Článek
Přehlídka potrvá do 13. září. Stejně jako kniha se jmenuje Dvě formy podle nevelké dřevěné plastiky v monochromatické bílé barvě, kterou představitel směrů neokonstruktivismus a minimalismus Pavlů vytvořil roku 1966.
Výstava je pojatá jako průřez jeho dílem. Zahrnuje monumentální plastiky, drobné práce na papíře i medaile.
Absolvent pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové Pavlů do roku 1968 pobýval v české metropoli. Rok před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa stál s Arsénem Pohribným a dalšími u zrodu Klubu konkretistů právě na Kampě. Toto společenství sdružovalo tvůrce hlásící se k umění, v němž dominují matematické principy či symetrie.
V následujících letech se Pavlů odstěhoval s rodinou do Liberce, kam do parku umístil monumentální měděnou plastiku Křídla, a dále do Hradce Králové. Tam je podle kurátorky současné výstavy Ilony Víchové dnes nejznámější. „Dostává se mu méně pozornosti, než by si zasloužil,“ míní však odbornice.
V Museu Kampa návštěvníci uvidí konstruktivistické plastiky, které Pavlů vytvářel hlavně ze dřeva, někdy z lepenky a papíru, nejčastěji v bílé barvě. Stejně jako další konkretisty ho zajímal vztah prostoru a prázdna, napětí mezi symetrií a asymetrií. Například v černé plastice Mříž z roku 1967 pracoval Pavlů s nalezeným objektem. „Zajímal se o prohnutí a principy optických efektů. Je to statický objekt, který má kinetický potenciál,“ popisuje kurátorka.
Konkretisty zviditelnil Pohribný po své emigraci, podle Víchové je uvedl na mezinárodní scénu. Pavlů, který v Československu zůstal, byl dotyčnému stále blízký, součástí výstavy na Kampě je jejich vzájemná korespondence.
Specifické jsou v tvorbě Františka Pavlů takzvané muchláže. Rozvíjel je od 60. let, hlavně po roce 1990. „Může to být papírová hmota, kterou vrstvil na dřevěnou desku, potom ji modeloval, barvil,“ ilustruje kurátorka.
Pavlů experimentoval s papírem, do kreseb řezal, později své reprodukce vymýval chemickými rozpouštědly a vzniklý prostor naplňoval vlastním motivem, čemuž zase říkal alchymáž.
Za normalizace se Pavlů jako člen Českého fondu výtvarných umění směl účastnit soutěží na veřejné zakázky. Vytvořil spoustu soch ve veřejném prostoru, například v památníku Ležáky nebo v 80. letech velkoformátovou keramickou mozaiku pro Závody průmyslové automatizace v Trutnově.
Stejně tak si Pavlů vydělával soutěžemi na návrhy medailí, plaket a mincí. Podle Víchové se právě medailemi proslavil. Výstava ukazuje návrh tříkorunové mince a medaile s hlavami významných osobností, například myslitele Jana Amose Komenského. Na mezinárodních výstavách medailérské tvorby byl Pavlů zastoupen od konce 50. let minulého století.
Uceleně tvorbu Františka Pavlů představuje monografie z pera Ilony Víchové, kterou muzeum u příležitosti výstavy vydalo. Na zhruba čtyřsetstránkové publikaci se podílela autorova dcera Zuzana Pavlů. Podle ní se muzeum o otcovu tvorbu začalo zajímat asi před čtyřmi lety. Záhy se podařilo dohodnout výstavu.
Pavlů byl jedním z mála konkretistů, jehož tvorbu na Kampě dosud nepředstavili. Monografie podle zástupců muzea „zaplňuje jedno z posledních bílých míst v historii českého poválečného umění“. Muzeum už v nedávné době připravilo publikace Jiřího Hilmara, Jiřího Bieleckého, Jaroslavy Kurandové, Zdeňka Rybky či monografickou knihu Svatoslava Böhma.
U příležitosti aktuální přehlídky bylo nutné některá díla zrestaurovat. „Byly to hlavně bílé plastiky. Samozřejmě během let zešedly. Některé věci jsme navíc objevili v nevyhovujících podmínkách ve sklepě,“ říká Zuzana Pavlů. Z jedné plastiky zbylo torzo a restaurátoři Musea Kampa dokázali podle fotografií doplnit chybějící části.
Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!
