Článek
Ostravský festival Inverze patří k akcím bořícím mýtus, že literární čtení musí být nuda s monotónně přednášejícími autory v poloprázdných sálech. Jeho devátý ročník startuje příští středu 26. srpna a zve mimo jiné na vystoupení prozaika Marka Šindelky, oceňované debutantky Marie Škrdlíkové nebo britské performerky Sami Rhymes.
Nejlepší způsob, jak si užít akci, která se zrodila v hlavách hrstky literárních nadšenců, je ale neřešit program, koupit si drink na baru Provozu a prostě čekat, co bude následovat. Na Inverzi jako by se všechno dělo spontánně. A zavedení autoři se před diváky střídají se začátečníky, což na pozornosti publika nijak není znát.
„Potkala jsem tě na ulici / usmál ses / jako bys zapomněl naplnit myčku,“ předčítala svou báseň dvacetiletá Beatrice Rychecká na loňském ročníku – před plným sálem ostravského klubu Provoz. Bylo to jedno z jejích prvních veřejných vystoupení, ale tady trému mít nešlo. Naopak, básnířka, která na Inverzi přijela z nedalekého Frýdku-Místku, vypadala, že chce mít k lidem kolem sebe co nejblíž. Zničehonic vstala od mikrofonu a vyrazila k divákům, jimž rozdala papírky s vytištěnými vzkazy. Nevyžádané zprávy od chlapů z hokejového klubu, o jehož sociální sítě se mladá autorka stará.
„Neee, já nepiju, musím ještě jet domů uspat děti. Ale ty si dej, vy ženský jste pak povolnější!“ stojí na kusu papíru se záznamem z online chatu. Divák, který vzkaz drží v ruce, se rozpačitě směje, stejně jako zbytek obdarovaného publika. Z básnického vystoupení se stává performance a kolektivní terapie zároveň.
Devátý ročník Inverze začne příští středu 26. srpna, potrvá čtyři dny.
„Bylo to super,“ vzpomíná Beatrice na večer, díky kterému změnila názor na autorská čtení. Měla pocit, že musí jít o vážné, nuceně hluboké seance. Tak to ale v ostravském Provozu nebylo. „Kdyby tady někdo šel kolem a podíval se, co se děje uvnitř, neodejde zmatený, ale nadšený,“ myslí si. A nevědomky tak popisuje záměr organizátorů Inverze – festivalu, který chtěl koncept autorských čtení obrátit vzhůru nohama.
Literatura na prvním místě
„Přišlo nám, že literatura dokáže být nepřístupná. Člověku by se v pátek večer nechtělo jít na autorské čtení po celém týdnu v práci nebo ve škole. Je z toho pak další vyčerpávající věc,“ vysvětluje spoluzakladatel Inverze, básník Ondřej Hrabal. „My jsme ale chtěli ukázat, že živá literatura může být něco, co tě dobije,“ dodává.
Hrabal ví, o čem mluví. Není to ostatně tak dávno, co část týmu Inverze v Ostravě pořádala velkolepé akce se živou hudbou a filmovou projekcí, a teprve když se noc přelomila do své půlky, přišla na řadu literatura. Večírky s názvem Harakiri Czurakami se za svých 45 repríz mnohokrát proměnily, vždy na nich ovšem platilo, že autorské čtení má být hřeb večera.
K tomu, aby se to povedlo, už ale není třeba nic megalomanského. Hudebnice a básnířka Kateřina Marie Tichá pokřtila svou sbírku Ostrov, co chutná jako pomeranče na střeše klubu Provoz při západu slunce. Karin Lednická četla přímo v karvinském kostele svatého Petra z Alkantary, tedy Šikmém kostele, podle nějž nazvala svou stejnojmennou trilogii.
Ondřej Hrabal má ale pocit, že kouzlo Inverze se ukrývá také na pozadí, kde o něm ví jen hrstka organizátorů. Klub Provoz původně sídlil v Dolu Hlubina, kde ale musel ukončit činnost. Mělo to znamenat i konec Inverze. „Kamarád Honza Dvořák mi tvrdil, že se festival bude konat v centru. Přišlo mi to nereálné,“ přiznává Hrabal a popisuje budoucí domov autorských čtení, který tehdy vypadal jako opuštěné místo plné kanceláří a podivných bytových jednotek. Ztracený optimismus získal zpět, když se později přijel podívat na rekonstrukci. „Básnířky brousily mříže na oknech, kluci z našeho týmu dělali schody. Došlo mi, že Inverze bude v pohodě,“ vzpomíná Hrabal.
Největší část programu Inverze se odehrává v ostravském klubu Provoz. Dovnitř se vejde zhruba stovka lidí.
Literární festivaly zažívají renesanci po celé zemi, myslí si básník, ať už je řeč o budějovickém festivalu Literatura žije, táborském knižním jarmarku Tabook, nebo putovním Měsíci autorského čtení, který se koná hned v pěti evropských městech.
„Dříve byly tyhle akce dost bolavé. Lidé neuměli číst, při diskuzích se všichni snažili znít chytře, ale vlastně nic pořádně neříkali. Tak už to ale není,“ myslí si Hrabal, který zlepšující se kvalitu podobných akcí vidí i na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde má také na starosti dramaturgii autorských čtení. Lidé z nich prý odcházejí nadšení.
„Říkají, že zažili první čtení v životě a jak vůbec nečekali, že to může být tak zábavné,“ vysvětluje básník a jeden z nejvýraznějších členů tuzemské komunity slam poetry – tedy poezie, již do velké míry tvoří nejen básníci a básnířky, ale i posluchači, kteří vystupující v klubech po celé republice hlasitě podporují. Slam si za 20 let fungování v Česku vybudoval silnou tradici a ukázal, jakou sílu má, když se autor dokáže napojit na svoje publikum. Na zlepšující se úroveň živé literatury v Česku má slam poetry nepochybně velký vliv, myslí si Hrabal.
Nová vlna energie pro zdánlivě okrajový žánr kultury jde ale vystopovat i jinde. V malé, dnes již nefungující kavárně Fra na pražských Vinohradech. Prostor o polovinu menší než ostravský Provoz platil dlouhá léta za centrum básnického života v Česku. Vystupovalo se tu i dvakrát týdně a zdánlivě nesrozumitelná, náročná lyrika tu dostávala tak důkladnou pozornost, že v 90. letech minulého století umrtvená tuzemská poezie mohla pomalu získávat zpět své ztracené sebevědomí.
Fra ukončila činnost v roce 2023 – po 19 letech. Vypadá to ale, že v paměti tuzemských autorů i organizátorů literárních akcí zůstala věta, kterou pronesl duchovní otec místních básnických večerů. „Vidět zblízka člověka, který osobně ručí za to, co napsal, je vždycky, ale úplně vždycky zážitek,“ řekl básník a prozaik Petr Borkovec.
I jeho můžete vidět na Inverzi. Příští sobotu večer vystoupí v klubu Pant.
