Rathův žák, tvář protestů. Věčný Kubek dál povede české lékaře

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Samozřejmě je třeba se poohlédnout po někom mladším, kdo ponese štafetu dál,“ řekl v červnu 2021, necelý půlrok před volebním sjezdem České lékařské komory (ČLK) její prezident Milan Kubek.

Naznačoval, že už je v čele dlouho a čtvrté volební období, o něž se v listopadu 2021 ucházel, by mohlo být poslední. Nebylo.

V sobotu 14. ledna roku 2006 slavil Jan Přáda v Plzni své 16. narozeniny. V tentýž den se v Praze konal volební sjezd ČLK, na němž se do čela této profesní organizace poprvé postavil Milan Kubek.

O 19 let později se porodník Přáda rozhodl kandidovat na post prezidenta ČLK. Proti Kubkovi, který tam těch neuvěřitelných 19 let celou dobu seděl. Přáda neuspěl. Kubek vyhrál prezidentské volby i popáté a má před sebou další pětileté funkční období.

Kubkova cesta do nejvyšších pater českého zdravotnictví byla vlastně dost rychlá. Psal se rok 1995 a do veřejného prostoru tehdy vtrhl mladý, chytrý a průbojný lékař, jehož jméno mělo na dlouhou dobu poznamenat českou politiku – David Rath. Založil svůj Lékařský odborový klub (LOK) a ještě během prvního roku jeho existence uspořádal tři lékařské stávky.

Rath se také postaral o zlý bolehlav tehdejší politické reprezentace, pro niž byly odbory do té doby zdiskreditovaným, víceméně neakceschopným reliktem předrevolučních časů ROH. Připomeňme, že v čele tehdejší vlády stál Václav Klaus. Byl to jeho první a nikoli poslední střet s Rathem.

Rath tehdy mezi lékaři získal mnoho příznivců. Mezi nimi i Kubka, mladého internistu z vysočanské polikliniky, který se do aktivit LOK hbitě zapojil.

V roce 1999 využil Rath raketového růstu své popularity mezi lékařským stavem a vystřídal v čele profesní České lékařské komory Bohuslava Svobodu, slovutného pražského porodníka, později primátora hlavního města a poslance ODS.

Uvolněné křeslo v čele LOK převzal po Rathovi Milan Kubek. V čele odborové organizace nezahálel. V roce 2001 domluvil „akvizici“ druhé lékařské odborové organizace, profesního sdružení Svaz českých lékařů. Tím vzniká dnešní LOK-SČL (Lékařský odborový klub - Svaz českých lékařů), jediná relevantní odborová organizace zastupující lékaře-zaměstnance. Původní „velký“ Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče s předrevoluční tradicí dnes zastupuje jen zdravotní sestry a další „nelékařský personál“ a pracovníky v sociálních službách.

V roce 2005 se předsedou vlády (v tom volebním období už třetím) stává sociální demokrat Jiří Paroubek a do funkce ministra zdravotnictví si vybere tehdejšího prezidenta ČLK Davida Ratha. Narazí ale u prezidenta Václava Klause. Ten odmítá Ratha jmenovat. Dokud se nevzdá křesla v čele profesní organizace, je podle prezidenta ve střetu zájmů.

„Kdo mi dá záruku, že ten vrtošivý stařík, poté co abdikuji z čela komory, si nenajde jinou záminku, aby dělal další problémy?“ rozčiluje se David Rath na adresu tehdy 64letého Klause, a tesá tak do seznamu nesmrtelných politických urážek jednu z ikonických položek. Ve svém druhém střetu s Klausem ale nakonec Rath kapituluje a z funkce prezidenta ČLK odejde.

A uvolněné křeslo v čele ČLK převzal po Rathovi v lednu 2006 Milan Kubek.

