Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ocenění uděluje americká organizace na podporu židovské literatury Jewish Book Council sídlící v New Yorku. Dvojnásobným laureátem ceny se v 80. letech minulého století stal český židovský spisovatel Arnošt Lustig, a to za novely Dita Saxová a Z deníku sedmnáctileté Perly S.
Ceny bývají udělovány v několika desítkách kategorií od memoárů přes krásnou literaturu až po studia holokaustu. Letos se konal jubilejní 75. ročník.
„Z ocenění National Jewish Book Award mám ohromnou radost,“ reagovala Hájková. „Moje kniha se dostala na shortlist vedle knih kolegů a kolegyň, kterých si vážím a které jsem četla už jako mladá studentka. Je to obrovská čest a znamená to hrozně moc nejen pro mne, ale pro lidi stojící za liberální demokracií v době populismu a fašismu. My všichni potřebujeme queer dějiny,“ dodala.
Kniha Lidé bez dějin jsou prach se zabývá queer touhou obětí holokaustu, tedy tématem, jež donedávna zůstávalo bílým místem historického bádání. Důvodem je obecně rozšířená homofobie obětí i pozůstalých, která vedla k tomu, že hlasy těchto lidí byly z archivů z velké části vymazávány, uvádí vydavatel díla University of Toronto Press.
Hájková v knize na základě rozsáhlého archivního výzkumu pojednává o osudu pražské odbojářky Ireny Millerové a pěti příbězích queer židovských teenagerů včetně Anny Frankové. Odhaluje tak životy těch, kteří byli marginalizováni nejen jako Židé, ale také jako queer osoby, stojí v anotaci.
V českém překladu Michala Urbana a Terezy Tomášové knihu v roce 2024 publikovalo nakladatelství Akropolis.
Anna Hájková je docentkou moderních evropských dějin na britské University of Warwick. Její první kniha Poslední ghetto: Všední život v Terezíně vyšla roku 2020 v Oxford University Press, o dva roky později následoval český překlad. Toto dílo popisovalo fungování vězeňské společnosti v terezínském ghettu v době druhé světové války.
