„Lidé nechtějí vědět, co se děje na bojišti.“ Rusové chodí za kulturou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Narážka se týká ruské války na Ukrajině. Od jejího začátku v únoru 2022 obyvatelé Moskvy čím dál častěji utíkají za kulturou, aby nemuseli myslet na realitu, píše agentura AFP.

Podle ní jsou koncertní síně v Moskvě plné lidí a ve slavné Treťjakovské galerii se návštěvníci tlačí i uprostřed týdne. Výstava maleb Marca Chagalla v Puškinově muzeu je vyprodaná.

Návštěvnost muzeí v metropoli, kde se vedle Petrohradu soustřeďuje to nejlepší z ruské kultury, v roce 2025 meziročně stoupla o 30 procent, oznámila místostarostka Moskvy Natalja Serguninová.

Její slova ilustruje zkušenost návštěvnice Bolšovo těatra Valentiny Ivakinové. Pětačtyřicetiletá Ruska pracující v oboru marketingu podle svých slov celou zimu chodí na jedno představení za druhým. Dnes míří do Velkého divadla na inscenaci opery Sergeje Prokofjeva, předešlý večer tu zhlédla balet na motivy děl Antona Pavloviče Čechova a minulý týden byla na činohře.

„Je to jistý pokus utéct před realitou,“ přiznává žena, která po začátku ruské války na Ukrajině cítí „méně příležitostí někam vyrazit a odjet ze země“.

Rusové se kvůli tvrdým opatřením ze strany Kremlu naučili mluvit o válce v náznacích. Vyhýbají se určitým slovům či názorům, za něž jim v tvrdě represivním režimu hrozí roky vězení, připomíná agentura AFP. Podle ní někteří lidé v běžné konverzaci odkážou k válce třeba tím, že řeknou něco jako „za stávající situace“.

Válka, kterou 24. února 2022 odstartoval ruský prezident Vladimir Putin vysláním svých vojsk na Ukrajinu, přerostla v nejkrvavější evropský konflikt od druhé světové války. Vyžádala si desetitisíce mrtvých civilistů a padly v ní stovky tisíc vojáků. Rusko se okamžitě po jejím rozpoutání stalo terčem sankcí, jeho sportovci i umělci přestali dostávat pravidelná pozvání na Západ a obstarat si turistická víza je pro tamní občany obtížnější než dřív.

Režimní propaganda se soustředí na opěvování armády, mužské síly a nade vše vyzdvihuje vlastenectví. Kdo se postaví na odpor, čeká ho perzekuce.

Možná právě proto Rusové hledají útěchu v kultuře, jakou nabízí třeba aktuální výstava děl Marca Chagalla s podtitulem Radost zemské přitažlivosti. „Člověku zbývá jen málo věcí, k nimž se může uchýlit,“ komentuje to jeden z návštěvníků přehlídky.

Viktor Čelin pracuje jako fotograf. Na výstavě cítí „takové tiché spiklenectví“, jak popisuje. „Pohybujete se po výstavních sálech a víte, že vás s ostatními spojuje obdiv k té kráse,“ přibližuje.

Ani on válku nepojmenovává napřímo. „V Rusku se stalo něco obrovského. Všichni se toho bojíme. Zavíráme před tím oči a zároveň se snažíme normálně žít jako dřív,“ shrnuje. Současnou situaci přirovnává k „hodokvasu v době moru“, což je název divadelní hry o obžerství od Alexandra Sergejeviče Puškina z 19. století.

Viktor Čelin s manželkou se po začátku ruské ofenzivy přestěhovali do Gruzie. Žili tam dva roky, pak se ale vrátili do Petrohradu, odkud teď Čelin přijel na chagallovskou výstavu do Moskvy.

Doma s ženou zase pravidelně chodí do Ermitáže, muzea sídlícího v bývalém carském palácovém komplexu. „Ani ne tak za konkrétními uměleckými díly, spíš hledáme nějakou půdu pod nohama, snažíme se napojit na něco, co je nám blízké,“ dodává.

Podle sociologa Denise Volkova z nezávislé agentury Levada Center lze podobný eskapismus pozorovat po celém Rusku. „Lidé nechtějí sledovat, co je nového, nechtějí vědět, co se děje na bojišti. Pozorujeme setrvalou touhu omezit příval špatných zpráv, nějak je filtrovat, nebavit se o nich s příbuznými nebo s přáteli. Možná že právě odsud pramení nárůst zájmu o kulturu,“ uvažuje Volkov.

Podle něj ale chození na výstavy, operu nebo balet také zapadá do toho, co od občanů žádá režim – tedy aby dál žili jako dřív a tvářili se, že se jich válka netýká. „Festivaly, večírky, oslavy, všechno tohle zapadá do celkového obrazu, který šíří ruské úřady, tedy že se bojuje někde daleko od nás a my si dál žijeme bez obav,“ shrnuje Volkov.

V loňském průzkumu Levada Center uvedlo 57 procent Rusů, že je spokojených se svým životem. Nespokojenost vyslovilo jen 11 procent, což jsou nejlepší čísla od roku 1993. „Lidé tvrdí, že jsou šťastní, aby je někdo neobvinil z velezrady. Ve skutečnosti jsou vystresovaní,“ okomentovala to respondentka pro časopis Time.