Dospívání na železniční stanici. Na Palmovce hrají Ostře sledované vlaky

Kniha spisovatele Bohumila Hrabala, známá zejména díky oscarovému filmu Jiřího Menzela z roku 1966, se na divadelních jevištích objevuje zřídka. Pražská scéna její adaptaci uvedla tento pátek a sobotu v režii Jakuba Krofty, nejbližší reprízy následují 31. října a 12. listopadu.

Menzelův snímek spojující nepatetické líčení okupačních let na malém venkovském nádraží se soukromými trably hrdinů ve své době vyvolal mimořádnou pozornost doma i ve světě.

Jakub Krofta se do tématu pustil, protože mu o Bohumilu Hrabalovi často vyprávěl otec, dnes již nežijící režisér Josef Krofta. Ten bydlel v Sadské u Nymburka, Hrabalova rodiště. „Hrabal byl v jeho vyprávěních vždy přítomný. Jako dítě jsem nejdřív viděl všechny filmy natočené podle jeho děl a vlastně až po zhlédnutí filmů jsem sahal po knížkách,“ vzpomíná divadelník.

Krofta mladší v poslední době pracoval ve Varšavě. Tam si podle něj lidé nyní myslí, že válka je za rohem. A právě Ostře sledované vlaky se odehrávají za války.

„Ostře sledované vlaky jsou dílo, které v těch nejdůležitějších aspektech perfektně mluví o dnešku stejně jako v době jeho vzniku. Navíc dramatizace Václava Nývlta je skvělá, nepřetržitý tok Hrabalova vyprávění výborně převedla do divadelního jazyka,“ míní Krofta.

Hlavní roli Miloše Hrmy, kterého ve filmu hrál Václav Neckář, tvůrci svěřili Teodoru Dlugošovi. „Hrma je ostýchavý, stydlivý člověk, kterého stresuje přítomnost žen. S touto polohou jsem se musel při zkoušení vypořádat,“ poznamenává Dlugoš, jenž na Palmovce účinkuje také v inscenacích Projekt Manhattan nebo Noc zlomených nehtů.

Podle Krofty se od vzniku předlohy proměnila povaha maskulinity. Má to být patrné z postavy výpravčího Hubičky, ve filmu ztvárněné Josefem Somrem. „Zajímavé je to hledání, co to přesně je, co dnes znamená být opravdový chlap,“ poznamenává Krofta. Výpravčího na Palmovce ztělesňuje Petr Reif.

Divadlo si vypůjčilo rekvizity z železničního muzea v Lužné u Rakovníka, přesto nevychází z Menzelova filmu. Scénografa Jana Štěpánka zaujal kontext Divadla pod Palmovkou a hrabalovského prostředí, tedy Libně. Část života strávil Bohumil Hrabal za rohem, v již zbořeném libeňském domě v ulici Na Hrázi. V letech 1959 až 1961 navíc spisovatel v divadle, tehdy ovšem zvaném Divadlo S. K. Neumanna, pracoval jako kulisák a statista.