Má Čecha v kapele. Je pro mě superdůležitý, říká světová jazzová hvězda

Americký zpěvák Gregory Porter plánoval trochu jiné svátky. Několik dnů před Silvestrem měl vystoupit ve washingtonském Kennedyho centru. Prestižní kulturní instituci spadající přímo pod americkou vládu však převzal prezident Donald Trump, jmenoval sám sebe předsedou správní rady, načež budovu přejmenoval na Trumpovo Kennedyho centrum.

„Vždy pro mě bývalo ctí vystupovat v Kennedyho centru. Teď už tolik ne,“ vysvětluje jeden z nejznámějších jazzových zpěváků Porter v telefonickém rozhovoru pro Seznam Zprávy, proč podobně jako banjista Béla Fleck nebo soubor Washingtonské národní opery přerušil spolupráci s institucí. „Odložil jsem svůj koncert o tři a půl roku.“ dodává s poukazem na dobu, kdy současné hlavě státu vyprší mandát.

Gregory Porter místo toho strávil svátky s rodinou. A teď, odpočatý, odstartoval světové turné, v jehož rámci opět přijede do Česka. Čtyřiapadesátiletý držitel dvou Grammy zazpívá toto úterý 20. ledna v pražském O2 universu. Návštěvníkům koncertu chce svou hudbou dodat optimismus, který koneckonců neztrácí ani ohledně dalšího vývoje v USA. „Nejen já, spousta lidí už je současnou situací vyčerpaná. Miluji svou zemi a to, co reprezentuje, ale takhle to nemůže zůstat. Nepřestávám věřit, že tohle jednou pomine,“ vzkazuje.

Zpěvák vystupující v charakteristické čepici zakrývající čelo, uši i krk, Pražanům podobně jako před dvěma lety na stejném místě nabídne především autorské skladby z alb od Liquid Spirit po All Rise.

V Porterově repertoáru převažuje jazz s prvky soulu, gospelu nebo starého R&B. V často povznášejících písních nechává vyniknout pětičlennou kapelu tvořenou špičkovými instrumentalisty. Rychlejší skladby střídají milostné balady a songy s politickým podtextem, odkazující například k afroamerickému hnutí za občanská práva z 60. let.

„Některé písně vybírám kvůli tomu, co chci sdělit. Take Me to the Alley or No Love Dying pro mě nejsou jen zábavná hudba. Snažím se publiku předat nějaký pocit a optimistické poselství. To je hlavní důvod, proč to celé dělám,“ nastiňuje Porter, většina jehož skladeb je o lásce.

„Pro mě bylo vždycky hlavní věřit tomu, co zpívám,“ parafrázuje radu, kterou mu na smrtelné posteli dala matka. Pastorka, jež při dvou zaměstnáních vychovala osm dětí, zemřela roku 1992, kdy bylo chlapci 21 let. Otec rodinu opustil, když byl Porter malý.

Matce vzdal zpěvák naposledy hold písní Good Goodbye, kterou koncem loňského roku natočil pro film Sbohem, June od Netflixu. Snímek o matce, jež se rozhodne zorganizovat své poslední rozloučení, natočila a jednu z hlavních rolí v něm ztvárnila Kate Winslet. „Pro mě to byl dojemný zážitek, hodně jsem se na téma filmu napojil. Dobře rozumím situaci matky, která chce urovnat vztahy v rodině předtím, než opustí tento svět. Moje máma to měla stejně,“ zmiňuje Porter, jenž do závěrečných titulků přispěl jednoduchou klavírní baladou se smyčci o smrti blízkého člověka.

Situaci od té doby zažil několikrát. Na jaře 2020 patřil Porterův bratr k obětem první vlny koronaviru. Když už v newyorské nemocnici ležel v bezvědomí na přístrojích, Gregory Porter mu alespoň přes videomost zkoušel zazpívat. Tentýž rok hudebník přišel o sestru, jež podlehla rakovině.

Věčný optimista Porter nesl ztráty těžce. „V podobných situacích mi vždy nejvíc síly dodávají rodina a moji nejbližší. Když zpívám na pódiu, často myslím na ty, co už s námi nejsou. Vzpomenu si na ně třeba uprostřed Water Under Bridges nebo No Love Dying,“ jmenuje dvě skladby z alba Liquid Spirit. „Z té vzpomínky pak čerpám energii. Někdy mě dojme, i když ne pokaždé přiznám, co přesně mě dojalo. Ale využiji té vzpomínky, abych do hudby vnesl vášeň a energii.“

Gregory Porter díky matce odmala zpíval v černošském kostele. Později studoval urbanistiku a profesionálně hrál americký fotbal, sportovní kariéru však ukončilo zranění. V dospělosti se živil cateringem, pracoval v továrně na psí krmivo nebo jako kuchař v bratrově newyorském bistru.


