Rusko platí strašlivou cenu. Na frontě selhává, říká britský velvyslanec

Americký prezident Donald Trump krátce po svém zvolení řekl britskému premiérovi Keiru Starmerovi, že si Spojené království bude muset vybrat mezi USA a Evropou. Británie to však odmítá, navzdory rozdílům v přístupu jednotlivých administrativ, například k Rusku.

„My to nevnímáme jako volbu mezi dvěma možnostmi. Spojené státy jsou naším spojencem, zároveň chceme být silní jako Evropa a udržet rovnováhu,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy britský velvyslanec v Česku Matt Field.

Ve světle čtyř let od plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu a s rostoucími výzvami mezinárodní bezpečnosti Field zdůraznil, že bez aktivního zapojení USA nebude tlak na Rusko dostatečně účinný. „Musíme nést odpovědnost za sebe a podporovat Ukrajinu, zároveň ale uznat, že Spojené státy jsou naším partnerem při vyvíjení tlaku na Rusko a dosažení dohody,“ dodal.

Field říká, že navzdory značným výzvám a rozdílům v přístupu jednotlivých států mají Spojené království a Evropa stále společné strategické cíle: mír na Ukrajině a omezení hrozby ze strany Ruska. „Strategický cíl zůstává společný. Můžeme se sice neshodnout na některých krocích nebo důrazu v politice, ale v zásadě chceme totéž,“ uvedl.

Začnu otázkou na měnící se světový řád, protože jsme v posledních měsících viděli mnoho událostí, kdy bylo mezinárodní právo zpochybňováno. Cítíte osobně, že jsme svědky nějakého zlomového bodu v globální politice?

Během své diplomatické kariéry si nepamatuji tak dlouhé období plné otřesů a výzev. Myslím, že se hodně událo nejen v posledních několika týdnech, ale za poslední už téměř čtyři roky, od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Od té doby čelíme obrovským výzvám. Žijeme v bezprecedentní době.

Byly chvíle, kdy jste měl osobně strach, že bychom mohli směřovat k nějakému novému normálu, kde už mezinárodní pravidla a právo neplatí?

Několikrát. Myslím, že to je součást toho, že Rusko představovalo hrozbu pro nás všechny, včetně zavedených konvencí a zákonů. Pokud jsme k sobě upřímní, a to často zdůrazňují Ukrajinci i další, nic z toho nezačalo před čtyřmi lety. Lze to vystopovat až k našim předchozím selháním reagovat na ruské kroky v letech 2008 (konflikt s Gruzií, pozn. red.), 2009 (plynová válka s Ukrajinou) a 2014 (anexe Krymu a válka na východě Ukrajiny).

Rusko dlouhodobě zkouší, kam až může zajít, a naše nedostatečné reakce přispěly k současné situaci. Je to důvod k obavám, ale zároveň realita, se kterou se teď musíme vypořádat.

Jak vás to ovlivnilo jako diplomata? Říkal jste, že to pro vás byly také nejtěžší čtyři roky.

Nejsilněji si vybavuji období těsně před plnohodnotnou ruskou invazí. V té době jsem byl velvyslancem v Bosně a Hercegovině a jednal jsem s politiky, diplomaty i kolegy v Londýně.

Naše zpravodajské služby sdílely a zveřejnily odhady o tom, co se chystá, ale mnoho lidí nám nevěřilo. Panoval silný skepticismus, že by Rusko skutečně k invazi přistoupilo, a nebyl jsem rád, že se ukázalo, že jsme měli pravdu.

Následující roky přinesly obrovské výzvy, ale také silnější pocit spojenectví, než jaký jsem kdy během své kariéry zažil. Vidíme to například na vstupu Finska do NATO a na větší jednotě napříč Evropou i v rámci Aliance. Vnímám to jako pozitivní reakci, stejně jako výraznou solidaritu britské veřejnosti s Ukrajinou. Stejnou podporu a odhodlání jsem viděl i v Česku.

Rusko otevřeně říká, co chce Ukrajině udělat, a snaží se toho dosáhnout. Myslím si ale, že v tom selhává. Za poslední rok podle odhadů získalo jen asi 0,8 procenta ukrajinského území a zaplatilo za to přibližně 420 tisíci obětí z vlastních řad. To je strašlivá cena za velmi malý zisk.

Jak vnímáte současnou pozici Evropy? Často se mluvilo o tom, že je Evropa slabá a musí se probudit. Myslíte, že je dnes silnější než před rokem, pokud jde o jednotu a podporu Ukrajiny?

