Recenze: Po Praze zase chodí golem. V bohužel béčkovém románu Dana Browna

Na Karlově mostě v Praze možná brzy přibude turistická atrakce. Neboť když v novém románu spisovatele Dana Browna na tuto zasněženou památku za úsvitu vyběhne harvardský profesor Robert Langdon, potká hororový přízrak: ženu v černém, s vypoulenýma očima, na hlavě zvláštní ostnatou korunou připomínající svatozář, jak svírá stříbrné kopí a polomrtvá kráčí v transu. Táhne se za ní hnilobný zápach smrti.

Zanedlouho se v nedalekém hotelu rozezní alarm a začíná jedna z nejočekávanějších knih letošního podzimu. Jmenuje se Tajemství všech tajemství, toto úterý ráno vyšla v téměř dvou desítkách zemí včetně Česka a je pravděpodobné, že navzdory ceně 748 korun se hned vyšvihne do čela nejprodávanějších titulů, kde má potenciál vydržet minimálně do Vánoc.

Mohutná reklamní kampaň už dopředu evokuje zájem, jaký začátkem tisíciletí provázel romány o Harrym Potterovi. Nakladatelství Argo u příležitosti zahájení prodeje otevírá speciální knihkupectví v přízemí Staroměstské radnice, kde zahraje orchestr. Setkání s autorem ve velkém sále Lucerny, plánované na 18. září, už je vyprodané. Videotéka Netflix dopředu zakoupila práva a podle knihy natočí televizní seriál.

Důvody jsou zřejmé. Dnes jednašedesátiletý bývalý hudebník a učitel Dan Brown začátkem tisíciletí zaznamenal celosvětový úspěch se sérií populárních próz kombinujících náboženství, architekturu, genia loci evropských měst a šokující konspirační teorie. Jen té nejznámější, Šifry mistra Leonarda z roku 2003, se prodalo přes 80 milionů výtisků. Právě její popularita podnítila vznik filmové trilogie, v níž harvardského profesora náboženské symbologie Roberta Langdona ztvárnil Tom Hanks. Celosvětově snímky utržily přes 1,5 miliardy dolarů, v přepočtu 31 miliard korun, přestože na webu Rottentomatoes.com má ten nejúspěšnější hodnocení od kritiků pouhých 36 procent.

Po osmileté pauze nyní autor pokračuje již šestým románem s Langdonem. A tentokrát je zvlášť atraktivní pro Čechy, neboť se celý odehrává v zasněžené Praze a hned zkraje čtenář narazí na věty jako „Golem se šoural sněhem, lem dlouhého černého pláště s kápí se mu rousal ve špinavé břečce pokrývající Kaprovu ulici“. Je to skvělá zpráva pro pražský turistický byznys, který může z očekávaného bestselleru těžit podobně jako uplynulý víkend Malešov u Kutné Hory, kam přijelo přes 2500 fanoušků počítačové hry Kingdom Come: Deliverance. Nicméně aby nebylo mýlky: Brownův román je událost pro knižní trh a turismus, nikoliv událost literární.

Celosvětově známých prozaiků píšících o Praze přitom v novém tisíciletí nebylo zase tolik: Michael Chabon a jeho Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, Gary Shteyngart s Příručkou ruského debutanta, alespoň částečně Umberto Eco a jeho Pražský hřbitov, z historických próz třeba HHhH od Laurenta Bineta nebo Pražské jaro vytvořené Simonem Mawerem.

Brownova novinka bude nejprodávanější, také je ale na rozdíl od nich plná vět jako z turistických brožur. Čteme tu o Pražském hradě jako „nejdrahocennějším jiskřivém klenotu města“ nebo Karlově mostě „často velebeném jako nejromantičtější most na světě“.

Je to Praha turistická a zároveň magická, mystická, zahalená do svitu plynových luceren, pod nimiž kráčí přízraky a golem. V tomto ohledu Brown navazuje na béčkovou linii literatury o Praze, respektive romantické mýty, které o české metropoli od 19. století šířili anglosaští autoři typu Francise Mariona Crawforda v románech jako Pražská čarodějka. „Dlouhá staletí bylo toto magické město plné mysticismu a duchů. A podle tištěných průvodců dokážou citliví návštěvníci tuto auru nadpřirozena vnímat dokonce ještě dnes,“ píše bez uzardění Brown, podle nějž „Praha byla městem dramatu a fantazie a po ulicích se tu pravidelně promenovaly osoby převlečené za bájné postavy ze zdejších dějin“ jako bílou paní nebo bezhlavého templářského rytíře.

Turistický kýč Američan nevkusně doplňuje zmínkami o značkách oblečení, spodního prádla nebo parfémů či názvy hotelových řetězců, což knize dodává nádech reklamy typu product placement.

Nic ale není černobílé. Tajemství všech tajemství vznikalo na základě šesti osobních návštěv Prahy a reálie spisovatel konzultoval s českým redaktorem Petrem Onuferem. Díky tomu kniha neobsahuje až tolik nesmyslů, jako když ve špionážním románu Mozaika Parsifal dnes již nežijícího Roberta Ludluma jedna postava přežila vypálení Lidic nacisty, neboť zrovna odběhla do lesa chytat zajíce. I když například Centrum současného umění DOX jistě pobaví informace, že podle Dana Browna disponuje vlastní sbírkou umění, nadto patřící k „nejprogresivnějším na světě“. Ale to je drobnost.

