Článek
O tragickém, vášnivém a zničujícím vztahu vypráví nová inscenace Horáckého divadla Jihlava nazvaná Já, Manon.
Ke slavné látce na motivy románu Manon Lescaut od Abbého Prévosta se jihlavská scéna vrátila popáté. Tentokrát prostřednictvím autorské inscenace režiséra a dramatika Doda Gombára, který se kromě Prévostova díla nechal inspirovat textem Vítězslava Nezvala. Po premiéře uplynulý pátek na velké scéně následují nejbližší reprízy 27. dubna a 6. května.
Hlavní hrdinka Manon se zmítá mezi nesmírnou láskou a pragmatickým rozhodováním. Miluje mladého rytíře des Grieux, zároveň však ví, že pro jejich společný život jsou potřeba peníze.
„Od začátku našich úvah o titulu Manon Lescaut mi vrtá hlavou, jestli existuje cosi jako ‚manonství‘, jistý obecný jev. A jestli je jakási síla, která velký příběh spalujícího citu povyšuje mimo čas a prostor,“ říká Gombár, který se spolupracovníky Prévostův příběh přepsal. „Zachováváme ale jeho souřadnice, hlásíme se i k esenci silných veršů Nezvalových,“ dodává.
V jeho interpretaci diváci sledují osudy tří Manon v prostředí současného světa showbyznysu, kde se identita, vztahy i city rozprostírají do několika vrstev a podob. Ústřední hrdinky zvané Manon zlatá, Manon stříbrná a Manon bronzová odrážejí různé polohy touhy, ambicí i zranitelnosti.
Na fotografii z jihlavské inscenace Já, Manon jsou zleva Sofia Chalányová v roli Manon stříbrné, Markéta Bohadlová jako Manon bronzová, Kristýna Nováková coby Manon zlatá, Tomáš Rychetský v roli asistenta fotografa a Jakub Škrdla jako fotograf.
Tři titulní role ztvárnily Kristýna Nováková, Markéta Bohadlová a hostující Sofia Chalányová. Společně pomáhají přiblížit osud Manon jako příběh vášně, lásky či věrnosti ve střetu s praktičností, pragmatismem a touhou po stabilitě i finančním zajištění, avizují tvůrci.
Milostný román, v němž rytíř des Grieux vypráví příběh své lásky ke krásné Manon Lescaut, pochází z roku 1731. Protagonista kvůli svému vzplanutí obětuje rodinné vztahy, kariéru i čest. Manon mu proti tomu nabízí vždy jen „věrnost srdce“.
Romantický příběh v roce 1940 na žádost E. F. Buriana přepsal Vítězslav Nezval do známého veršovaného dramatu. Původní milostný příběh proměnil v jevištní báseň, v níž jde především o zachycení citových prožitků Manon a chudého rytíře. Nezval vykreslil Manon jako nezkušenou šestnáctiletou dívku, kterou rodiče nutí jít do kláštera. Když se nedopatřením osudu setká s mladým rytířem a budoucím knězem, vášnivě se do sebe zamilují. Nejrůznější intriky je však doženou k záhubě.
V provedení divadla D 40 se Nezvalova Manon stala největší událostí pražských válečných kulturních sezon, bezprostředně po premiéře vyšla knižně a suverénně zvítězila v anketě Lidových novin Nejčtenější kniha roku 1940. Jen do roku 1950 vyšla Nezvalova Manon Lescaut v nákladu 100 tisíc výtisků.
Příběh je ale českým divákům známý také mimo jiné z oper Daniela Aubera, Julese Masseneta a Giacoma Pucciniho. Všechny tři pocházejí z 19. století.
V repertoáru Horáckého divadla se Manon Lescaut poprvé objevila v roce 1941, naposledy ji diváci v Jihlavě mohli vidět koncem tisíciletí.
