Je krásná a tajemná. Dan Brown básnil o Praze i míchaných vajíčkách od Pavla

Nula. Tolik lidí dorazilo na první veřejné čtení amerického prozaika Dana Browna. Konalo se při příležitosti vydání jeho románového debutu Digitální pevnost v roce 1998. „Zaměstnancům knihkupectví to bylo tak líto, až si sundali jmenovky a dělali, že přišli na čtení,“ říká spisovatel a rozesmívá tak zaplněný velký sál pražské Lucerny. Odhadem asi 1500 návštěvníků, z nichž část zaplnila obě patra balkonových lóží a teď se vyklánějí, aby na autora měli co nejlepší výhled.

V průběhu čtvrteční besedy, kterou uspořádalo nakladatelství Argo, jsou v publiku i zahraniční nakladatelé Brownových knih, jež vyšly ve více než 56 jazycích a celosvětově dosáhly v prodejích na cifru 250 milionů výtisků.

Čísla prodejů té nejnovější, mysteriózního thrilleru Tajemství všech tajemství odehrávajícího se v Praze, zatím známá nejsou. Indicie napovídající další úspěch ale přicházejí z Británie i Francie, kde si už novinka zajistila bestsellerovou první příčku, nebo z USA, kde nakladatel sebevědomě poslal do oběhu 1,5 milionu výtisků. Z Browna, který uměleckou kariéru začal jako neúspěšný hudebník a později nepříliš populární spisovatel, se po vydání románu Šifra mistra Leonarda v roce 2003 stala slovy českého redaktora Petra Onufera „literární rockstar“, která Lucernu vyprodala během jediného dne.

Na pódiu ale jedenašedesátiletý Američan působí civilně a skromně. „Čeští fanoušci jsou perfektní,“ znějí jeho první slova poté, co se magicky zjeví v sále. Zatímco moderátor večera Daniel Stach představoval další hosty, amerického editora Jasona Kaufmana a Petra Onufera, Brown se schovával pod pláštěm na levém boku pódia. Jako by si ze svých mysterií sám trochu dělal legraci.

Vtipu se neubrání, ani když mluví o čtvrteční ranní návštěvě na Pražském hradě u Petra Pavla. „Povím vám něco, co jsem prezidentovi neřekl. Nevěděl jsem, že spolu budeme snídat, takže jsem se najedl v hotelu, měl jsem obří porci míchaných vajíček a na Hrad jsem odcházel plný,“ vypráví Brown. „Najednou mě posadili ke stolu a číšníci přede mě postavili dva velké talíře. Pomyslel jsem si: bože, prosím, ať to nejsou vejce.“

Spisovatelův protějšek se do své porce pustil s nadšením, líčí Brown, který se k jídlu ze zdvořilosti přidal. „Od té doby jsem nejedl a pořád se cítím plný. Ale prezident dělá opravdu skvělá míchaná vajíčka,“ směje se autor, jehož přítomnost je v Praze cítit téměř hmatatelně.

Všechno začalo už minulý týden, v den vydání nového románu Tajemství všech tajemství. Staroměstské náměstí zaplnila fronta čtenářů čekajících na první výtisky, slavnostně prodávané na radnici. Od té doby se spekuluje, kdy město zaplaví nová vlna turistů - těch, kteří budou bloudit pražskými ulicemi po stopách knihy.

„Langdon soustředěně pátral po nějakém řešení, když vtom mu zrak zabloudil směrem k nebi, jako ostatně často ve chvílích, kdy hledal inspiraci. Při pohledu na rozlehlou barevnou fresku klenoucí se nad jeho hlavou najednou cítil, jak ho zcela pohlcuje krása tohoto díla oslavujícího důležitost lidského vědění - zobrazení jezuitských svatých zabraných mezi oblaky do četby a psaní,“ píše se v Tajemství všech tajemství.

Místo, které tak rozrušuje profesora náboženské symbologie Roberta Langdona v Brownově pražské novince, je Zrcadlová kaple v Klementinu. Pár hodin před vystoupením v Lucerně tu spisovatel odpovídal na otázky novinářů a také od primátora Bohuslava Soboty z ODS převzal symbolický klíč od města.

Několikrát musel vysvětlovat, proč svou novou knihu nesituoval do rumunských či polských metropolí. Kdo ale poslouchal, jak zapáleně Brown mluví o Praze, ptát se nemusel. „Už od dob Rudolfa II. je Praha mystické hlavní město Evropy,“ básnil Američan. „Sem se sjížděli kabalisté, alchymisté i kouzelníci, aby tu komunikovali s nadpozemským světem. Od té doby tu visí cosi magického. Můžete to cítit, když se projdete po Karlově mostě v noci,“ myslí si.