Jednoznačně. Jedním z poučení z roku 2022 je, že Evropa dlouho nebrala vlastní bezpečnost dostatečně vážně. Mnoho členů NATO dlouho nedosahovalo cíle vydávat dvě procenta HDP na obranu.

Na to upozorňovali nejen prezident Trump, ale i předchozí američtí prezidenti, kteří říkali, že Evropa musí dělat více a nemůže se tolik spoléhat na americké investice. Dnes už vidíme pozitivní posun a větší snahu převzít odpovědnost. Evropa se opravdu musela probudit.

Myslíte, že totéž platí i pro Británii?

Ano, právě proto dnes v rámci Aliance vydáváme více než kdykoli předtím. Očekáváme, že příští rok dosáhneme 2,6 procenta HDP na obranu a dlouhodobým cílem je zvýšit to až na 3,5 procenta. Je to velká změna, stojí to hodně peněz, ale zároveň jde o investici do naší bezpečnosti. Myslíme si, že to vytvoří pracovní místa a učiní naše občany bezpečnějšími. To není jen naše hlavní odpovědnost, ale odpovědnost každé vlády.

Americký prezident Donald Trump nedávno oslavil rok ve funkci prezidenta. Co se podle vás za ten rok změnilo pro Británii a Českou republiku?

Myslím, že Britové i Češi jsou instinktivně transatlantisté a dlouhodobě udržují silné spojení s USA. Zároveň nám prezident Trump jasně sdělil, že musíme více investovat do vlastní bezpečnosti. Spojené státy čelí také dalším strategickým výzvám, například v indo-pacifickém regionu, a proto je logické, aby Evropané, včetně nás, převzali větší část této odpovědnosti. To ale neznamená, že bychom byli k USA méně blízcí v našich postojích a instinktech.

Po vítězství ve volbách Trump řekl premiéru Starmerovi, že si Spojené království bude muset zvolit mezi USA a Evropskou unií. Ten to tehdy odmítl. Myslíte, že dnes Británie nějakým směrem preferuje jeden z těchto vztahů, nebo se snaží udržet rovnováhu mezi transatlantickými vazbami a Evropou?

To je dobrá otázka, ale nepovažujeme to za volbu mezi dvěma možnostmi. S americkou administrativou jsme udělali více, než by mnozí čekali. Pořádali jsme druhou státní návštěvu, během níž prezident Trump mluvil o neotřesitelné vazbě mezi našimi zeměmi a zmiňoval své rodinné spojení s Británií. Návštěva přivedla do Spojeného království investice v hodnotě 150 miliard dolarů.

Zároveň ale spolupracujeme s ostatními evropskými zeměmi. Premiér Starmer například hraje aktivní roli v koalici ochotných států po boku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. To vůbec nesnižuje naše vztahy s USA, naopak je to posiluje. Abychom mohli mít efektivní vztah se Spojenými státy, musíme být silní jako Evropa.

Jak byste dnes popsal vztah mezi Spojeným královstvím a USA? Jak silné jsou vazby, například ve srovnání s předchozí administrativou?

Vzhledem k výzvám, kterým čelíme, nejen kvůli Rusku, ale i obecně, spolu už spolupracujeme dlouhou dobu a to se nemění. Dochází k větším investicím oběma směry a bezpečnostní spolupráce zůstává velmi těsná. Naše obranné a zpravodajské systémy jsou propojené a vztahy hluboké. Prezident Trump nám nicméně také klade výzvy, stejně jako ostatním.

Mohl byste to trochu upřesnit? O jakých výzvách mluvíte?

Je důležité vidět to v kontextu a nepovažovat to za něco úplně nového. Například otázku obranných výdajů zdůrazňoval i bývalý prezident Barack Obama. Spojené státy nechtějí financovat evropskou bezpečnost samy a toto poselství je konzistentní napříč administrativami.

Další výzva je, že Spojené státy nás nevyzývají k tomu, abychom spolupracovali méně, ale právě naopak – chceme více investovat do USA a přitáhnout americké investice do Británie. Zároveň panuje patrně překvapivě blízký vztah mezi premiérem Starmerem a prezidentem Trumpem. To neznamená, že jsme neměli obtížné debaty, ale dnes jsme v dobré pozici, pokud jde o vzájemnou otevřenost a upřímnost.

Nicméně přístupy premiéra Starmera a prezidenta Trumpa se v lecčem liší, například ve vztahu k Rusku a tomu, jak by mohl vypadat udržitelný mír na Ukrajině. Evropané například říkají, že Trump by měl více tlačit na Rusko. Jak moc vás znepokojuje možný rozkol v západní alianci a rizika, která by to mohlo přinést?

