Nenechte si vzít svobodu, volala Patti Smith v Praze. Měla nečekaného hosta

Patti Smith se nikdy nepovažovala za hudebnici. „Vždycky se začnu stydět, když mě tak někdo označí. Neumím na nic pořádně hrát. Ale hrdě se hlásím ke slovu performerka,“ řekla v nedávné knize rozhovorů novináře Davida Remnicka. Výrok potvrdil také její vyprodaný sobotní koncert v pražském Foru Karlín.

Osmasedmdesátiletá americká básnířka a písničkářka, významná osobnost newyorské nové vlny a členka Rokenrolové síně slávy se do Česka vrátila po tříleté pauze. Na pódiu opět téměř dvě hodiny střídavě stála, zpívala a tančila.

S popelavými vlasy sahajícími na hruď, typickým orlím nosem, v obyčejných džínech a pohodlně velkém černém saku, pod nímž měla vestu a tričko, volně přecházela ze zpěvu do mluveného slova. Ani tentokrát nevadilo, že nedisponuje pěveckým rozsahem, ne vždy trefí tóninu a ne pokaždé si pamatuje slova. Že její hlas není bohatý na barevné odstíny nebo že její písně využívají jen několik základních akordů. Patti Smith dál vyzařuje obrovské charisma, které to všechno přebije. Není jako hollywoodská hvězda. Spíš tak nenápadně lidi uhrane, až od ní nedokážou odtrhnout zrak. V Praze to dokazuje hned zkraje večera, když za dramatické gestikulace oběma rukama začíná naléhavě, expresivně deklamovat poezii.

Připomíná tím, že dřív než začala zpívat, psala básně. Teprve když se při přednesu básní v 70. letech minulého století nechala doprovodit na elektrickou kytaru Lennym Kayem, započala hudební dráhu. Divoce žijící tulačka, toho času krátce zaměstnaná v newyorském knihkupectví Strand, pak na debutovém albu Horses z roku 1975 přelomově spojila rockovou hudbu s poezií. Vystupování po knihkupectvích či galeriích později vyměnila za klub CBGB, domov kapel The Ramones či Television a žánru zvaného punk rock.

Od té doby samozřejmě zestárla a na pódiu ji dnes doprovází syn, přesto si udržuje energický projev. A na poezii nezapomíná. Také koncert ve Foru Karlín začíná písní Redondo Beach, což je navzdory optimistickému reggae rytmu tragický příběh o lesbické sebevraždě. Než ho Patti Smith zhudebnila, vydala ho jako báseň.

V jinou chvíli sobotního vystoupení se napije, vyplivne vodu směrem k prvním řadám, nasadí brýle a za zlověstného doprovodu kapely, pozvolna přidávající na intenzitě, začíná z papíru číst Poznámku pod čarou ke Kvílení, rozsáhlé básni amerického beatnika Allena Ginsberga z roku 1956. Text postavený na rytmickém, až magickém zaříkávání slova svatý, protože „všecko je svaté, každý je svatý, každé místo je svaté“, společně s hudbou graduje. V extatickém závěru Patti Smith zmuchlá papír a hází ho do publika.

„Allen Ginsberg miloval Prahu. Dobře víte, že tu mnohokrát byl a choval k Československu vřelé city. Je hezké recitovat jeho poezii zrovna tady,“ připomíná pak hudebnice. Ginsberg slavně přijel v roce 1965, kdy jej studenti zvolili králem majálesu, předtím zakazovaného komunisty.

Patti Smith básníka znala desítky let. S přáteli z newyorské umělecké scény jako skladatelem Philipem Glassem s ním také strávila poslední desítky hodin Ginsbergova života, než v roce 1997 za přítomnosti zpívajících buddhistických mnichů zemřel doma.

Poslední roky byl důvod se bát také o Patti Smith. Předloni v prosinci musela být v Itálii hospitalizována a kvůli špatnému zdravotnímu stavu zrušila zbytek turné. Letos v lednu zkolabovala při vystoupení v Brazílii. Do Prahy však nyní přijela opět ve formě. A zřejmě navíc v tvůrčím rozpoložení: nové album sice nevydala 13 let, v listopadu však pod názvem Bread of Angels zveřejní další autobiografii. Za tu předchozí, také česky vydanou pod názvem Just Kids: Jsou to jen děti, v roce 2010 převzala prestižní Národní knižní cenu USA.

Celý sobotní koncert Američanka vřele komunikuje s diváky, několikrát jim mává a vícekrát je rozesměje. Třeba radou, aby se o sebe dobře starali. „Dodržujte pitný režim, když si dáte kávu nebo vodku, vypijte dvakrát tolik vody. A nezapomeňte si pořádně čistit zuby,“ směje se.

Stejně jako při vystoupení na stejném místě v roce 2022 neopomine své hity Because The Night, který vytvořila s Brucem Springsteenem, nebo Dancing Barefoot a Pissing in a River. Což jsou dvě písně napsané s českým exilovým hudebníkem Ivanem Králem, který se v 70. letech stal členem její kapely a také ji obeznámil s mnoha reáliemi. Díky němu věděla o Janu Palachovi a sledovala proces s kapelou The Plastic People of the Universe. K propuštění jejího nehrajícího člena Ivana Martina Jirouse vyzvala na obalu části nákladu alba Radio Ethiopia z roku 1976.

