Masarykův dopis byl zveřejněn celý. Co v něm stojí?

Celý dokument prošel důkladnou analýzou pravosti. Více než vzkaz národu je směřován ke druhému československému prezidentovi Edvardu Benešovi. Vyplývá to z obsahové analýzy odborníků, jejíž závěry dnes představili na konferenci v pražské vile Lanna.

„Není to dopis, je to záznam, který udělal Jan Masaryk u lůžka svého otce, jenž se domníval, že umírá,“ popsala historička Dagmar Hájková. Vážně nemocný prezident Masaryk abdikoval v prosinci 1935, v čele státu ho poté nahradil právě Beneš.

Masarykovi se v polovině srpna 1934 udělalo špatně a dostal další záchvaty mrtvice.

„Poslední slova to jsou v tom smyslu, že je říkal synovi Janovi v okamžiku, kdy byl na tom velmi zle a cítil, že odchází. Záznam tomu i odpovídá. Je to psáno neořezanou tužkou na papíry, které nesou monogramy, které jsou vytvořeny ručně. Je znám chvat záznamu,“ vysvětloval Milan Vojáček, ředitel Národního archivu ČR.

Rukopisný dokument, nyní uložený v Národním archivu, pořídil Jan Masaryk v přítomnosti Edvarda Beneše. Je napsán na kvalitním papíru z hadroviny měkkou grafitovou tužkou, některé části textu jsou rozmazané. Později jej Jan Masaryk s drobnými úpravami přepsal, uvedli odborníci. Čistopis je datován 31. srpna 1934, podepsán Janem Masarykem a uvádí: „President řekl v mé přítomnosti Dr. Benešovi.“

Text se věnuje národnostním otázkám Československa, zmiňuje potřebu vzdělanosti, Masaryk v něm řeší i vlastní pohřeb či vlastnosti Čechů a dalších národů. Zveřejněný text podle ředitele Národního archivu Milana Vojáčka dokazuje, že Masaryk byl kriticky myslící a morálně ukotvený člověk. Když myslel, že umírá, dal najevo, jak mu záleží na státu a na jeho budoucnosti.

V textu níže přinášíme části, které zazněly, a to v překladu doktorky Slavíčkové. Naskenovaný text dokumentu psaného převážně v angličtině i jeho překlad do češtiny je dostupný na webu www.tajemnaobalka.cz.

„Jsem nemocen. Vážně nemocen, to je konec, ale nemám obavy. Vy pokračujte v práci, víte jak, ale buďte opatrní. Jsem docela zbytečný,“ začíná dopis.

„Maďaři - některých se zbavte, jinak nebude pokoj. Němci ať zůstanou s námi. Jsou to podivní lidé, ale dejte jim, co zaslouží. Musím zařídit svou smrt. Udělají veliký funus, byl jsem první prezident. Byl jsem stejně hloupý jako ostatní, ale ať udělají funus,“ pokračuje dokument.

Dále prezident promlouvá o Češích a jejich nátuře. „Celá filozofie naší politiky – Češi jsou pracující, ale kradou. Němci jsou docela poctiví, ale kradou víc než my. Víš, můj drahý příteli, lidé jsou hloupí. Lidé mají rádi funus, tak ať ho mají,“ píše se dále.

Hovoří i o tom, že si lidé budou myslet, že pil kohoutí mléko. „Běžně se to nepoužívá, ale když projdete příručky, zjistíte, že se to dříve používalo, když někdo dostával chléb s kohoutím mlékem, bylo to něco výjimečného,“ komentuje badatelka Dagmar Hájková.

V textu je i pasáž o lidské hlouposti. „Když jsou lidé nevzdělaní a hloupí, nic s tím neuděláte. Neusnadňujte jim to. Hádejte se a hádejte.“

Historici z Masarykova ústavu a archivu AV ČR a badatelé z Národního archivu se záměrně rozhodli zveřejnit jak anglický originál, tak český překlad, aby si dokument mohl každý přečíst a nedocházelo k jakékoli dezinterpretaci či vytrhávání z kontextu.

Tajemnou obálku přinesl do Národního archivu v roce 2005 Antonín Sum, jeden ze tří tajemníků Jana Masaryka. Řekl, že jsou v obálce ukryta poslední prezidentova slova a dokument se nesmí otevřít dříve než za dvacet let.

Dopis byl otevřen letos, 19. září na zámku v Lánech pod bedlivým dohledem médií. „Netušila jsem, že bude zájem tak enormní,“ komentovala badatelka Dagmar Hájková. Milan Vojáček dodává, že je rád, že díky tomuto dopisu se o prvním československém prezidentovi opět začalo mluvit.

Národní archiv vystaví obálku ve výstavním sále od 21. do 24. října. Vstup pro veřejnost bude zdarma a bez registrace od 10 do 18 hodin. Badatelům bude dokument k dispozici v Archivu Ústavu T. G. Masaryka.

Masaryk byl v květnu 1934 počtvrté zvolen prezidentem, jeho zhoršený zdravotní stav mu však znemožňoval plné nasazení odpovídající náročnosti funkce. Přesto úřad vykonával ještě rok a devět měsíců, přijímal hosty, sledoval politické dění a vyjadřoval se k němu. Kvůli ochrnuté pravé ruce mu bylo vyhotoveno zvláštní podpisové razítko.

V druhé polovině srpna 1934 prodělal vážnou zdravotní krizi, kdy lékaři konstatovali zhoršené mozkové poruchy. Podle ošetřujícího lékaře Josefa Pelnáře si prezident vážně a správně uvědomoval svůj těžký stav. Právě v této době vznikly záznamy jeho úvah o smrti. V září 1934 se jeho zdraví výrazně zlepšilo, i když si Masaryk sám uvědomoval, že na úřad nestačí. V prosinci roku 1935 abdikoval. Zbytek života strávil v ústraní v Lánech, kde zemřel o necelé dva roky později, 14. září 1937.