Článek
Živou zahradu vytvořil výtvarník Iván Argote v jednom sálu pražské Galerie Rudolfinum. Přehlídku děl kolumbijského rodáka, který od roku 2006 žije v Paříži a zabývá se tématy jako veřejným prostorem či společenskou hierarchií, tu lze navštívit do 7. září. Jako tradičně je vstup zdarma.
Pro publikum může být novinka atraktivní právě místností s živými rostlinami připomínající park či zahradu. Argote počin označuje za návrh ideálního veřejného parku. „Je to vlastně prototyp náměstí veřejného prostoru, který si ale můžeme sami zkonstruovat a vymyslet mu nějaký úděl. Je to místo pro imaginaci,“ řekl pro Český rozhlas Vltava.
„Chtěl jsem vytvořit takovou zahradu v muzeu, abychom v ní mohli fyzicky přemýšlet o veřejném prostoru. V té zahradě naleznete kromě rostlin i různé sochy,“ zmiňuje umělec například velkou, na zemi umístěnou skulpturu Batát z roku 2017. Připomíná lesklou hroudu zlata a evokuje celosvětové putování plodiny, jež se do světa kdysi údajně rozšířila z dnešní Venezuely.
Podle organizátorů výstavy Iván Argote podobnými intervencemi či hravými gesty apeluje na to, aby lidé přehodnotili svůj vztah k veřejnému prostoru a historii vepsané do památek či architektury. „Je to výzva k tomu, abychom se odnaučili zděděným strukturám moci a reprezentace a snili jinak. Abychom se otevřeli, odvážně a něžně, a představili si nové obzory. Místo, které není postaveno na hierarchii, ale na otevřenosti, péči a aktivním zájmu,“ deklaruje tvůrce.
Ten podle pořadatelů zpochybňuje autoritu a zdánlivou věčnost památníků. Ptá se, jakou roli hrají sochy ve veřejném prostoru a kdo rozhoduje o tom, které jednotlivce či příběhy si lidé budou připomínat, zatímco jiné upadnou do zapomnění.
V Rudolfinu nechybí například Argoteho cyklus fotografií Turistas z let 2012 až 2013. Zachycuje tehdejší zásahy do veřejném prostoru, kdy oblékal sochy španělských panovníků či conquistadorů do tradičních indiánských ponč. Jiné dílo připomíná akci v parku v kolumbijské Bogotě, kde pomocí zrcadlové konstrukce zakryl sochu dobrodruha Francisca de Orellany, samozvaného objevitele řeky Amazonky.
Argote je také filmař. Hned do prvního sálu výstavy umístil svou sérii videí Altruismus z roku 2011, která natočil s minimálními prostředky po přestěhování do Paříže. V tamním přeplněném metru Kolumbijec olizoval a líbal kovovou tyč, které se obvykle drží cestující. „Přemýšlel jsem, proč vlastně tu tyč v metru vnímáme jako něco nechutného. Odpověď je, protože se jí dotýká každý z nás, ale zároveň mě na tom zaujalo, kolik máme spoustu míst, kde se bez nějakého donucení všichni dotýkáme a nepřipadá nám to divné,“ popsal tuto performance Argote v rozhlasu.
Jedenačtyřicetiletý Iván Argote má za sebou významný rok. Vloni získal prestižní uměleckou zakázku Plinth Commission pro newyorský visutý park na bývalém kolejišti High Line, kam umístil monumentální pětimetrovou sochu holuba nazvanou Dinosaur.
Kromě toho se zúčastnil 60. ročníku Benátského bienále s filmem a velkou venkovní instalací, kdy vytvořil zarostlé ruiny stržené sochy Kryštofa Kolumba. Autor dále nechyběl na trienále v belgických Bruggách či bienále v nigerijském Lagosu.
Pražskou přehlídku jeho děl připravil italský kurátor Leonardo Bigazzi. „Jsme v kontaktu již přes deset let a jsem přesvědčen, že je jedním z nejtalentovanějších umělců své generace,“ uvedl Bigazzi, podle nějž Argote dekonstrukcí někdejších ideologických či koloniálních symbolů „nabízí novou možnou vizi, která reaguje na naléhavé výzvy k sociální spravedlnosti a péči o životní prostředí“.
Umělec v rozhovoru pro český Forbes mimo jiné popsal, jak jej po přestěhování z Kolumbie do Paříže zarazila návštěva muzea Louvre. „Byl jsem šokován všemi těmi předměty, které se Francouzi rozhodli převézt do Evropy. I my v Kolumbii jsme takto přišli o mnoho pokladů. A vůbec si nedokážu představit, že by takové artefakty z jiné civilizace někdo dovezl k nám a ještě to oslavoval,“ uvedl.
Výstava je otevřená od minulého čtvrtka, v Rudolfinu ji doprovodila taneční představení a workshop umělecké platformy Temporary Collective, kterou založily Tereza Ondrová a Petra Tejnorová.
