Článek
Jedno z nejcennějších děl ve svých sbírkách začne Národní galerie v září opravovat. Restaurátorské práce mohou trvat až pět let v závislosti na stavu díla a zvolených technikách, oznámila mluvčí instituce Jana Holcová.
Oltářní obraz Růžencová slavnost vytvořil Dürer v Benátkách roku 1506. Dílo později pořídil do svých sbírek císař Rudolf II. za tehdy horentní sumu 900 dukátů. Později se stalo majetkem řádu premonstrátů, od nichž ho v roce 1934 koupil československý stát. Dnes jej vlastní Národní galerie.
„Růžencová slavnost představuje jedno z nejcennějších děl evropské renesance na našem území, které je proslulé na celém světě. Zároveň se jedná o jedno z technologicky nejkomplexnějších děl, jaká se v českém prostředí dochovala,“ říká Olga Kotková, ředitelka sbírky starého umění dočasně pověřená řízením celé galerie.
Podle ní obraz potřebuje komplexní a technologicky mimořádně náročný restaurátorský zásah, na němž se budou podílet přední odborníci.
Projekt povede Adam Pokorný, hlavní restaurátor galerie a profesor pražské Akademie výtvarných umění. Práce začnou během září, jako první se uskuteční další restaurátorské průzkumy.
Růžencová slavnost z let 1505 až 1507 potřebuje komplexní a technologicky mimořádně náročný restaurátorský zásah.
Galerie v minulých měsících sestavila mezinárodní komisi odborníků, která se bude pravidelně setkávat a na základě restaurátorských zjištění dá doporučení pro další směřování prací.
Poslední velký restaurátorský zásah provedl počátkem 19. století Johann Gruss starší, málo známý malíř z Litoměřic.
„V rámci tohoto zásahu byly domalovány klíčové figury a použity technologicky nevhodné materiály, které jsou i příčinou současného problematického stavu,“ říká restaurátor Pokorný. „V uplynulých desetiletích byl obraz rozsáhle zkoumán, naposledy v letech 2010 až 2013, a výsledky odhalily vážné narušení originální malby. Stále také zůstává řada nezodpovězených otázek, které by navazující průzkum měl osvětlit,“ dodává.
Slavným dokladem kontroverzního restaurování z 19. století je moucha, kterou autor původně umístil na koleno Madony a jež měla vyvolat zdání skutečné mouchy usazené na obraze. Dnes však na plátně tato slavná „musca dureriana“, která byla pozdějšími umělci často napodobována, není. O její někdejší existenci ale svědčí mnohé kopie. Odstranil ji patrně v letech 1839 až 1841 právě Gruss.
Do loga si slavnou mušku zvolili i autoři výstavy, jež se konala roku 2006 ve Valdštejnské jízdárně v Praze u příležitosti 500. výročí vzniku obrazu.
Národní galerie chystá během letošního srpna čtyři komentované prohlídky ve Schwarzenberském paláci věnované tomuto obrazu.
Olejomalba zachycuje náboženský výjev, kde Panna Maria, dítě Ježíš a sv. Dominik předávají věnce z růží věřícím. Nad scénou se vznášejí andělé. Na jedné straně klečí zástupci církve v čele s papežem, na druhé straně dostávají požehnání reprezentanti světské moci v čele s pozdějším císařem Maxmiliánem I. V pozadí přihlíží sám autor Albrecht Dürer jako extravagantně oblečený mladík s dlouhými plavými vlasy. Drží listinu, na niž malíř umístil svou signaturu.
Dürer obraz namaloval na objednávku německých obchodníků v době svého benátského pobytu pro tamní kostel sv. Bartoloměje. Obraz jej proslavil okamžitě poté, co byl v kostele zavěšen. Dürer, do té doby hlavně autor kreseb a grafik, se jím etabloval jako malíř a stal se uznávaným po celé Evropě.
Výtvarník, který se narodil 21. května 1471, vytvořil přes tisíc kreseb, mnoho akvarelů, leptů, mědirytin, dřevořezů či maleb. Umělec považovaný za největšího ze starých mistrů severu v mnoha dílech překonal středověk a razil cestu humanismu i renesanci. K Dürerovým slavným obrazům patří Apokalypsa, tedy biblické vidění o zániku lidské civilizace podle svatého Jana, a také autoportréty, mimo jiné proslulá Vlastní podobizna v kožichu z roku 1500.
