Článek
Sanitky vyjíždějí rok od roku ke stále více případům. Napříč kraji jde meziročně o nárůst o několik jednotek procent, tedy pár tisíc výjezdů. Záchranná služba ale v mnoha případech zasahuje zbytečně.
Velkou část nadbytečných výjezdů podle mluvčích některých záchranných služeb způsobují lidé, kteří si uvědomují, že sanitka v dané situaci není nutná, i přesto ale na linku 155 volají. „Veřejnost se v mnoha případech naučila říkat ta správná slovní spojení tak, aby nám nezbylo nic jiného než na místo někoho poslat,“ vysvětlil mluvčí ZZS Ústeckého kraje Prokop Voleník.
Podobnému problému čelí i záchranáři v Jihomoravském kraji, kde je podle mluvčí místních záchranářů Michaely Bothové nadbytečných asi 20 až 30 procent všech výjezdů.
Nejhorší byla situace v kraji před loňskými Vánoci, kdy záchranáři i na svém webu žádali veřejnost, aby před telefonátem zvážila, jestli sanitku opravdu potřebuje. „Stává se nám, že volající záměrně nepodá pravdivé informace, třeba kvůli vlastní pohodlnosti, na základě kterých je posádka vyslána. Jenomže na místě se ukáže, že avizovaná dušnost je obyčejnou rýmou. Sanitka v tu chvíli může chybět jinde. Tam, kde by byla mnohem užitečnější,“ napsali záchranáři.
S podobnými případy se stále častěji setkávají i liberečtí záchranáři. „Žádný výjezd nepovažujeme za banální či zbytečný, je ovšem pravda, že v některých případech posádka na místě posoudí stav pacienta jinak, než jej po telefonu popsal volající, a je pravda, že v některých obdobích máme pocit, že počet takových výjezdů roste. Obecně lze říct, že se jedná o jednotky až nižší desítky procent výjezdů, nikoli o většinový jev,“ řekl mluvčí ZZS Libereckého kraje Michael Georgiev.
Voláním na 155 se lidé zbavují zodpovědnosti
V Jihomoravském kraji výjezdů sanitky přibývá dlouhodobě, loni v kraji zaznamenali přes 116 tisíc výjezdů, o čtyři procenta více než před rokem. „Zcela to koresponduje s dlouhodobým trendem, na který opakovaně poukazujeme. Snažíme se přimět veřejnost, aby do jisté míry převzala zodpovědnost za vlastní zdraví, linka 155 by měla být až poslední instance. Často totiž suplujeme práci praktiků či pohotovostí. Nárůst počtu výjezdů je dán také populační křivkou, co se seniorů týče, jsou totiž našimi nejčastějšími pacienty,“ popsala ředitelka jihomoravské záchranky Hana Albrechtová.
Veřejnost by podle Voleníka neměla zapomínat na to, že záchranka je přednemocniční záchrannou péčí, a měla by tak zasahovat především v situacích, kdy dochází k ohrožení života, selhání dýchání, ztrátě vědomí nebo přerušení krevního oběhu. „Na tísňovou linku se obracíte jakožto laik, protože nevíte, jak závažnost situace posoudit. Převádíte tím zodpovědnost na systém a sám se jí zbavujete, ale to je špatně. V republice máme špičkovou záchranku, ale pro pacienty bezprostředně ohrožené na životě. Je to špatně, když nám lidé volají kvůli tomu, že dotyčnému došly léky na trvalou nemoc nebo kvůli chronickým, ne akutním problémům,“ přiblížil Voleník.
Podle mluvčí jihočeské záchranky Petry Kafkové i zde pozorují záchranáři nárůst výjezdů nízké priority, především v souvislosti se stárnutím populace. Senioři často nemají jinou možnost, jak svou situaci řešit, záchranáři zase nemají jinou možnost než na místo přijet. „Byli bychom rádi, pokud bychom disponovali nástrojem, který by nám umožnil výjezdy s nejnižší prioritou předat k dalšímu řešení s náležitou legislativní oporou, například dalším subjektům v rámci primární péče,“ uvedla Kafková.
