Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přehlídku jeho děl nazvanou Metafyzika a zoufalství připravilo pražské Centrum současného umění DOX, potrvá do 5. října. Zahrnuje autorovy nejnovější práce doplněné albem z roku 2005.
Jako první návštěvníci uvidí kresby z takzvaného alba nazvaného Filosofovi, Dopis č. 3. Viktor Pivovarov použil knížečku, kterou roku 1937 vytvořil ruský surrealistický básník Daniil Charms, a přepracoval ji do specifické podoby s důrazem na barvu. Charms v předloze kombinoval absurdní humor s vážnou tematikou. Zabýval se tím, jak dopadne člověk, pokud se nechá ovládnout nejnižšími pudy.
Slovo album v tomto kontextu označuje osobitou uměleckou formu nebo výtvarný žánr, který Pivovarov svého času vymyslel s kolegou Iljou Kabakovem. V tomto typu děl originálním způsobem propojili slovo a obraz. Pivovarov je rád kombinuje také v ucelených obrazových cyklech.
Nejvíc vystavených maleb v dalším sále DOX pochází právě z cyklu. Vznikl loni, výtvarník jej nazval Básníci a múzy. Koresponduje s obdobím, kdy se věnoval poezii. „V březnu minulého roku jsem ke svému velkému překvapení napsal cyklus básní. Prostě přiletěla múza a ty básně mi nadiktovala. V zásadě každý den se rodila alespoň jedna nová báseň,“ uvádí výtvarník, který pod vlivem této inspirace namaloval přes čtyři desítky obrazů. Většinu jich nyní ukazuje v DOX.
Podle jeho dcery, kurátorky Máši Pivovarové, autobiograficky laděný cyklus představuje různé podoby i cesty inspirace. Líčí všechna možná utrpení či radosti spojené se vznikem uměleckého díla, ať již literárního, nebo vizuálního.
Na konci výstavy se autor obloukem vrací k Daniilu Charmsovi. Cyklus Metafyzika a zoufalství, podle nějž se přehlídka jmenuje, znovu tematizuje situaci, kdy člověka ovládnou nejnižší pudy jako chamtivost, nenávist či zloba – a pod jejich vlivem pak rozpoutá válku. Součástí zde představených obrazů jsou proto skutečné novinové zprávy o ruském vojenském tažení na Ukrajině. Metafyzické obrázky však s texty zdánlivě nesouvisí. Tvůrce tímto způsobem klade otázku, zda je na pozadí natolik děsivých událostí vůbec možné psát básně nebo malovat.
„Válka na Ukrajině způsobila obrovské lidské utrpení. Nejsem politicky zaměřený umělec, ale nemohl jsem nereagovat na toto moře utrpení,“ okomentoval to Viktor Pivovarov.
Moskevský rodák vystudoval ilustraci a knižní grafiku na tamním polygrafickém institutu. Zprvu si vydělával ilustrováním knih pro děti nebo literární klasiky, třeba Stébel trávy od Walta Whitmana či Květů zla básníka Charles Baudelaire. Od 70. let se věnuje především volné tvorbě.
Vedle Ilji Kabakova, Erika Bulatova nebo Eduarda Štejberga patří k předním představitelům takzvané moskevské konceptuální školy, jejíž členové ve svých pracích reflektovali vliv ideologie na sovětský životní styl.
Začátkem 80. let se Pivovarov sňatkem s historičkou umění Milenou Slavickou přiženil do Česka. Zde se mimo jiné díky Jindřichu Chalupeckému, který několikrát zavítal do Moskvy a znal celou tamní skupinu umělců, ocitl v podobném prostředí jako v ruské metropoli, tedy mezi neoficiálními umělci. Do pražských uměleckých kruhů však Pivovarov dlouho nahlížel jen z pozice asimilovaného cizince.
Později získal české občanství. Svůj osud shrnul v autobiografii Zamilovaný agent, kterou v překladu Jana Machonina vydalo nakladatelství Torst. „Neprožil jsem hrůzy gulagu, ale hrůzy obyčejného života,“ konstatoval před lety v rozhovoru pro Paměť národa, kde vzpomínal například na dospívání v komunálním moskevském bytě.
Měl samostatné výstavy v pražské Národní galerii a Galerii Rudolfinum nebo v moskevské Treťjakovské galerii a tamním muzeu současného umění Garage. Jeho díla jsou zastoupena ve bírkách britské Tate Gallery, pařížského Centre Pompidou nebo právě Treťjakovské galerie.