Naše strategické cíle jsou stejné – mír na Ukrajině a zastavení ruské agrese. Přístup k nim se může lišit, ale ne vždy. Pro nás je klíčová podpora Ukrajiny a tlak na Rusko. Evropané, včetně nás v Británii, mohou sami vyvíjet tlak, ale bez USA nebude tento tlak dostatečně účinný. Proto potřebujeme aktivní zapojení Bílého domu. Jsme rádi, že prezident Trump je zapojen a skutečně se angažuje.

Myslíte, že Spojené státy si stejně jako Velká Británie a Evropská unie dostatečně uvědomují cenu, kterou Ukrajinci za válku platí?

Těžko říct. Věřím, že v americkém systému, až po nejvyšší úroveň Bílého domu, existuje velké pochopení toho, že nejde jen o potrestání Ruska, ale také o ocenění toho, kolik Ukrajina už obětovala a jak je připravena na mír.

Prezident Zelenskyj prokázal ochotu uzavřít dohodu za správných podmínek. Rusko to neukázalo, Putin nechce mír. Rusko dále útočí na civilní cíle, zatímco prezident Trump a prezident Zelenskyj pracují na nalezení řešení. Jsme plně na straně Ukrajiny a myslíme si, že jejich snaha musí být uznána.

Co se vám tedy honí hlavou, když uslyšíte prezidenta Trumpa, že právě prezident Zelenskyj je ten, kdo blokuje mírovou dohodu?

Víme, že tato vyjednávání jsou a budou náročná, ale v Británii jsme přesvědčeni, že prezident Trump má v této záležitosti skutečně zásadní roli. Připomíná mi to senátora George Mitchella a mírový proces v Severním Irsku – 700 dní neúspěchů a jeden den úspěchu.

Zmínil jste, že bez USA to nepůjde. Někteří evropští lídři, například finský prezident Alexander Stubb, však tvrdí, že Spojené státy k vlastní obraně vůbec nepotřebujeme. Co si o tom myslíte?

Je důležité rozlišovat různé aspekty. Evropa musí být schopná a ochotná se bránit sama, a to je přesně ten vzkaz, který přichází od finského prezidenta. Finsko je v mnoha ohledech inspirací pro nás všechny, pokud jde o to, jak vážně brát vlastní bezpečnost. A aliance je silnější díky tomu, že jsou součástí i Finsko a Švédsko.

Takže říkáte, že musíme investovat do vlastní bezpečnosti a být schopni se bránit, ale k dosažení trvalého míru na Ukrajině je nutné zapojení USA?

Přesně tak. Musíme nést odpovědnost za sebe a být schopni se bránit, stejně jako podporovat Ukrajinu. Zároveň musíme uznat, že Spojené státy jsou naším spojencem a partnerem při vyvíjení tlaku na Rusko, aby usedlo k jednacímu stolu a dodrželo podmínky dohody. Samozřejmě víme, že Rusko má dlouhou historii porušování dohod, a právě proto potřebujeme zapojení USA.

Myslíte si tedy, že USA a Evropa mají společné cíle? S ohledem na rostoucí nepředvídatelnost a měnící se priority americké administrativy.

Věřím tomu, že máme stejný strategický cíl, a tím je mír na Ukrajině a omezení hrozby ze strany Ruska. Můžeme se někdy neshodnout na jednotlivých krocích nebo na důrazu v politických prioritách, ale v zásadě máme stejný cíl.

Pokud se od Evropy očekává, že převezme větší odpovědnost za vlastní bezpečnost, ozbrojené síly jsou klíčové. Jak je dnes připravená britská armáda reagovat na velkou bezpečnostní krizi?

Šéf britských ozbrojených sil jasně řekl, že jsme připraveni. Britská armáda je schopná reagovat, ale to neznamená, že nemusíme dále investovat do vlastních schopností. Právě proto jsme se zavázali zvýšit obranné výdaje na 2,6 % HDP. Jsme připraveni reagovat, ale potřebujeme více kapacit a spolupráci s našimi spojenci.

Naše přítomnost je patrná i v Pobaltí a na severu Evropy, včetně severního Norska, kde máme silnou vojenskou přítomnost. Úzce spolupracujeme s NATO, abychom byli připraveni na možné hrozby.

