Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zemřel český herec a prezident karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška, bylo mu 78 let.
Patřil mezi nejvýraznější a nejcharismatičtější osobnosti české kinematografie. Úspěchy slavil na jevišti i před kamerou. V posledních letech byl znám především jako prezident karlovarského festivalu, který s někdejší uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou vrátil mezi elitní společenské akce. „Hodně lidí si myslí, že film se natáčí tak dlouho, jako se promítá. Ale film se točí čtyři měsíce, pak má pět měsíců postprodukci - a stejné je to i s festivalem. Ten se připravuje celoročně a trvá jen deset dnů,“ řekl na to konto jednou.
Podle mluvčí karlovarského festivalu je zatím brzy na to říct, kdy a v jaké podobě se uskuteční poslední rozloučení. Za výborného společníka i dobrého člověka Bartošku ve čtvrtek odpoledne označil premiér Petr Fiala z ODS. „Byl vynikající herec, ale také nezapomenutelný prezident karlovarského festivalu. Rád vzpomínám na naše setkání v Praze či Karlových Varech,“ vzkázal předseda vlády a vyjádřil upřímnou soustrast rodině. Totéž učinil na sociální síti X ministr kultury Martin Baxa také z ODS. „Díky němu se stal festival světovým. Je mi smutno,“ uvedl.
Cesta k popularitě
K herectví se Jiří Bartoška, narozený 24. března 1947, podle svých slov dostal v podstatě náhodou. Když jej kdysi nepřijali ke studiu kunsthistorie, šel učit výtvarnou výchovu do pardubického domu pionýrů a na radu přátel si podal přihlášku na brněnskou JAMU. Tam se sešel se spoustou pozdějších výrazných kolegů jako Dagmar Veškrnovou, Bolkem Polívkou, Karlem Heřmánkem či Eliškou Balzerovou.
Po studiu krátce působil v brněnském Divadle na provázku, roku 1973 s Heřmánkem a Pavlem Zedníčkem zamířili do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde zazářil především jako Jakub ve hře Jakub a jeho pán. Po odchodu do Prahy zakotvil v Městských divadlech pražských, od roku 1978 byl v pražském Divadle Na zábradlí, které opustil teprve s rozpadem původního souboru počátkem 90. let. Mimo jiné hrál krále v Hamletovi, Ivana v Bratrech Karamazových, Macbetha, Dona Juana, v Národním divadle hostoval v Úkladech a lásce či v Aristokratech.
Jiří Bartoška na fotografii z roku 1978.
Divadlo označoval za srdeční záležitost, nejvíce jej však proslavil film. Ačkoli debutový snímek natočil až jako osmadvacetiletý, popularitu mu vydobyla hned jedna z prvních rolí, lovec Sokol v trilogii filmů z pravěku Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu.
Výčet jeho filmových postav zahrnoval svůdce a milovníky, básníka i banderovce, faráře, lékaře, šlechtice, pohádkové prince i boha. Za roli houslisty ve snímku Mateje Mináče Všichni moji blízcí obdržel Českého lva. Byl hrdinou seriálů 80. let jako Sanitka, Cirkus Humberto či My všichni školou povinní. Hrál ve filmech Je třeba zabít Sekala, Bolero, Příběhy obyčejného šílenství, Líbáš jako Bůh, Líbáš jako ďábel či ve dvou dílech úspěšné pohádky Anděl Páně. Kromě toho se věnoval dabingu a přibral i roli producenta, s Miroslavem Donutilem komentoval cestopisné dokumenty.
Férový člověk
Děčínský rodák Bartoška patřil desítky let k nejpopulárnějším českým hercům. „Měl jsem prostě metr osmdesát, černé vlasy a ve svých rolích jsem nikdy neopouštěl těhotné ženy a nekopal do psů. Tak si lidé řekli: To bude asi charakterní, férový člověk,“ komentoval jednou svou popularitu.
Patřil také k výrazným osobnostem společenského života. V roce 1989 stál po boku budoucího prezidenta Václava Havla na „balkonu sametové revoluce“, znám byl svého času také blízkým vztahem s Václavem Klausem. Do aktivní politiky se však nikdy zlákat nenechal. „Já chci být herec, tečka,“ sdělil jednou.
V listopadu 2014 mu lékaři diagnostikovali zhoubné onemocnění, které postihlo mízní uzliny v mezihrudí. Herec, jehož charakterizovaly zastřený hlas, brýle „na půl žerdi“ a nezbytná cigareta, byl kvůli nemoci nucen rušit divadelní představení i odmítat roli. Po úspěšné léčbě se ale před kameru vrátil, naposledy byl k vidění v loňském seriálu Smysl pro tumor.
V roce 2023 mu prezident Petr Pavel udělil medaili Za zásluhy I. stupně, a to konkrétně za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
