Reportáž: V oku moshpitu. Creepy Teepee je po přesunu do Prahy kontaktnější

Během uplynulého víkendu na festivalu Creepy Teepee bylo možné se i chvíli zasnít. Koncert norské zpěvačky Sunnivy Lindgård, vystupující pod přezdívkou Sassy 009, unášel publikum někam jinam: místy zastřené kytary připomínaly skupinu Cocteau Twins, do toho ale hrály mechanicky přesné triphopové bicí a snové vokály vzkazovaly, že „nebe je blízko / blízko, blízko pro mě“.

Sunniva Lindgård hrála především písně z letošní desky Dreamer+. Její projekt je vedle už zavedené norské dvojice Smerz aktuálně tím nejzajímavějším na severské alternativně-popové scéně.

Při vystoupení Sassy 009 se také dalo zadívat na azurově modrou oblohu a skoro zapomenout, že člověk se právě nenachází v Kutné Hoře, kde se festival Creepy Teepee konal posledních 16 let. Po nouzovém přesunu na pražský ostrov Štvanice a do zázemí provázaných klubů Fuchs2 a Bike Jesus, které patří mezi hlavní tepny nočního života ve městě, přehlídka působila přirozeně, i když spousta věcí byla jinak.

Rozhodně se změnilo tempo festivalu: zatímco dříve při přecházení mezi klášterní zahradou, vyklizenou textilní továrnou nebo lokální diskotékou se dalo v kutnohorských ulicích ztratit a zpomalit, tentokrát to byl větší adrenalin. Lidé pobíhali z jednoho patra klubu do druhého, přičemž se před nimi pokaždé otevíral nový zvukový svět.

Do deštěm promáčených ulic jižního Londýna je vtáhla vycházející hvězda britského rapu Jawnino, který v textech pozoruje život dělnické třídy generace Z. Odkazuje k ostrovním tanečním žánrům jako jungle z 90. let minulého století, ale jeho beaty zní jako na tlumících prášcích a vstřebávají hypnotický zvuk rapového stylu plugg.

Jindy se před hlavním pódiem na louce spustil blackmetalový cirkus v podání japonské skupiny Violent Magic Orchestra. Čtveřice z města Ósaka sice nosí černobílý make-up zvaný corpse paint a členové přijali přezdívky po hvězdách black metalu jako Mayhem nebo Darkthrone, kytarové riffy však míchají s elektronickým hardstylem a eurodancem. Jejich pražské vystoupení připomínalo koncert Scooter, jen s temným metalovým vokálem zpěvačky zvané Xasthur. Byl to jednoznačně nejzábavnější koncert letošního ročníku.

Hrozba přesunu visela nad festivalem Creepy Teepee dlouhodobě. U kutnohorských politiků měl sice spojence, jiné ale provokoval svou nekonvenčností, jinakostí a samozřejmě hlukem.

Od vzniku v roce 2009 se musel stěhovat už šestkrát: nejprve z nádvoří Galerie Středočeského kraje do místního nefunkčního pivovaru, pak do areálu ovocnářského družstva. Nakonec se Creepy Teepee usadilo na pět ročníků v zahradě církevního gymnázia u kláštera řádu svaté Voršily, i když se ještě mezi tím jeden ročník nouzově konal na louce u silnice mezi benzínkou a supermarketem, kde jinak bývají poutě nebo cirkusy.

Po třech stabilních ročnících nyní opět přišla nejistota. Správu klášterního areálu od církevního gymnázia převzala farnost a pořadatelé se s ní na dalším pronájmu prostoru nedokázali domluvit. „Už nás po sedmnácti letech začalo vyčerpávat přesvědčovat místní, že je festival pro Kutnou Horu přínosem,“ vysvětlil týdeníku Respekt Štěpán Bolf, proč s pořádající společností A.M.180 Collective raději zvolili přesun do metropole.

Do spojení s Kutnou Horou přitom za ty roky hodně investovali. „Považovali jsme to za tak důležitou událost, že jsme do těch prvních ročníků klidně nalili sto tisíc každý. Všechny peníze z obrazů, které jsem jako mladý absolvent AVU prodal, šly do festivalu a koncertů A.M.180,“ vzpomíná pro server Page Not Found další z organizátorů Jakub Hošek, jinak také vedoucí ateliéru malby na pražské Akademii výtvarných umění.

Postupně se jim podařilo vybudovat z Creepy Teepee unikátní hudební akci, která nejméně v Evropě nemá srovnání. V New Yorku, odkud se rekrutuje velká část vystupujících, se o ní v hudebních kruzích šíří nadšené zprávy. Dnes velká jména jako producent a spolupracovník španělské hvězdy Rosalíí Yves Tumor, dále Mykki Blanco nebo švédský rapper Bladee si tu odbyli památné koncerty předtím, než prorazili.

