned vedle náruče (a peněženky) otevřené svého času italskému stand-up komikovi Stramaccionimu.

Doporučené