Článek
O kauze informoval slovenský Denník N. Premiéra činohry mezinárodně uznávaného režiséra Pařízka, který s úspěchem působí na německojazyčných scénách, byla původně plánovaná na podzim.
Ťapáková změnu odůvodňuje tím, že hra s názvem Hamlet/To be or not to be nikdy nebyla oficiálně schválena a zařazena do programu Slovenského národního divadla. Podle ní projekt nebyl dostatečně připravený činohrou divadla, kterou vede Miriam Kičiňová.
Jak Pařízek, tak Kičiňová ale vysvětlení ředitelky odmítají a tvrdí, že ze strany Ťapákové pociťovali tlak na odklad inscenace. Pařízek pak to, co zažil v posledních měsících ve Slovenském národním divadle, označuje za „politickou objednávku a cenzuru“.
Podle Kičiňové vedení divadla postupovalo nestandardně, když samotné podepsání smluv s autory podmínilo přesunem premiéry. „Takový postup není v pořádku ve vztahu k tvůrcům, kteří si na danou práci alokovali čas, investovali do ní a počítali s realizací,“ říká.
Pařízek poznamenává, že Ťapáková s ním o přesunu premiéry nikdy přímo nejednala. Dodal, že generální ředitelka ani neodpověděla na jeho žádost o vysvětlení situace či o řešení finanční újmy. „Její jednání vnímám jako absolutně kontraproduktivní, neslušné a především manipulativní. V mé dosavadní praxi jsem se s podobným postupem nesetkal,“ sdělil slovenskému Denníku N.
Ťapáková tvrdí, že premiéru přesune do další sezóny, Pařízek však argumentuje tím, že nejbližší termín, kdy má čas, je až za dva roky. Do té doby už má totiž domluvené projekty v jiných divadlech. Na otázku, zda se podaří hru ve Slovenském národním divadle uvést, tak Pařízek není schopen odpovědět. „Na ničem jsme se nedohodli, vyjádření paní Ťapákové jsem se dozvěděl od vás. Vlastně jsem sám zvědavý, jakým směrem se to bude vyvíjet dál,“ vysvětluje.
Generální ředitelka Slovenského národního divadla kromě nedostatečné připravenosti ze strany činohry v prohlášení zmiňuje další důvody jako „vysokou náročnost a logistiku přesunu publika z jednoho sálu do druhého, logistiku prodeje vstupenek či výrobní kapacity umělecko-dekoračních dílen“.
Podle Denníku N tím nepřímo přiznala, že jedním z argumentů, které proti Pařízkově hře používala, byl netradiční formát. Inscenace totiž počítala s propojením velkého sálu činohry Slovenského národního divadla i Studia. Diváci se měli při představení přesouvat z jednoho prostoru do druhého.
Hra rovněž počítala s tím, že část obecenstva bude sledovat představení přímo z jeviště. Jak přesun diváků, tak sledování inscenace z jeviště však pro první slovenskou scénu nejsou nic nového. V roce 2014 divadlo uvedlo projekt Desatoro, při kterém návštěvníci prošli napříč celou budovou. Sledovat hru přímo z jeviště mohli diváci již v roce 1980 ve hře Ľubomíra Vajdičky Mesiac na dedine, dodává Denník N.
