Alkohol nepije, před hraním nejí. Světový jazzový kytarista veze novou kapelu

Pat Metheny říká, že doslova slyšel hlasy. Slavný americký jazzový kytarista měl za sebou přes dvě stovky vystoupení v triu a právě vymýšlel skladby na další desku. „Pořád mi při tom ale v uších zněla vokální skupina Take 6, kterou poslouchám od její první nahrávky. Tak jsem natočil pár ukázek a poslal jsem je jejímu lídrovi Marku Kibblovi s dotazem, jestli jsem blázen, když si v té své nové hudbě představuji hlasy. Mark odepsal: Nejsi blázen, pojďme si nad tím sednout,“ popisuje Metheny v rozhovoru pro Seznam Zprávy, jak se stalo, že na jeho letošní desce účinkuje několikačlenný sbor.

Zpěvák bude také součástí skupiny, která Pata Methenyho doprovodí tento pátek 26. června v pražském Divadle Hybernia. Vstupenky na koncert jsou ještě v prodeji.

Držitel 20 cen Grammy, kytarista s okamžitě rozpoznatelným tónem a uznávaný skladatel propojuje virtuózní jazzová sóla s téměř popovými melodiemi. Už desítky let patří Pat Metheny k největším hvězdám žánru, zároveň spolupracoval s osobnostmi jako Joni Mitchell nebo Davidem Bowiem. Prodal přes 20 milionů desek a zejména na přelomu 80. a 90. let minulého století dokázal zaplnit sportovní halu.

Do Česka nyní přiváží průběžně obměňovanou sestavu Side-Eye, ve které jedenasedmdesátiletého hudebníka doplňují mladší instrumentalisté. Roky 2022 s ním také v Hybernii vystoupili bubeník Joe Dyson a klávesista Chris Fishman, s nímž se Metheny střídal v hraní basového partu.

Od té doby se formace momentálně nazvaná Side-Eye III+ rozrostla na kvinteto. „Vlastně mě samotného překvapilo, že najednou skládám hudbu, co vyžaduje početnější ansámbl. Počítal jsem s tím, že budeme pokračovat v triu. Chris Fishman umí skvěle hrát basu levačkou, dokonce bych ho označoval za jednoho z mých nejoblíbenějších basistů. Ale tentokrát mi přišlo, že opravdu budeme potřebovat hráče, který by se věnoval jen basovým tónům,“ vysvětluje Metheny.

Do nahrávacího studia pozvali Daryla Johnse, na turné pak méně vytíženého Jermaina Paula. Druhým novým členem sestavy je perkusista a zpěvák Leonard Patton.

Side-Eye začalo v roce 2016 jako pocta formátu tria s Hammondovými varhany, v němž basu obstarává varhaník levou rukou nebo nohama pomocí pedálů. V takových skupinách Metheny, pocházející ze státu Missouri a zprvu navazující na kytaristy Wese Montgomeryho nebo Jima Halla, kdysi sbíral první zkušenosti hraním v Kansas City.

Druhou verzi Side-Eye piloval za pandemie koronaviru, kdy se nesmělo koncertovat. Kytarista zval mladé muzikanty k sobě domů do pohoří Catskill Mountains asi 160 kilometrů severozápadně od New Yorku a jamovali tam často celé dny.

Dnes už projekt s tehdejší situací dávno nespojuje. „Obecně si nedokážu asociovat hudbu s jakýmkoliv místem. Pro mě vždy existuje v odděleném světě mimo běžné starosti a my se ji jen při konkrétních příležitostech snažíme interpretovat podle svých nejlepších dovedností,“ uvažuje.

V březnovém vydání časopisu Uncut vysvětloval, že ke skládání nepotřebuje podněty typu zapadajícího slunce. „Takhle to u mě vůbec nefunguje. Slyším tón, tak si představím druhý, který by mohl následovat po něm. A jakmile se ocitnu v téhle sféře, je úplně jedno, kde na světě právě jsem, protože se zároveň pohybuji v jiném prostoru zcela nezávislém na fyzické realitě,“ naznačil.

Hudbu si nespojuje ani s tím, v jaké je osobní situaci, ani s konkrétními hráči. „Nemám rád přivlastňovací označení jako moje hudba. Nemyslím si, že patří mně ani komukoliv jinému,“ objasňuje.

Na aktuálním turné Metheny v komornějším aranžmá uvádí skladby z alba Side-Eye III+, které vydal v únoru a na němž účinkuje více než tucet interpretů. Obsahuje pro kytaristu typické kontrastní plochy s pozvolna budovaným a euforicky uvolněným napětím. Nevšedně členěné, osobitě frázované kompozice mají místy skoro popový nádech a na velké ploše se přirozeně rozvíjejí jako filmové vyprávění.

Dobrodružného ducha podtrhuje četnost barev, od nástrojů jako harfa či akordeon po třeba Methenym na takzvaný kytarový syntetizátor hrané flétnové sólo ve skladbě Risk and Reward.