V sobotu znovu zpívá i Nine, skladbu věnovanou herci Johnnymu Deppovi. „Přiletěla jsem za ním do Portorika, když tam točil film Rumový deník. Zrovna slavil narozeniny a já pro něj neměla dárek, tak jsem mu napsala píseň,“ vysvětlila před lety. Depp, který jako kytarista přispěl na její poslední album Banga z roku 2012 a letos jí vzdal hold na koncertní poctě v newyorské Carnegie Hall, se narodil 9. června. Proto název Nine.

Jinou skladbu v Praze věnuje Patti Smith manželovi, kytaristovi rockových MC5 Fredu Smithovi přezdívanému Sonic, kvůli němuž v roce 1979 na celou dekádu přerušila kariéru, usadila se na předměstí Detroitu a starala se o jejich dvě děti. Až po manželově smrti v roce 1994 začala opět koncertovat. Jedno z těch dětí, dnes třiačtyřicetiletý Jackson Smith, ji celý večer ve Foru Karlín doprovází na elektrickou kytaru.

Zbytek kapely tvoří dlouholetý spolupracovník Tony Shanahan střídající baskytaru, kytaru a syntezátor Yamaha, na němž napodobuje i zvuk Hammondových varhan, dále bubeník Seb Rochford a neplánovaně také dva hosti.

V několika písních se basy nebo kláves ujímá technik kapely Oisín Murray, načež na pódium přichází i pátý muzikant. „Je to kamarád. Měl obchod s kytarami u nás doma v Michiganu, ale poslední dva roky žije v Praze,“ představuje ho Jesse Smith. Dotyčný ve třech skladbách uplatní několik kytarových technik od podlaďování strun při hraní až po užití flažoletových tónů, přičemž do písně Beneath the Southern Cross zakomponuje úryvek Within You Without You z repertoáru The Beatles.

Oproti minulému pražskému koncertu naopak chybějí bubeník Jay Dee Daugherty a zejména kytarista Lenny Kaye. Oba se ke skupině znovu připojí až při podzimních oslavách 50. výročí alba Horses.

Patti Smith, která roku 2007 natočila celé album převzatých písní, každý rok hraje jiné coververze. Vloni po světě zpívala Summertime Sadness od Lany del Rey. V Praze tentokrát uvádí Man in the Long Black Coat napsanou Bobem Dylanem, dále Bullet With Butterfly Wings od alternativních rockerů Smashing Pumpkins, Transcendental Blues veterána country Stevea Earla a ještě Work, což je píseň málo známé mladé kanadské autorky Charlotte Day Wilson. „Ráda hraji převzaté skladby. Vybírám si ty, které se mi líbí a vyjadřují buď mé pocity, nebo současný stav světa,“ vysvětlila na platformě Substack, kde komunikuje s fanoušky.

Po návratu amerického prezidenta Donalda Trumpa k moci také hudebnice, která už v 60. letech protestovala proti válce ve Vietnamu, víc hovoří o politice. Před skladbou Ghost Dance v Praze zmiňuje postavení amerických indiánů. „Současná vláda v mé zemi si jich neváží, nerespektuje jejich nároky na půdu. Původní obyvatelé USA bojují za to, aby ochránili své pozemky, krásné lesy a posvátná místa před chamtivostí těžařských společností,“ prohlašuje. „Vy v téhle zemi dobře víte, jaké je, když vám něco seberou. Nikdy nenechte žádnou vládu, aby vám vzala to, čeho si vážíte nejvíc,“ apeluje.

Před písní 1959 líčí, jak tehdy musel nejvyšší tibetský duchovní dalajláma uprchnout před čínskou invazí do exilu. „Byl to ještě chlapec, já ho strašně obdivovala a modlila jsem se za to, aby se dostal do bezpečí. Právě oslavil devadesátiny,“ připomíná.

Pražanům rovněž vypráví příběh, jenž inspiroval její song Peacable Kingdom. Věnovala jej americké aktivistce Rachel Corrie, kterou v Pásmu Gazy roku 2003 zabil izraelský armádní buldozér, když mu bránila v demolici palestinských obydlí. Dívce bylo 23 let. Rodiče se v Izraeli opakovaně soudili, naposledy v roce 2015 odvolání zamítl tamní Nejvyšší soud. „Ten příběh svého času zapadl. Dnes jeho sílu bohužel znásobily desítky tisíc dalších. Všichni musíme usilovat o příměří a zastavení všech válek,“ vyzývá v Praze na to konto Patti Smith, která v Izraeli nevystoupila od roku 1999.

Poslední projev před přídavkem People Have The Power věnuje Patti Smith pracovníkům v české metropoli sídlícího Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda, jmenovitě i jeho řediteli Stephenu Capusovi. „Současná americká vláda se snaží pozastavit financování Svobodné Evropy a dalších důležitých veřejných institucí, které šíří informace do obtížně dosažitelných částí světa. Musíme za ně bojovat,“ burcuje hudebnice, jež rebelským songem završuje koncerty už mnoho let.

V závěrečných chvílích toho pražského nechává lidi zvednout ruce nad hlavy. „Uvědomte si, že máte svobodu a nikdy už si ji nenechte vzít. Záleží na hlasu každého z vás. Tak ten hlas dobře užívejte,“ loučí se.