Ze sanitky si lidé dělají taxi
Ojedinělé nejsou případy, kdy lidé sanitku volají, protože věří, že se díky tomu dostanou v nemocnici dříve k lékaři. „To je naprostý mýtus. Pacienta předává sanitka s určeným stupněm naléhavosti, na urgentním příjmu pak dochází k jejich třídění. Kdo je přivezen v ohrožení života, ten jde na řadu hned, pokud někdo naopak v závažném stavu není, bude čekat stejně jako ti, kteří přijeli nebo přišli sami,“ popsal Voleník.
Stejnou zkušenost potvrzují i záchranáři z Moravskoslezského kraje. „Lidé si ze ZZS dělají mnohdy taxi zdarma, které je dopraví k ošetření do nemocnice. Obvykle mylně se domnívají, že pokud pojedou sanitním vozidlem, nebudou muset čekat na ošetření v pořadí, ale personál je ošetří přednostně. To však u lehkých stavů neplatí,“ řekl mluvčí tamních záchranářů Lukáš Humpl.
Nadbytečné hovory na záchrannou službu a potažmo i výjezdy způsobuje i nedostatek praktických lékařů. „Stalo se nám i to, že praktik v určité době neordinoval a místo kontaktu na zastupujícího lékaře nechal na dveřích vzkaz, že si mají lidé zavolat na 155,“ řekl Voleník.
Pomoci by mohlo vzdělávání a efektivní informování v této oblasti. „Veřejnost by se měla pořádně naučit zásady laické první pomoci už na základní škole a v autoškole,“ poznamenal Voleník. Vědět by se podle něj obecně mělo i to, jak jednotlivé složky záchranného systému v praxi fungují. I další mluvčí zdůraznili důležitost zdravotní gramotnosti populace.
Se situací mohou pomoci služby online pohotovosti, které už fungují například v Jihočeském nebo Karlovarském kraji a umožňují přístup k lékařské péči bez nutnosti osobní návštěvy ordinace. „Tato služba je k dispozici 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, zdarma pro obyvatele s trvalým bydlištěm v Jihočeském kraji. Jedná se o vhodnou alternativu a doplněk při řešení nezávažných zdravotních obtíží, kdy není nutný neodkladný výjezd posádky ZZS ani převoz pacienta do nemocnice,“ popsala Kafková s tím, že v kraji tuto službu vnímají velmi pozitivně.
Stokrát za rok k jedinému člověku
Záchranáři se ovšem setkávají i s případy, kdy na záchrannou službu opakovaně volají stále stejní lidé, a zaneprázdňují tak sanitky, které by jinak mohly pomáhat na místech, kde je to skutečně potřeba.
Do kategorie nadužívání jednoznačně spadá případ z Českobudějovicka, který evidují místní záchranáři. Jedná se o člověka s chronickými zdravotními obtížemi interního charakteru, které služby sanitky nevyžadují. „Jen v minulém roce jsme k dotyčnému realizovali více než 100 výjezdů a zpravidla je po předání do zdravotnického zařízení během dvou hodin propuštěn a odchází domů,“ popsala Kafková.
S dalším případem nadužívání se potýkají záchranáři třeba v Moravskoslezském kraji, jedná se o muže bez domova, ke kterému byli kvůli nejrůznějším obtížím přivoláni patnáctkrát během dvou týdnů. „Někdy si volal sám, někdy kolemjdoucí. V době těchto zásahů nebyl nikdy v ohrožení života, jednalo se o chronické obtíže, také například o podchlazení,“ řekl Humpl.
Ne ve všech případech ale opakované volání znamená zneužívání systému. Opakovaně na linku 155 v mnoha případech volají i lidé v obtížné sociální, zdravotní nebo psychické situaci. „Často jde například o osamělé seniory, osoby s chronickými onemocněními nebo pacienty s psychickými obtížemi, kteří vnímají tísňovou linku jako jediný dostupný zdroj pomoci. Tyto situace jsou vždy řešeny individuálně a s maximální mírou profesionality,“ uzavřel mluvčí záchranářů Pardubického kraje Josef Strašík.