Bezpečnost už dnes nelze vnímat jen jako vojenskou otázku. Jde o připravenost celého britského bezpečnostního systému – doma, proti kybernetickým útokům, ruské dezinformaci a dalším hybridním hrozbám. Rusko využívá různé kanály a nástroje, aby na nás vyvíjelo tlak, a my musíme být připraveni na všechny tyto aspekty. Bezpečnost a obrana dnes znamenají mnohem širší spektrum opatření než jen vojenské.

Nicméně stanice BBC uvedla, že Británie není zdaleka připravená tak, jak by měla být. Také váš vojenský šéf to připustil. Vidíte nějaké mezery? Kde jsou ta slabá místa?

Chceme do svých schopností dál investovat a rozvíjet je, protože hrozby se vyvíjejí. Kdyby se neobjevovaly nové výzvy a nové hrozby, mohli bychom zůstat na současné úrovni obranných výdajů. Aliance se však zavázala k cíli 3,5 % plus 1,5 %, protože hrozby se mění, a my se musíme vyvíjet stejným směrem.

Všichni čelíme novým technologickým výzvám. Například umělá inteligence ovlivňuje prakticky každý aspekt bezpečnosti, se kterým se potýkáme. Velmi se také učíme od našich ukrajinských přátel například v oblasti dronů a technologií vyvíjených přímo na bojišti.

Britská podpora Ukrajině přetrvala i přechod vlády z Konzervativní na Labouristickou stranu. V Česku je to s přechodem komplikovanější. Jak vnímáte českou podporu Ukrajině? Jak důležité je podle vás, aby nová vláda v této podpoře pokračovala i přes některá vyjádření například předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, který se opakovaně staví proti ní?

Je nesmírně důležité, aby všichni evropští spojenci udrželi podporu Ukrajině. Samozřejmě jsme byli velmi potěšeni a veřejně jsme to ocenili, že iniciativa dodávek munice bude pokračovat i pod touto vládou. Je to důležité mimo jiné proto, že velmi úzce koordinujeme naši vlastní vojenskou podporu Ukrajině, a to nám umožňuje zajistit, aby Ukrajina měla vše, co potřebuje k obraně.

Česká iniciativa v dodávkách munice by se jen těžko nahradila, takže kontinuita je velmi pozitivní a vítaná i v rámci koalice ochotných. Když mluvím s Čechy, jde právě o udržení této podpory Ukrajině.

Vidí se dnes Velká Británie jako dlouhodobý bezpečnostní garant Ukrajiny?

Slovo „garant“ má právní konotace, takže ho nepoužívám. Jsme však dlouhodobým partnerem a podporovatelem ukrajinské bezpečnosti. Jedna z věcí, kterou jsme si uvědomili za poslední čtyři roky, je, že nelze bezpečnostní riziko zastavit jen u jedné hranice. Byla by velká chyba myslet si, že ruské ambice končí Ukrajinou.

Realita je taková, že pomáháním Ukrajině pomáháme i vlastní bezpečnosti. Pokud by Putin uspěl na Ukrajině, nezastaví se tam. Už nyní svou agresi přenesl na zbytek Aliance prostřednictvím hybridní války – kyberútoků, sabotáží a nepřátelských aktivit. Viděli jsme to ve Velké Británii v Salisbury i v České republice. Hrozba nekončí Ukrajinou.

Když zmiňujete kyberútoky, Česko s novou vládou zrušilo Centrum strategické komunikace, které mělo za úkol koordinovat boj proti ruským dezinformacím a hybridním hrozbám. Vzhledem k tomu, že Británie je dlouhodobě jakýmsi evropským tahounem a vzorem v oblasti bezpečnosti a hybridní obrany, jak vnímáte tento krok?

Každá vláda si sama rozhoduje, jak chce organizovat své komunikační aktivity. Ve Velké Británii nicméně existuje vládní komunikační aparát už více než sto let. Vlády vždy komunikují – je to jeden z hlavních nástrojů, spolu s regulacemi, daněmi nebo legislativou. Komunikace tedy vždy probíhá, otázkou je, jakým způsobem se provádí.

My se ve Velké Británii snažíme komunikovat přes objektivní státní službu, která není politicky propojena a slouží vládě, kterou si zvolili Britové. Cílem je komunikovat způsobem, který slouží britskému zájmu.

Smůla je v tom, že dnes působíme v mnohem nepřátelštějším a složitějším mediálním prostředí. Vidíme to na sociálních sítích, kde je ruská dezinformace či jiné zasahování běžné. Komunikace se tak stala mnohem náročnější, a právě proto je naprosto zásadní.