Téměř osmdesát procent publika přijíždí ze zahraničí, čemuž odpovídá také cena vstupenek. Každoročně se kurátorskému kolektivu Jakubu Hoškovi, Nik Timkové a Štěpánu Bolfovi hlásí kolem čtyř stovek kapel z celého světa.

Stejně jako je nejisté místo konání, také do posledních chvil nebývá jasný program. Organizátoři ho zveřejňují zpravidla až tři dny před začátkem, aby skutečně přivezli to nejaktuálnější ze současné hudby a nic nezestárlo. Příkladem může být třeba duo B0yg1rl, které patří ke queer haitské diaspoře v americkém Miami.

Hudební server s největším vlivem Pitchfork ohodnotil jejich aktuální desku Exit 2B v červnu nejvyšší známkou a několik týdnů poté B0yg1rl rozpálily bývalou diskotéku v pražském Fuchs2 na pozvání Creepy Teepee. Je dobře možné, že jejich zvuk mísící prvky jižanského rapu, dancehallu a haitského tanečního žánru kompa ovládne globální klubovou hudbu jako před lety brazilský baile funk.

Minimálně poslední tři roky se mluví o návratu alternativních žánrů od shoegaze přes slowcore až po emo-hardcore. Letos byla tato stopa 90. let silně patrná také v programu Creepy Teepee. Na pódiu se střídaly emo-hardcoreové kapely z Velké Británie nebo Skotska, až to chvílemi připomínalo dnes už nefungující tuzemský festival Fluff, který se na tuto scénu specializoval.

Na Creepy Teepee ale tentýž žánr hráli teenageři a bylo pozoruhodné sledovat, jak si k vypjatým emocím, melodickým vokálům a intenzivním kytarám hledají cestu nové generace. Nad festivalem se symbolicky vznášel duch kapel jako At the Drive-In nebo Deftones. Zaujaly ale především projekty, které formálně vybočují: například zakladatel projektu Shoplifting Jamie Penne míchá kytary a vyřvávané vokály s breakcorem, který skládá na staré konzoli Nintendo DS.

Další silnou linkou byla zběsile přetaktovaná elektronika vycházející z hyperpopu, která už dlouho tvoří kolorit Creepy Teepee: několikrát během víkendu se potvrdilo pravidlo, že za experimentem a pestrostí se někdy skrývá schematičnost.

Téměř cokoliv, co z tohoto koloritu vybočovalo, naopak bylo zajímavé. V New Yorku usazená producentka More Eaze ve vyšívané džínové košili předvedla nekonvenční přístup k písničkářství, který má kořeny ve folku a využívá možností digitálních technologií: hrála na housle a ze stop vytvářela naživo smyčky, přitom je střídala s kytarou a do toho si hlas něžně upravovala efektem autotune. Přitom vzniklé kompozice neustále dobrodružně pitvala a skládala dohromady.

Přiměřeně „rozkladný“ byl také koncert kanadské noise-rockové skupiny Truck Violence, která ovládla Fuchs2 chaotickou energií.

Byl to jeden z nejsilnějších zážitků letošního festivalu. Na pódiu zahaleném mlhou v rudé záři se nejprve míhaly jen obrysy: kytarista s basistou pochodovali ze strany na stranu, naráželi do sebe, provokovali se jako malí kluci.

V nejhlučnějších chvílích byli Truck Violence intenzivní jako náraz do zdi. K silnému dojmu přispěly bezútěšné texty zpěváka Karsyna Hendersona, který líčí vyrůstání v odlehlém venkovském městě jako permanentní válku, život poznamenaný hospodářským úpadkem regionu, násilím i nudou. V jeden moment se Kanaďané ztišili a zahráli bluegrassovou píseň s banjem, aby vzápětí spustili další smršť.

Rozhodně více než dříve se koncerty na Creepy Teepee měnily v kontaktní sport: holky i kluci skákali z pódia a surfovali v davu, mezi lidmi se otevíraly moshpity, divoce se pobíhalo. Což je vlastně nakonec nejlepší zpráva o tom, jak se letošní ročník vyvedl.

Na takový festival by mohla být pyšná každá radnice, ať už ta kutnohorská, nebo pražská. Možnost stát blízko nově se rodícím stylům a mít prostřednictvím Creepy Teepee takto koncentrovaně přístup k vzdáleným scénám z pohodlí Česka je velké privilegium.