Článek
Adaptace románu Prasklé zrcadlo nazvaná Rozbité zrcadlo se tento pátek na velké scéně Šaldova divadla dočká české premiéry. Stejně jako předchozí detektivku od Agathy Christie ji v Liberci režíruje Kateřina Dušková. Nejbližší reprízy následují 19. a 24. dubna.
Režisérku žánr baví. „Já jsem požádala vedení divadla, jestli bych pro teď nemohla být už jenom režisérka detektivek,“ říká s nadsázkou.
Liberecká scéna si vybrala několik let starou adaptaci románu, kterou vytvořila britská dramatička Rachel Wagstaff. „Lákalo nás, jak autorka dramatizace využívá možností divadla k tomu, abychom jako diváci vstoupili do paláce mysli slečny Marplové, a tak spolu s ní pátrali po stopách zločinu v paměti svědků,“ uvedla dramaturgyně liberecké činohry Lenka Chválová.
Příběh se odehrává v klidném městečku na anglickém venkově, kde hollywoodská herečka Marina Greggová koupí místní šlechtické sídlo. Krátce po jejím příjezdu tu dojde k podivné vraždě na dobročinném večírku. Inspektor Craddock má závažné podezření, že otrávený koktejl byl určen právě filmové hvězdě. Vyšetřováním se především snaží zabránit vrahovi v dokonání zločinu.
Hlavní roli při odhalení případu ale bude mít slečna Marplová a zvídavé otázky, které nenuceně pokládá účastníkům večírku i samotnému Craddockovi, aby v jemném pletivu vzpomínek našla možné stopy.
Hlavní roli při odhalení zločinu bude mít slečna Marplová, kterou v Liberci hraje Štěpánka Prýmková.
V hlavní roli slečny Marplové se představí Štěpánka Prýmková, herečku Greggovou ztvární Markéta Tallerová a inspektora Craddocka ztělesní Zdeněk Kupka, který byl Poirotem v liberecké inscenaci Vražda v Orient expresu.
Podle něj jde o dvě zcela odlišné role. „My jsme Poirota pojali jako takového sebevědomého člověka, který si zakládá na svém intelektu, kdežto tohle je člověk, který není tak pevný v kramflecích a není schopen takové empatie a čtení těch věcí jako slečna Marplová. Takže spolu tvoří tu dvojici a bez ní on by byl poloviční,“ říká Kupka.
Podle režisérky Duškové je na této detektivce lákavá hlubší symbolika zrcadla a herectví jako pomyslné zakletí do vlastního obrazu. „Chtěla bych tuto inscenaci věnovat ženám, herečkám našeho souboru, které svůj život zasvětily službě jevišti a divákům. Svou tvář denně věnují příběhům, které je třeba sdílet, aby lidé v hledišti nacházeli smysl svých vlastních příběhů a dokázali se ve vztazích a situacích vědoměji rozhodovat,“ uvedla.
Také v této detektivce podle ní všechny ženy hrají nějakou vnucenou roli. „Mají o sobě jakousi představu a vytvářejí svůj obraz, jako by se pořád viděly v zrcadle. Pod tlakem situace ale zrcadlo praská,“ dodává Kateřina Dušková.
