Článek
Přehlídka potrvá do 14. září. Jmenuje se Jízlivá něha, což dle pořadatelů symbolizuje tvorbu Plíškové. „S odstupem a humorem sobě vlastním komentovala sarkasticky svět svůj i svět kolem sebe a dávala nám nahlédnout na život jako sérii absurdit. K nim přistupovala někdy s lehkostí, jindy s jízlivým komentářem,“ říká kurátorka Jana Farská Hájková.
Naděžda Plíšková zemřela roku 1999, bylo jí 64 let. Grafička, sochařka i básnířka za komunismu nesměla oficiálně vystavovat, a tak skončila v undergroundu. Patřila do Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, tedy recesistické skupiny umělců pořádající pololegální výstavy či happeningy. Za jednoho z jejích členů, sochaře a grafika Karla Nepraše, se Plíšková provdala a žila s ním čtyři desítky let.
Návštěvníci liberecké výstavy mají možnost prohlédnout si její kresby ze studií, nejznámější grafiky a plastiky ze 60. let, kdy byla na vrcholu a například roku 1970 při happeningu v Galerii Václava Špály servírovala hostům sedm litrů gulášové polévky na obří dvoumetrové lžíci. Přehlídku završují poslední práce z konce tisíciletí, kdy už autorka zápasila s rakovinou.
Výstavu doprovází publikace mapující život a dílo Plíškové. Žádná monografie o ní dosud nevyšla, přitom „patří mezi velká jména českého umění druhé poloviny 20. století“, jak zdůrazňuje kurátorka.
Naděžda Plíšková tvořila v první řadě velkoformátové grafické listy a objekty. Vystudovala ostatně střední i vysokou grafickou školu. „Celoživotně používala techniku suché jehly a leptu, ale v 70. letech se do jejího díla dostalo i několik sítotisků, které jsou barevné,“ zmiňuje Farská Hájková.
Grafické práce Plíškové byly zprvu ovlivněné surrealismem, informelem, později stylem pop-art či takzvaným novým realismem. Rychle si vypracovala rukopis vyznačující se jednoduchostí a zkratkou.
Vlivný teoretik umění Jindřich Chalupecký označil její vnímání reality za lyrický sarkasmus. „Za sarkasmem jejích grafik, o to krutějším, že je vyslovován s neosobností objektivního protokolu, je citovost, čelící neplodné banalitě života,“ napsal.
Podle historika umění Josefa Kroutvora zase byla „jakousi pražskou feministkou dávno ještě před feminismem“. Plíšková zpracovávala mimo jiné situace z manželství, života v domácnosti a obecně ženskou problematiku.
„Zdá se, že pojmenování těchto situací a jejich posun do oblasti výtvarné fikce jí pomáhaly řešit dilema, kterým se trápí téměř každá žena v tvůrčí roli,“ napsala po jejím úmrtí v MF DNES kunsthistorička Magdalena Juříková, dnešní ředitelka Galerie hlavního města Prahy. „Je málo žen, které tak tvrdě potírají sentiment, a přesto dosahují tak výsostně lyrických momentů,“ konstatovala.
Naděžda Plíšková v roce 1982 při stavbě rodinného domu utrpěla vážný úraz páteře a chvíli byla na invalidním vozíku, než se znovu naučila chodit.
Na liberecké výstavě nechybí ani díla Plíškové se sexuálním nádechem jako Malé erotické jablíčko a Čtyři různé polohy. Je tu také čtyřhranné kolo, které vytvořila coby poctu Václavu Havlovi. „Krásně vyjadřuje symboliku řekněme ještě 80. let, to znamená kvadraturu kruhu. Čtvercové kolo, které nikam nedojede a stojí na místě, čímž pochopitelně narážela na strnulou pozdní normalizaci 80. let, kterou Václav Havel dokázal naprosto perfektně vystihnout ve svých esejích,“ dodává kurátorka.
Ta mezi nejznámější díla Plíškové řadí grafiku nazvanou Můj manžel, kde je zobrazen Karel Nepraš. Pochází z roku 1975. „To je přesně doba, kdy se narodila Karolína, jejich jediné dítě. Je to grafika, kdy žehlíte a skládáte košili manželovi, a vlastně v tom zahlédnete odlesk té milované osoby,“ okomentovala to kurátorka v České televizi.
Za další stěžejní dílo považuje Monu Lisu v natáčkách. Pochází z dob, kdy Plíšková parafrázovala známé práce a například zafačovala Caesarův palec nebo Boticelliho Venuši nahradila ženským pohlavím.
Významná byla i její sochařská tvorba. „A pak má ještě třetí polohu, kterou rozhodně nemůžeme minout, a to je tvorba básnická. Od 70. let se poměrně výrazně věnovala poezii,“ připomíná Jana Farská Hájková, že například kritik Jan Lopatka hodnotil poezii Plíškové jako jednu z nejlepších v tehdejší soudobé české literatuře.
Plíšková své texty zveřejňovala v samizdatových publikacích Česká expedice, Spektrum, Vokno či Revolver Revue, po revoluci její souborné literární dílo vydalo nakladatelství Torst. Její výtvarnou tvorbu naposledy v roce 2019 připomněla retrospektiva v pražském Museu Kampa.