Nápad psát o Praze prý v hlavě nosil přes patnáct let. Ostatně město mu učarovalo už v 80. letech minulého století, kdy sem jezdil na výlety jako malý chlapec. V té době nechápal, jak dávnou historii má před očima, ale pravidelně se do metropole, „v níž realitu a mystično dělí pouze tenký závoj“, vracel.

Jenže děj Tajemství všech tajemství potřeboval uzrát, přiznává Brown. Příběh o vědomí, jeho původu i hranicích vyžadoval roky rešerší, rozhovorů s vědci i průzkumných výprav po nejrůznějších lokalitách. Na tiskové konferenci a později v Lucerně prozaik mluví o svých výletech do městské kanalizace nebo o zkoumání místní kuchyně s humorem. „Jak se jmenuje ten aspik s vepřovým?“ ptá se moderátorky v Klementinu, která mu odpovídá, že tlačenka. „Tak ta mi moc nechutnala.“

O jednom tématu ale hovořil zcela vážně, s naprostým zapálením. „Jsem přesvědčený, že lidské vědomí v nějaké formě přežívá smrt těla,“ vysvětloval odpoledne novinářům a později také publiku v plném sále Lucerny. Je to pravděpodobně nejkontroverznější výrok večera, v narážce na golema z jeho nové prózy pomyslný šém, který dokáže rozpohybovat jak kritiky, tak i největší fanoušky.

Podle těch prvních Brown splétá záhady týkající se zednářských spiknutí, tajných světových řádů nebo pokusů s vědomím se skrytou reklamou na Four Seasons nebo Starbucks. Jeho příznivci mezitím ochotně stojí fronty, jako je ta před Lucernou - začíná u tramvajové zastávky na Václavském náměstí. Jsou tu i Klára a Adam, dvaadvacetiletí studenti medicíny. Mladá žena si s sebou nese výtisk románu Andělé a démoni plný lepíků. „Líbí se mi, že se tam fakt něco dozvím,“ vysvětluje žena, která kvůli Brownově knize kdysi vyrazila zkoumat Vatikán. Nebojí se, že slavný autor píše nesmysly? „To je na tom právě to nejlepší,“ argumentuje Adam. „Přečtete si to a pak se sami můžete jít přesvědčit, jestli to tak opravdu je. Je to jenom na vás. Teď, když píše o Praze, si to všechno máme šanci obejít.“

Zřejmě je jen otázkou času, kdy se ve městě začnou objevovat turisté s výtiskem Tajemství všech tajemství, kdy se z centra rozšíří také k nenápadným dveřím vedoucím do bunkru Folimanka nebo na Bastion u Božích muk. Oba hrají v novém příběhu důležitou roli.

Že je Brown profesionální literární rockstar, jde poznat i na pódiu Lucerny. Někdy opakuje perfektně naučené historky a repliky, umí ale být i osobní. Třeba když vysvětluje, že k myšlence napsat knihu o vědomí ho přinutila smrt vlastní matky. „Zemřela na leukémii. Bylo to pro mě velmi složité, emocionální období a já se sám sebe ptal - je vážně pravda, že všechny její sny, naděje, strachy a vzpomínky prostě zmizí?“ vysvětluje.

Brown důrazně opakuje, že neměl žádnou náboženskou zkušenost ani se sám neocitl na hraně života a smrti. Tajemství všech tajemství jsou jen rešerše, rozhovory s vědci, golem v pražských ulicích. Hodně zvědavosti. A Four Seasons.

Slavný spisovatel návštěvníkům v Lucerně poodhaluje ještě jedno tajemství - své dětství. V jednom okamžiku prozrazuje, že v hledišti sedí také jeho devětaosmdesátiletý otec. Když byl Dan Brown malý, táta jemu i jeho sourozencům na Vánoce chystal bojovky. Místo dárků pod stromečkem ležela hádanka. Další byla ukrytá v záchodové nádržce s vodou. Možná se základ nejprodávanějších knih na světě zrodil právě tady, na lovu ztracených vánočních dárků.

„Poznáte, že bude úspěšný. Protože je zvědavý,“ popisuje otec svého syna. „Ale ani v jeho osmnácti letech si nedovedete představit, že se z něj stane světový fenomén. Je jedním z nejčtenějších spisovatelů na světě. Ale ti, kdo ho opravdu znají, také vědí, že je to jeden z nejskromnějších lidí - a taky úžasně milý chlap,“ dodává. Dan Brown opouští pódium, aby otce objal. Nepůsobí to jako hra na city.

Muž s odvěkou zálibou v šifrách stvořil dokonalý byznys model, který dokáže prodat špatný flat white, luxusní hotely, magii Prahy i otcovskou lásku. Jde mu nevěřit. Ale propadnout mu je zábavnější.