Procházka po křídle letadla. V Praze vystavuje světový umělec ze Slovenska

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pod názvem The Day After Yesterday, v překladu Den po včerejšku, ji lze vidět do 9. března 2026. Paralelně s ní se původně měla konat druhá přehlídka v bratislavské Slovenské národní galerii, z té však sešlo. „Zrušil jsem ji, ale nechci rozvádět proč,“ uvedl Ondak. V bratislavské galerii se kvůli zásahům ze strany tamní ministryně kultury Martiny Šimkovičové měnilo vedení.

Devětapadesátiletý rodák ze Žiliny Ondak označuje Česko za svůj druhý domov. Ve světě je uznávaným tvůrcem, jeho díla vystavily pařížské Centre Pompidou či mnichovský Haus der Kunst, dostal se také na respektovanou výstavu Documenta v Kasselu. Ve zdejším prostředí na sebe upozornil roku 2009 projektem pro společný český a slovenský pavilon na Benátském bienále. Ondak tam zaujal kopií lesoparku z okolí pavilonu, interiér se tak stal pokračováním exteriéru.

Pro nynější představení své práce v pražské Kunsthalle se Ondak zdráhá použít slovo retrospektiva. Neusiloval o chronologický přehled vlastní tvorby, spíše vybraná díla spojil do určitých celků. „Není úplně podstatné, aby člověk viděl vývoj, ale aby spíš viděl koherentnost přístupu. Tvořím vlastně stále to samé, ale jiné jsou společenské a politické změny, na které reaguji,“ říká autor, jenž bývá označován za konceptuálního umělce. Sám však tento pojem zpochybňuje, podle něj mívá každý tvůrce koncept.

Jedním z principů, podle nichž začal Roman Ondak tvořit, bylo porovnávání světa před sametovou revolucí, kterou zažil jako student v Praze, a po ní. Z dění před rokem 1989 se do něj otiskl pocit, že leccos je jen hrané.

Hned na začátku pražské výstavy návštěvník spatří dveře, které kdysi vymezovaly prostor Ondakova pokoje v domě jeho rodičů. Následuje mimo jiné asambláž nazvaná Anténa. Ta sestává z nalezené, ručně malované mapy zobrazující cesty v horách v oblasti Žiliny, kde Ondak vyrůstal, a antény, kterou vytvořil jeho otec za normalizace v 70. letech minulého století. „Symbolizuje prostředek pro komunikaci v době, kdy byly možnosti přístupu k informacím velmi omezené,“ stojí v anotaci díla z roku 2014.

Série nazvaná Crosswords pracuje s fotografiemi vápencových lomů Polom nedaleko Žiliny, kde pracoval umělcův otec. Prostřednictvím díla nazvaného Radosti výletu za železnou oponou k Černému moři se zase autor vrací k cestě, kterou podnikl krátce před sametovou revolucí.

Koláž má na první pohled evokovat bezstarostnou letní atmosféru a to, jak komunistický režim líčil letní pobyty u moře coby výdobytek života v socialismu. „Ve skutečnosti představovala návštěva Černého moře pro tehdy dvaadvacetiletého Ondaka syrové setkání s reálnou tváří života v zemích tehdejšího komunistického bloku,“ uvádějí pořadatelé, podle nichž podobná díla splétají osobní biografické prvky s kolektivní pamětí minulého režimu.

Vizuálně nejvýraznější dílo v první části výstavy představuje několikametrové křídlo letadla Boeing 737-500. Instalace se jmenuje Nechoďte mimo tuto oblast podle skutečného nápisu, který je obvykle vidět na křídlech z kabiny letadla. Umělec naopak diváky vyzývá, aby na křídlo vkročili po přistavených schůdcích, což návštěvníci výstavy skutečně dělají. Smějí se však pohybovat pouze po vymezené oblasti křídla.

„Máme určitou svobodu, ale svoboda má zároveň určité hranice. A může se stát, že nezbyde svoboda žádná,“ říká na toto konto Ondak. Dílo pochází z roku 2012.

Výstava zahrnuje zhruba 50 děl ze tří dekád Ondakovy tvorby. Některá už patří do sbírek Kunsthalle. Například práci nazvanou Horizont událostí tvoří 100 dřevěných kotoučů z dubu, který rostl poblíž Ondakova rodného regionu. Kotouče odpovídají sto rokům světové historie z let 1917 až 2016. Po dobu trvání výstavy v galerii každý den přibude na zdi nový kotouč.

Podle kurátorky výstavy Barbory Ropkové umělec často pracuje s každodenními předměty nebo odkazuje na běžné situace, které přenáší do výstavního prostoru. V tomto ohledu Ondak pracuje s odkazem konceptualismu 60. a 70. let minulého století. „Je schopen pojmenovat různé vrstvy současnosti v lokálním prostoru, který je zároveň mezinárodně čitelný,“ říká. Jedna instalace nazvaná Ideální společnost například sestává z topenářských, vodovodních a plynových trubek pocházejících z rekonstruované budovy, v níž má Ondak ateliér.

Výstava ale připomíná například i jeho performance na bienále v Panamě, kde slovenský umělec roku 2008 uspořádal házení oblázků přes průplav. Cílem bylo upozornit na geopolitický a historický kontext území.

Nahoře v patře Kunsthalle diváky čeká několik Ondakových filmů. Jeden zachycuje mladé ženy procházející po kopcovitých ulicích San Francisca v šatech obrácených naruby, další vznikl na vernisáži výstavy, kde však kamera zabírala jen nohy menší skupiny účastnic s rozvázanými tkaničkami.

Například film nazvaný Šťastný den vznikl u kašny v Santiagu de Compostela, oblíbeném místě poutníků. Sleduje muže, jenž vyjde z domu s kartonovou krabicí v ruce, až dojde ke kašně a vysype do ní z krabice velké množství mincí. „Množství mincí, které muž na snímku do kašny vysype, a díky smyčce stále opakující tento děj autor uvádí diváky a divačky v údiv nad štědrostí, marnivostí, anebo snahou tohoto muže najít tímto způsobem klíč ke štěstí,“ stojí v popisku díla.

Některé performance Romana Ondaka do svých děl dříve zakoupily světové galerie. Londýnská Tate Modern v roce 2005 koupila jeho plastiku lidí seskupených do fronty nazvanou Dobré pocity v dobrých časech. Muzeum moderního umění v New Yorku je zase vlastníkem performance nazvané Měření vesmíru z roku 2007, kterou teď Kunsthalle opakuje.

Po celou dobu trvání pražské výstavy dva performeři měří návštěvníky galerie a zaznamenávají jejich výšku, jméno a datum návštěvy na stěnu. Akce odkazuje k tradici měřit výšku dospívajících dětí čárkami na zárubni dveří.

Kunsthalle se podle své hlavní kurátorky Christelle Havranek snaží každý rok soustředit na jednu postavu světového umění. Loni to byla japonská tvůrkyně Chiharu Shiota, letos volba padla na Ondaka. V jeho případě se jedná o autorovu první rozsáhlou výstavu ve střední a východní Evropě, uvádějí organizátoři.