Článek
Ve čtvrtek krátce po 13. hodině to oznámil tajemník akademie Mats Malm. Jedenasedmdesátiletému rodákovi z maďarského okresního města Gyula zprávu sdělil telefonicky, Krasznahorkai je právě na návštěvě Frankfurtu.
Odpoledne autorovi na sociálních sítích gratuloval maďarský premiér Viktor Orbán. „Pýcha Maďarska, první vítěz Nobelovy ceny z Gyuly, László Krasznahorkai. Blahopřeji,“ napsal ministerský předseda.
Podle agentury AP je nicméně spisovatel ostrým kritikem současného premiéra, a zejména vlažného maďarského postoje k ruské válce na Ukrajině. „Maďarsko sousedí s Ukrajinou, a přesto ke konfliktu Orbánova vláda zaujala naprosto bezprecedentní postoj. Jak můžeme být neutrální, když Rusové útočí na naše sousedy? Copak už tři roky Rusové nevraždí Ukrajince? Jak může premiér říct, že to si jen dva slovanské národy mezi sebou vyřizují účty?“ rozčiloval se romanopisec v interview s časopisem Yale Review.
László Krasznahorkai už v roce 2015 získal Mezinárodní Man Bookerovu cenu. Jeho nejznámější knihou je prvotina Satanské tango, kterou v českém překladu Simony Kolmanové vydalo nakladatelství Host. Předkládá sugestivní výpověď o zkáze, bezmezné prázdnotě a naprosté beznaději. Odehrává se v depresivním bezčasí na opuštěné maďarské vsi, kde v nevlídném počasí a nevlídné době přežívají poslední obyvatelé. Náhle přichází zpráva, že se do vsi vracejí dvě postavy, které už všichni považovali za mrtvé. Návrat krajanů převrátí vztahy mezi místními naruby, z beznaděje ale nikoho nevyvede.
„S velkou radostí jsme zaznamenali zprávu, že laureátem Nobelovy ceny se stal maďarský autor László Krásznahorkai, jehož knihu Satanské tango jsme vydali před dvaadvaceti lety,“ říká Tomáš Reichel, ředitel brněnského nakladatelství Host. „Je to autor mimořádných literárních kvalit. Pokud se dohodneme na autorských právech, pokusíme se ho v nejbližší době znovu uvést na český trh,“ dodává.
V češtině dosud vyšly jen dvě knihy Lászla Krasznahorkaie (na fotografii z roku 2018). Obě přeložila hungaristka Simona Kolmanová.
Krasznahorkai se narodil roku 1954 do rodiny s židovskými kořeny. Matka byla sociální pracovnice, otec pracoval jako právník. Hoch vystudoval v Budapešti maďarštinu a literaturu. Debutoval roku 1985 právě postmoderním Satanským tangem. Dva roky nato díky stipendiu prvně vycestoval za železnou oponu a podíval se do Západního Berlína.
Po pádu komunistického režimu mimo jiné navštívil Asii, z výprav po Mongolsku a Číně vytěžil pár knih. Kvůli jiné próze nazvané Válka a válka putoval po USA a radil se s básníkem Allenem Ginsbergem. „My v Evropě jsme vyrostli s tím, že existují základní pravdy, obecná, generativní tvrzení o tom, co je svět, co je vesmír. Když jsem v Číně mluvil s lidmi, vyprávěli mi, že i oni mají své velké pravdy o světě nebo tvrzení o filozofii, vesmíru, kultuře, o umění. A překvapující bylo, že tyto dva světy se jeden druhému vůbec nepodobají,“ konstatoval Krasznahorkai roku 2009 v rozhovoru pro kulturní časopis A2.
K jeho dalším známým titulům patří Milosrdné vztahy - Novely smrti z roku 1986, román Melancholie odporu, sbírka povídek Vězeň z Urgy nebo soubor úvah Univerzální Theseus.
Česky už z jeho děl vyšlo jen Od severu hora, od jihu jezero, od západu cesty, od východu řeka, což je dle anotace fascinující japonská meditace o cestě a hledání smyslu. Odehrává se v Kjótu, kde autor strávil půl roku. „Název se objasní přímo v knize: vyznačuje polohu buddhistického kláštera v Kjótu, který je skutečným hrdinou mého románu. Ale podstatné je také, že v maďarštině týž název tvoří vlastně báseň, v níž jsou obsaženy rýmy, souzvuky. To se navzdory úsilí překladatelů nepodařilo do jiného jazyka převést,“ vysvětlil Lidovým novinám v roce 2008, kdy knihu představil při návštěvě Česka.
Poprvé tu byl Krasznahorkai už o pět let dříve. V brněnském kině Art se tehdy zúčastnil promítání více než sedmihodinového filmu Satanské tango, který na motivy jeho knihy natočil Béla Tarr.
Nebyl jediný. Dvojice poprvé spolupracovala roku 1988 na filmu Prokletí, po Satanském tangu se znovu sešla nad titulem Werckmeisterovy harmonie a naposledy Tarr opět podle Krasznahorkaie v roce 2011 režíroval poetické podobenství Turínský kůň.
Podle anotace na webu nakladatelství Host představuje László Krasznahorkai v současné maďarské próze osamocený jev, který si hledá vlastní cestu vedle známých tvůrců jako Pétera Esterházyho nebo Pétera Nádase.
„Vůbec mě nezajímá, co se dnes děje v literárním životě. Začnu číst nějakou moderní knihu a zívám, nebo ji rovnou odhodím,“ konstatoval Krasznahorkai v rozhovoru pro A2. Vymezil se například proti knihám, „které se tváří, jako by byly vysoká kvalitní literatura“. Samotného jej inspirovala díla středoevropských autorů jako Franze Kafky, Roberta Musila nebo Isaaca Bashevise Singera. Nic jako současnou středoevropskou literaturu ale v době interview nevnímal. „Středoevropská literatura zanikla, ztratila smysl, podobně jako ostatní pojmy,“ seznal.
Krasznahorkai v roce 2019 převzal Národní knižní cenu USA za román Návrat barona Wenckheima. Vypráví o šlechtici, jenž se ocitl na mizině a vrací se z argentinského exilu na maďarský venkov. Protože místní ale žijí v domnění, že je stále bohatý, čelí protagonista jednomu podvodníkovi za druhým.
K největším favoritům na zisk Nobelovy ceny za literaturu letos sázkaři dopředu řadili australského prozaika Geralda Murnanea, na druhém místě právě Krasznahorkaie a dále mexickou autorkou Cristinu Riveru Garzu nebo kanadskou básnířku Anne Carson.
Nobelova cena za literaturu je udělována od roku 1901, jako jediný Čech ji roku 1984 získal Jaroslav Seifert. Vloni si ocenění odnesla jihokorejská rodačka Han Kang.
Letošní laureáti si Nobelovy ceny oficiálně převezmou na slavnostním ceremoniálu ve Stockholmu 10. prosince, tedy na výročí úmrtí švédského vědce a zakladatele ocenění Alfreda Nobela.