Zpívat začal po večerech v jazzklubech, dlouho se ale hledal. První úspěchy zaznamenal na přelomu tisíciletí v muzikálech It Ain’t Nothin’ But the Blues a později autobiografické one man show Nat King Cole and Me. Debutové album vydal až na prahu čtyřicítky, v roce 2010.

Porterova hvězda tedy zazářila relativně pozdě, avšak o to oslnivěji. Během několika let prodal miliony desek, což se v jazzu podaří málokomu. Dnes patří k nejznámějším zpěvákům v žánru a získal už dvě Grammy, naposledy za nahrávku Take Me to the Alley z roku 2017.

Klíčem k úspěchu je jeho vřelý, výrazově bohatý barytonový hlas. Přestože Porter jej užívá v jazzovém kontextu, občas frázuje spíš jako hvězdy černé pop-music Bill Withers nebo Stevie Wonder. Schopnost potěšit davy téměř popovou melodií, čemuž se přiučil v muzikálech, se u něj potkává s průpravou z kostela, například když v songu Liquid Spirit roztleská sál jako na baptistické mši.

Největší popularitě se Porter těší ve Velké Británii, kde už patnáctkrát zaplnil slavnou Royal Albert Hall s kapacitou více než 5000 diváků. Také vystoupil na festivalu Glastonbury, zpíval bývalé královně Alžbětě II. nebo v taneční soutěži Strictly Come Dancing.

Vloni touto dobou jej miliony Britů viděly v televizním pořadu The Masked Singer, kde hvězdy účinkují schované v kostýmu a lidé musí podle hlasu uhodnout, o koho jde. Porter se před kamerou zjevil převlečený za kraba. „Krátce nato jsme vyrazili na turné a účast v pořadu výrazně povzbudila zájem publika,“ pochvaluje si zpěvák, kterého Britové na ulici poznávali častěji než dřív.

Pro Čechy je Gregory Porter nejzajímavější spoluprací s varhaníkem Ondřejem Pivcem. Ten nejprve prorazil na zdejší jazzové scéně, načež odjel do New Yorku a začal hrát v černošských kostelech. V roce 2013 se díky festivalu Struny podzimu setkali na pódiu žofínského paláce, načež Porter přizval Pivce do kapely. Hammondovy varhany brněnského rodáka znějí i na Porterových posledních deskách All Rise z roku 2020 a vánoční Christmas Wish z roku 2023.

Pivec s kapelou absolvuje také celé současné turné včetně pražské zastávky. „Zrovna jsme se potkali u snídaně. Ondřej je už roky plnohodnotným členem sestavy, pokud se zrovna nevěnuje vlastním projektům, jezdí s námi. Přinesl skvělou energii a stal se nedílnou součástí mého zvuku. Jeho přínosu pro kapelu si opravdu vážím, je přímo superdůležitý,“ pochvaluje si Gregory Porter.

„Hammondovy varhany tvoří jemnou, ale důležitou součást hudby. Ondřej má navíc stejně jako já průpravu z jazzu i kostela, takže byť vypadáme jinak a pocházíme každý odjinud, sdílíme stejné kořeny,“ dodává.

Američan se na starý kontinent vrací v politicky napjaté době. Porter to vnímá i díky své ženě Viktorii narozené v ruském Taganrogu, což je přístavní město nedaleko ukrajinských hranic. Manželka tam dodnes má rodiče, za nimiž s Porterem a dětmi dřív každé léto jezdili. „To je samozřejmě od začátku ruské války na Ukrajině nemožné, takže naposledy jsme se viděli vloni v Turecku. Měl jsem tam koncert a oni na něj přiletěli, i když to pro ně nebylo snadné,“ zmiňuje.

Porter na začátku kariéry absolvoval turné po několika desítkách ruských a ukrajinských měst. Právě s ukrajinskými přáteli se tento týden viděl v Dánsku. „Žijí tam. Museli utéct z Ukrajiny, protože jejich město je vybombardované,“ zmiňuje zpěvák, jenž v březnu 2022 po boku Eda Sheerana nebo kapely Manic Street Preachers vystoupil na benefičním koncertu pro Ukrajinu v anglickém Birminghamu.

Když Porter zrovna není na turné, tráví čas s manželkou v Kalifornii, kde odpočíval také o svátcích. Nejraději se stará o zahradu a vaří. „A mám pár starých sportovních aut. Zrovna tuhle jsem do jednoho sedl a vyjel jsem si vyčistit hlavu do hor,“ vypráví.

Momentálně začíná pracovat na nové desce, natočit ji chce letos. „Ale jsem perfekcionista a na některých skladbách ještě potřebuji pracovat, takže album možná vyjde až v roce 2027,“ avizuje.

Do té doby hodlá na koncertech nabízet „v těžkých časech optimismus“, jak vzkazuje před příletem do Prahy. „Předat lidem dobrý pocit z lásky. A povzbudit je, že není naivní milovat. Není naivní přemýšlet o lásce optimisticky. Takhle to cítím a takhle to chci předat dál,“ uzavírá Gregory Porter.