Turistické kulisy Karlova mostu, Klementina či Starého židovského hřbitova chvályhodně doplňuje Dan Brown méně očekávanými místy, jako jsou bastion U Božích muk nebo rezidence amerického velvyslance v Bubenči. V jedné pasáži cituje „velkého českého psychiatra“ Stanislava Grofa, jinde kromě názvů restaurací popisuje umělecká díla ve veřejném prostoru, namátkou sochu Franze Kafky od Jaroslava Róny či pomník obětem komunismu od Olbrama Zoubka.

Žánrově je Tajemství všech tajemství opět thriller na téma konspirační teorie, tentokrát zahrnující vysokou hru tajných služeb a paranormální jevy, jako jsou předvídání budoucnosti či takzvané mimotělní prožitky. Harvardský profesor Robert Langdon musí v Praze zachránit vědkyni, která dospěla k přelomovému objevu z oblasti lidského vědomí a zmizela. V průběhu pátrání dojde na vraždu, výbuch, únos, požár, skok do ledové Vltavy či honičku jako z filmů o Jamesi Bondovi.

K uvěřitelnosti zápletky řekněme asi tolik, že v románu pracovníci české rozvědky jezdí škodovkou, která má pro jistotu hned na obou bocích logo Úřadu pro zahraniční styky a informace, neboť tajný agent musí být poznat už zdálky. Policisté v knize vyzrazují výslechovou taktiku podezřelým, protagonisté na potkání sdělují cizím lidem vstupní kódy od svých tajných laboratoří a zlosyni líčí hrdinům své ďábelské plány – všechno jako v béčkovém filmu. K nejkomičtějším patří pasáž, kdy se postavy dozvědí o něčí příslušnosti k CIA z Wikipedie.

Profesor Langdon to v Praze nemá lehké. Jakmile k němu v hotelu dolehne úder zvonu z kostela, „ten zvuk ho naplní nepopsatelnou hrůzou“. Než vyrazí na Petřín, rozechvěje se strachy při pomyšlení na „dějiny petřínského lesa, v němž se kdysi obětovávaly panny“. Když sedí v taxi, opakuje si, že „do dnešního dne se na Petříně pravidelně objevují záhadné ohně, které jsou podle některých dílem stovek obětovaných žen, jež dosud straší ve zdejších sadech“. A ještě při šplhání na rozhlednu se mu znovu vtírají na mysl „ty zvěsti o zavražděných pannách a bloudících duších“. V takových chvílích má čtenář co dělat, aby se nesmál nahlas.

Zápletka leckomu přijde nesmyslná a na ploše 640 stran nesmírně rozvleklá. Postavy působí nerozvinutě, často se chovají nelogicky a charakterizují je klišé typu, že Čech všude kouří a Ruska nahlas kleje „bljať“.

Problém je často už v tom, jak vypadá jejich seznámení. Brown nám jedno vylíčí: V pražské kavárně mladý Američan osloví dívku rusky. Ona znervózní, protože Rusové teď v Česku nejsou oblíbení. On jí ukáže kelímek, na kterém mu zlomyslný český barista zkomolil v češtině samozřejmě nevídané jméno Michael, možná aby se pomstil za Donalda Trumpa. Následně mladík ocituje hlášku Humphreyho Bogarta z Casablancy. Dívka místo aby řekla „tak to je mega divný“ a utekla, zvolá, že ten film miluje, načež cizinci půl hodiny vypráví svůj srdceryvný příběh zakončený vysvětlením, proč se musí škrábat magnetickou tyčkou na hlavě, „kdykoliv cítím, že na mě jde mlha“. Místy to připomíná opravdu hodně špatný film.

Slavný prozaik Salman Rushdie prohlásil, že Šifra mistra Leonarda je kniha „tak blbě napsaná, vymyšlená i rozvržená, že ve srovnání s ní blbost jiných knih bledne“. Možná to bylo moc příkré, faktem ale je, že Brownovo psaní se od té doby nezlepšilo.

Na druhou stranu se ani nezhoršilo, a komu se líbily spisovatelovy dřívější romány, užije si také Tajemství všech tajemství. Neboť autor leckde jen opakuje to, co fungovalo dříve. Zatímco v Šifře mistra Leonarda figuroval albín, co se nahý bičuje důtkami, tady se někdo jiný nahý pokládá do svatyně a vkládá si roubík do úst. Zase tu tajné organizace ovlivňují globální dění, opět tu umělecká díla nesou skryté významy, znovu se luští šifry a odhalují symboly. Opět se příběh odvíjí v rozmezí 24 hodin a vystupují v něm další postavy známé z dřívějších knih, jako jsou odbornice Katherine Solomonová či redaktor Jonas Faukman. A hrdina opět utíká s atraktivní ženou před pořádkovými silami.

České vydání má výrazné plus ve výborném překladu Michaly Markové a Davida Petrů, který se plynule čte. Po redakční stránce se novince dostalo stejně kvalitní péče jako špičkovým dílům světové literatury, která nakladatelství Argo vydává už desítky let. A na která si vydělává díky bestsellerům, k nimž se jistě zařadí i Tajemství všech tajemství. Přejme mu tedy úspěch. Přestože je to opravdu hodně oddechové čtení, po němž zůstane maximálně turistický maskot na Karlově mostě.