Nejlepší dokumenty z Jihlavy? Nahá seznamka i generace Z

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Mají umělci řešit, kde skončí jejich díla? Na to se ptá film Má to cenu, jeden z nejočekávanějších snímků 29. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Začíná už tento pátek 24. října a pokračuje až do následujícího víkendu.

V Chlebíčku nabízím spoustu tipů na filmy, které by vám tu neměly uniknout. Třeba intimní záznam ukrajinské filmařky na frontě, která píše dopisy svému synovi, nebo vizuálně působivá výprava do podzemních laboratoří, kde vědci zkoumají vesmír skrz neutrony. Jihlava na konci října je jediné místo v republice, kde vás na večírcích po kinu bude trápit otázka, proč vlastně existuje hmota.

Následující filmové tipy nejsou jen pro návštěvníky festivalu – spousta snímků brzy zamíří do distribuce nebo budou k vidění online. A kdo by si náhodou na poslední chvíli usmyslel, že chce na svátek nejlepších dokumentů vyrazit, může zkusit štěstí a přihlásit se o akreditace. Stačí nám napsat e-mail s kulturním tipem. Ten nejzajímavější oceníme dvěma vstupenkami na Jihlavu.

„Daniel poslal patnáct dolarů, to znamená, že podprsenka je v této chvíli dole,“ oznamuje Inked Dory, uživatelka sítě OnlyFans a protagonistka filmu Virtuální přítelkyně. Její přítel mezitím sedí v obýváku, ponořený do displeje svého telefonu.

Dokument Barbory Chalupové, spolutvůrkyně úspěšného V síti, sleduje čtyři dívky, které se živí streamováním vlastního těla. A nejen tím. Dory posílá svým fanouškům takzvaný „dick rating“ neboli hodnocení jejich přirození a také pořádá workshopy pro další potenciální uživatelky sítě s erotickým obsahem, která má v roce 2025 více než 300 milionů uživatelů po celém světě. Jak vypadá byznys s intimitou? Co s osobností člověka dělá, když svoje tělo za peníze ukazuje na internetu? Za co jim vlastně muži platí? Za perverzi, nebo blízkost?

Virtuální přítelkyně se chovají jako profesionálky, jejichž pracovní slang i efektivní mindset si nezadá s nejlepšími investory. Chalupová ale nabízí i hlubší pohled do duší svých hrdinek. „Vždycky jsem byla taková ta tichá holka, která by nic takového neudělala. Možná i tohle byl podnět to udělat,“ říká jedna z modelek. Druhá vysvětluje, že OnlyFans je pro ni způsob, jak získat zpět svobodu po životě ve vztahu s panovačným partnerem.

Není překvapivé, že Virtuální přítelkyně je zahajovacím filmem jihlavského festivalu. Snímek pro všechny, kdo chtějí vědět, o čem se bude mluvit.

Člověk může mít pocit, že o válce na Ukrajině ví už všechno, ale nikdy to není pravda. Snímek Můj drahý Théo sleduje konflikt očima režisérky Alisy Kovalenko, která odešla bojovat na frontu. V roce 2014, když byla na Donbasu zajata ruskými vojáky, si slíbila, že pokud jednou propukne válka v plné síle, připojí se k armádě.

O osm let později opravdu stojí v zákopech kdesi v Kyjevské oblasti, naslouchá vzdáleným výbuchům. A myslí na syna Théa, který se jí mezitím narodil. „Vypadá to tu jako v úplně cizím vesmíru,“ vypráví Kovalenko v duchu svému dítěti. „Píšu ti dopisy do poznámek v telefonu. Často nevím, co psát. Každý den se všechno opakuje.“

Můj drahý Théo je bolestné svědectví o každodennosti války, ale také o mateřské lásce, která přežije i uprostřed zákopů. Film pro poetické duše.

O rodičovství vypráví i jeden z nejvýraznějších českých zástupců na letošní Jihlavě, film Co s Péťou?. „Myslel jsem si, že je konec světa, že je po rodině,“ popisuje protagonista dokumentu režiséra Martina Trabalíka dobu, kdy mu zemřela manželka a on stál před těžkým rozhodnutím. Zvládne se sám postarat o dospívajícího Péťu, který trpí poruchou autistického spektra a své emoce dává často najevo agresivitou?

Trabalíkův snímek je studie trpělivosti. Dá se u něj dojmout, ale i prožít pocity naprosté frustrace. Dobrá podívaná pro rodiče i pro lidi, kteří mají pocit, že se o sebe navzájem nestaráme.

Palestinec Izzeldin Abuelaishe se narodil v uprchlickém táboře a dětství pro něj téměř neexistovalo. Vypracoval se ale až na úspěšného doktora, který ordinoval v izraelské nemocnici. Pak při bombardování v lednu 2009 přišel o své tři dcery. Když s pláčem zavolal do živého televizního vysílání, aby se vyzpovídal z tragédie, na chvíli to pohlo dějinami. Mezi znepřátelenými národy na okamžik zavládlo příměří.

Dokument Nebudu nenávidět popisuje cestu Izzeldina Abuelaishe k míru. Asi není spoiler, když řeknu, že je dost strastiplná, místy beznadějná a bez jasného konce. Film pro odolné diváky – hodně cloumá s emocemi – někdy trochu na sílu. Přesto je tenhle příběh dobré znát.