Díky pěveckému sboru a kombinaci jazzových, brazilských i rockových rytmů může album na pár místech vzdáleně připomenout tvorbu jeho nejznámější sestavy Pat Metheny Group, kterou s klávesistou a aranžérem Lylem Maysem udržoval až do jeho smrti v únoru 2020 a jež se éterickými vokály či pestrými rytmy místy blížila new age. Ostatně její basista Steve Rodby letošní nahrávku koprodukoval.

Metheny se ale příměru jen zasměje. „Nikdy jsem nevnímal Pat Metheny Group jako něco jiného než mé ostatní kapely. Je to jenom název. Každá moje kapela je do určité míry Pat Metheny Group v tom smyslu, že jsem kytarista, lídr a zároveň skládám více než 90 procent hudby. A podle toho, co mě právě zajímá, k sobě hledám lidi, kteří mi pomohou ty nápady v daný okamžik zrealizovat. Je to jeden velký, dlouhý příběh s různými postavami,“ přirovnává.

Nové album obsahuje osm skladeb, což je jen zlomek z toho, co v rámci příprav Metheny složil. „Napsal jsem jich o dost víc, ale jsem hodně přísný k tomu, co pouštím ven. Řekl bych, že tak dvě z deseti kompozic,“ odpovídá.

Spousta vlastních děl se mu zprvu i líbí, když je ale zahraje podesáté, přijde mu, že už jejich potenciál vyčerpal. „Ty, které vyberu na desku, pak budu muset naživo hrát třeba dvěstěkrát, takže se mi musí opravdu hodně zamlouvat a musím v nich mít každý večer co říct,“ doplňuje s poukazem na vzájemnou improvizaci se spoluhráči.

Právě díky ní je každý Methenyho koncert, na rozdíl od třeba popových show, jedinečný a neopakovatelný. Před lety na kongresu neurovědecké společnosti kytarista popisoval, co se mu děje v hlavě, když začne sólovat. Jak je na jednu stranu maximálně při vědomí, a zároveň ve zlomku vteřiny činí rozhodnutí, nad nimiž nemá čas přemýšlet. Člověk vybere tón, čímž jedna série možných světů zanikne. A další se naopak zrodí. Při hře v takových obrátkách „ohýbáte čas a nahlížíte do světů, o jejichž existenci jste ani vy, ani publikum před pár vteřinami nevěděli“, ilustroval barvitě.

Když jako mladík zkraje 70. let nastoupil do kapely uznávaného vibrafonisty Garyho Burtona, ten ho klidně i několik hodin instruoval, jak a co přesně hrát. Poté, co Metheny zahájil sólovou dráhu, to chvíli dělal podobně. „Měl jsem hodně specifickou vizi, kterou jsem vymýšlel za pochodu a vyžadovala spoustu vysvětlování, například ohledně fungování rytmické sekce,“ vzpomíná.

Dnes se spoluhráči nejvíc mluví na začátku projektu. Momentálně ho doprovázejí převážně mileniálové nebo příslušníci generace Z, kteří už na jeho muzice vyrůstali. „A znají ji z nahrávek, čímž spousta vysvětlování odpadá. Lidem jako Joeu Dysonovi nebo předtím bubeníkovi Antoniu Sánchezovi nemusíte vysvětlovat nic. Přesně vědí, co mají hrát. Pro mě je bubeník vždy nejdůležitější, takže z toho mám radost,“ dodává.

Hodně chválí také klávesistu Chrise Fishmana. „Za těch pár let, co spolu hrajeme, se nesmírně posunul. Vnímám, že si osvojuje spoustu toho, co jsem se kdysi sám učil od Garyho Burtona a basisty Stevea Swallowa,“ jmenuje spoluhráče ze 70. let.

Chris Fishman a basista Daryl Johns účinkující na letošní desce oba prošli kapelami Louise Colea. Tento v Evropě málo známý klávesista a bubeník letos shodou okolností vystoupí na brněnském Jazzfestu. Jeho hudbu Pat Metheny mohutně doporučuje. „Louis Cole je jeden z nejúžasnějších hudebníků na světě. Má úžasné kapely,“ hodnotí.

Když poprvé slyšel Coleův projekt Knower se zpěvačkou Genevieve Artadi, „vůbec se mi nechtělo věřit, že něco takového existuje“. Podle Methenyho vyhledává Cole hudebníky, kteří zároveň umí na bicí, což byl i případ Chrise Fishmana. „Asi proto se mi tak strašně líbí, jak teď Chris hraje na klávesy. Má famózní groove,“ shrnuje.

Pat Metheny je známý tím, že nepije alkohol a před koncertem celý den nejí. „Když mám hlad, hraje mi to lépe,“ prohlásil v pořadu youtubera Ricka Beata. „V naší kultuře jsou tři jedovaté věci, od kterých je možná lepší se držet dál: alkohol, drogy a sociální sítě. Nerad bych někoho soudil, znám spoustu lidí, kteří se v těchhle světech pohybují, ale já v ničem z toho nevidím přínos,“ dodává nyní.

Veškerý čas věnuje hudbě. „Nejvíc teď žiju tím, že jsme kapelu rozšířili o Jermaina na basu a Leonarda coby zpěváka a perkusistu. Je to fakt vzrušující. A každý večer lidem říkám, že už pracuju na Side-Eye IV,“ uzavírá Pat Metheny.