Recenze: Pařízek účtuje s kapitalismem. Z Berlína přivezl Brechtovu hru

Nenasytná a dravá „masná královna“ je hrdinkou divadelního účtování režiséra Dušana Davida Pařízka s kapitalismem. Hru německého dramatika Bertolta Brechta nazvanou Svatá Johanka z jatek nastudoval v německé metropoli na scéně Berliner Ensemble. V uplynulých dnech inscenaci dvakrát uvedl na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni.

Brechtovo dramatické podobenství vidí kapitalismus jako soupeření mezi bossy jatečného průmyslu. Dělníci jsou v něm jen bezejmenné kusy, o jejichž potřebnosti se kalkuluje podobně jako o stádu masného dobytka, což nevyhnutelně vede ke vzpouře.

Slavný německý dramatik napsal Svatou Johanku z jatek na prahu 30. let minulého století, v atmosféře hospodářské krize, z jejíchž frustrací posléze vyrostl nacistický režim a zplodil válku. Zřídka uváděný text nabízí mnohé analogie i dnes, kdy se k moci derou lidé podobní králi masného byznysu Maulerovi: chtiví kšeftaři, komedianti, kteří si pěstují image lidumilů.

Obsazením excelentní rakouské herečky Stefanie Reinsperger se z Maulera stala Maulerová. Skvělý tah, umocňující téma hry. Obchodní partneři, jež rafinovanými tahy postupně likviduje, už na první pohled nemají šanci proti její kreativitě, energii a po všech stránkách mocně působící postavě. I ten falešný soucit s poráženým volem a hladovými dělníky je v ženském podání perverznější a cynická dravost o to zákeřnější.

Drobná Kathleen Morgeneyer hraje Johannu Dark. Zajíká se odhodláním a dobrotou, když se staví do čela ponižovaných, zkouší napravit nemilosrdný kapitalismus, všechny nakrmit a obrátit k Bohu. Končí jako mučednice. Byznys se nakonec zmocní i jejího zbožštěného příběhu a Maulerová si ji na závěr bezvládnou odnáší k růžovým obzorům trochu jako kořist.

Už Brecht vložil do hry jistou míru ironie, když téma zpracoval v shakespearovském verši. Přesto naivní tezovitost textu pojatého jako velké dramatické plátno se sbory působí v původní podobě těžkopádně a anachronicky. Pět Pařízkových herců na scéně ovšem interpretuje dialogy, které režisér zhutnil, osekal na dřeň a doplnil dnešní perspektivou.

Během dobrovolné přestávky Maulerová do hlediště naléhavě vychrlí sofistikovanou obhajobu liberálního kapitalismu, text z knihy Atlasova vzpoura od americké spisovatelky a filozofky Ayn Rand. V USA prý nejprodávanějšího titulu hned po Bibli. Za doprovodu elektrické kytary zazní „misionářský“ song s refrénem „Kapitál vám dává volbu“. A také teze, jak společenská hierarchie vždy znamená, že ti dole musí o svá práva bojovat, třeba násilím. „Tato konfrontace je boj, ale není to válka. Za určitých okolností se válkou stát může,“ zaznívá ve hře.

Oproti Brechtově originálu, kde na straně kapitálu stojí výhradně pánové, je Marc Oliver Schulze jako obchodní partner masné královny Cridle jediným mužem na scéně, který se navíc jen chabě brání podnikatelským knokautům Maulerové. Dalších šest rolí zastávají dvě herečky, dle potřeb měnící identitu. Souhra všech je oslňujícím způsobem svobodná, jako mnohohlasá jazzová improvizace, inscenace na ní stojí. Rafinovaně pracuje s expresí, divadelním znakem i komentářem.

Stejně absolutního soustředění a napojení, jaké existuje na scéně, by se Svaté Johance z jatek ideálně mělo dostat i od publika. Proč to nepřiznat, toto představení je třeba si v hledišti mentálně odpracovat. Jeho „vrstevnatost“, která téma poctivě otáčí ze všech stran, znejišťuje – a nejspíš záměrně.

Brechtovské úvahy o podstatě kapitalismu Pařízek posouvá k modernímu kolážovitému tvaru, baví hravými odkazy, jako je třeba variace na song Live is Life s textem Fleisch is live. Podobně jako v mnoha předcházejících režiích český tvůrce používá jednoduchou scénografii: otevřenou, šikmo natočenou kostku ze světlých prken. Na její stěny herci ze dvou meotarů promítají fotografie, texty, světelné plochy, pracují s efektní stínohrou. Je až neuvěřitelné, jak funkční a variabilní tento pařízkovský model světa stále může být.

Herecky a divadelně je Johanka z jatek nesporně strhující. Otázka je, zda zběsilé tempo, v němž se hraje, a velké množství komplikovaně formulovaného textu nechávají dost prostoru, aby přihlížející stíhali o tématu také přemýšlet.