Jeden z nejpůsobivějších filmů letošní Jihlavy tvoří hlavně tma. Odehrává se v podzemí. Jedině tam je totiž možné pozorovat neutrony, částice, ze kterých můžeme vytěžit spousty informací o vesmíru, hvězdách, hmotě a vůbec.

Je těžké necítit závrať, když jako diváci spolu s vědci sestupujete k obří podzemní laboratoři. Výtah je tak rychlý, až to působí, že padá. Stejně trvá cesta dolů pět minut. Poslové jsou snímek, který rozpohybuje gama vlny ve vašem mozku a procvičí vaši představivost. Nebo už jste někdy viděli, jak to vypadá, když do sebe narazí subatomární částice? Ideální film pro všechny, kdo se někdy probudí s otázkou, proč existuje hmota.

Film posbíranej na chodníku. Tak režisérka Maja Penčič popisuje svůj celovečerní debut složený z pouličních rozhovorů s mladými lidmi v Praze. Neučesaná koláž zachycuje generaci Z tak, jak ji za normálních okolností vidět nemůžeme a někdy možná ani nechceme.

Pár podnapilých borců, kterých se dokumentaristka neúnavně ptá na smysl života. Dívka štěbetající o ideálním klukovi. Pouliční filozofování o vztazích, klimatické krizi, válce, ale i o samotě. Ta má nakonec v Minimu lásky docela dost prostoru. Z pouličního chaosu se skládá nečekaně komplexní a autenticky působící mozaika, která je ještě o něco zábavnější, když si otázky Maji Penčič divák začne zodpovídat spolu s respondenty v různých stadiích rozdivočelosti i melancholie.

Vypíchnu ještě jeden film od zástupců domácí mladé generace. Student dokumentaristiky na FAMU Jakub Ondráček se rád přichomýtne k politice. V jeho portfoliu najdete pár politických reklamních spotů, ale i videa natáčená s nejvlivnějším moderátorem posledních let, Janem Špačkem. Do Jihlavy Ondráček veze celovečerní observační dokument o lidoveckém hejtmanovi jihomoravského kraje Janu Grolichovi.

Je to dobrá příležitost, jak nahlédnout do kuchyně „politikovi nové doby“. Ať už při zákulisních debatách o politice v kraji, řešení povodní, nebo na ulici při rozdávání koláčů potenciálním voličům. Pamatujete si ještě, jak se Andreji Babišovi vyčítaly koblihy? Časy se mění. Mimochodem, i na Jana Špačka dojde.

Proti oknu sedí žena, vidíme pouze její siluetu. Musí zůstat v anonymitě. „Nikdy bych nečekala, že se stane, co se stalo. Nenapadlo nás, že budeme terčem útoku,“ svěřuje se jedna z respondentek dokumentu Knihovnice. V něm se vydáváme do amerického Texasu, kde místní zákonodárci vytvořili seznam 800 knih, které chtějí vymazat z povrchu zemského (minimálně na území daného státu).

O jaké tituly jde? Třeba publikaci o historii procesu Roe vs. Wade, který vedl k legalizaci potratů, knihy LGBTQ autorů nebo texty pojednávající o rasové problematice. Knihovnice není formálně kdovíjak zajímavý dokument, ale leckoho může šokovat.

Už v minulém vydání Chlebíčku jsem připomínal irského spisovatele Paula Lynche, který mluvil o pocitu, že „tohle se přece nemůže stát“. Přesně to v americkém dokumentu říká i jedna z knihovnic. Přece se znovu nebudou hromadně zakazovat knihy jako v éře mccarthismu? Budou. A z knihovnic se stanou nepravděpodobné hrdinky, které zakázané publikace často brání vlastními těly.

V pravém slova smyslu jihlavský film. Přesně kvůli takovým má smysl stát fronty před kinem Dukla, popíjet svařené víno z kelímku a doufat, že se na projekci v malém sále vejdete. Generální stavy kombinují dlouhé záběry beze slov s komponovanými scénami líbajících se milenců i bádajících vědců.

Pečlivě stylizovaný snímek se vydává na výpravu do minulosti poté, co v Královské botanické zahradě v Madridu objeví záhadnou skříňku se semeny rostlin z Jižní Ameriky. V meditativním tempu postupně rozkrýváme traumata kolonialismu. Ideální film pro zkušené jihlavské harcovníky, ale i ty, kdo na nejlepší festival podzimní sezony vyrážejí poprvé.

A jsme na konci. Spousta filmů se sem nevešla. Třeba Návratové centrum Bürglkopf, které sleduje osudy obyvatel uprchlického centra uprostřed líbezné tyrolské krajiny. Poutníci vyprávějící o nedobrovolných obyvatelích přízračného domu v Tunisku, které v zemi uvěznila pandemie. Já se ale musím vrátit do Česka k filmu Jana Strejcovského Má to cenu!?.

Jeho dokument sleduje neprůhledný byznys s uměním. V hlavních rolích kontroverzní podnikatel Robert Runták, angažovaný umělec Epos 257, bezdomovec Kočičák. A také aukce děl od prestižních domácích výtvarníků i exekučně zabaveného majetku, ze kterého pak Jiří David tvoří nová umělecká díla. Film, u kterého se diváci budou buď potutelně smát, nebo nevěřícně kroutit hlavou.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.