Dál už ale svého velkého učitele v jeho dráze nenásledoval. Zatímco Rath zamířil postupně na ministerstvo, do sociální demokracie, do Poslanecké sněmovny, na středočeské hejtmanství a do vězení, Kubek se v čele ČLK usadil. Pevně. Politické nabídky – a že jich pár bylo – odmítal. Do čela odborářů z LOK-SČL se po Kubkovi postavil radiolog Martin Engel, čímž se zrodila dvojice tváří, která bude provázet všechny protestní akce lékařů v dalších dvaceti letech a čelit postupně čtrnácti ministrům zdravotnictví.

Kubek si v čele komory vysloužil spoustu kritiky i mnohé ostruhy. Často hodnocení závisí na pozici pozorovatele. Když komoru převzal David Rath, vtiskl jí tvář podle toho, co mu přineslo popularitu a úspěch. Po akademickém, stavovském, profesně-etickém, až elitářském přístupu docenta Svobody udělal z komory hlučnou organizaci se silně odborářským akcentem. Prioritou působení stavovské organizace se staly odměny a pracovní podmínky lékařů a úzká spolupráce s Kubkovým LOK.

Milan Kubek na rathovskou odborářskou tradici v čele komory plynule navázal a dál ji prohloubil. ČLK se pro většinovou veřejnost stala nedomyslitelnou součástí lékařských protestů, točících se především kolem peněz. Rozdíl mezi odborovou a stavovskou organizací se pro vnějšího pozorovatele definitivně setřel.

Ikonickým se stal protest pod názvem Děkujeme, odcházíme, který vrcholil na přelomu let 2010 a 2011. Českem tehdy jezdila černobílá sanitka s heslem „Náš exodus – váš exitus“. Nerozlučné duo Kubek-Engel (komora a odbory) bombardovalo veřejný prostor zprávami (silně nadsazenými) o exodu mladých českých lékařů za hranice a dožadovalo se skokového růstu výdajů na zdravotnictví včetně mezd a platů. Organizovalo se hromadné podávání výpovědí, připojilo se několik tisíc lékařů a hrozba paralýzy českého zdravotnictví byla reálná.

Ministr zdravotnictví Leoš Heger začátkem roku 2011 podepsal s protestujícími memorandum, které nakonec nebylo celé naplněno, ale k lecjakým změnám (a k růstu platů) v dalších letech došlo.

O deset let později se tato akce připomene, když Sekce mladých lékařů ČLK vedená Janem Přádou uspořádá protest s heslem „Nebuď mýval“. Původní protest mladých doktorů proti pracovním podmínkám rychle převezmou pod svá křídla Kubek s Engelem a zkusí si (opět s částečným úspěchem) zahojit rány po nenaplněném memorandu z roku 2011.

Protest končí na sklonku roku 2023 opět memorandem, jehož podpisu kromě (již mírně prošedivělých) pánů Kubka a Engela tentokrát nepřihlíží jen ministr zdravotnictví, ale i předseda vlády Petr Fiala.

Budeme-li obecně hodnotit Kubkovu činnost z pohledu tlaku na odborářskou agendu a odměňování lékařů, můžeme jeho působení v čele ČLK označit za úspěch. Podle dat ÚZIS vzrostl průměrný plat lékaře mezi lety 2016 a 2024 o 82 procent, průměrná mzda lékaře (tam, kde se neplatí podle tabulek) dokonce o 96 procent. Průměrná mzda v ekonomice se za stejné období zvedla „jen“ o 66 procent. Takže lékaři-zaměstnanci si za poslední dekádu polepšili významně více než průměrný zaměstnanec.

Nejde ale jenom o úspěchy v odměňování. Během covidové pandemie se Milan Kubek bezvýhradně a pevně postavil za lékařský mainstream a vědecký konsensus a tvrdě vystupoval proti lékařům, kteří si naháněli mediální slávu „alternativními“ postoji, často zcela mimo svou specializaci.

Kubek otevřeně hovořil o hrozbách „eminence based medicine“ v kontrastu s „evidence based medicine“, tedy volně přeloženo o hrozbách medicíny založené na osobní autoritě oproti medicíně založené na důkazech. Tímto postojem si během covidu vysloužil i zlé výhrůžky a pronásledování od fanatických dezinformátorů, z nichž ti nejurputnější – Patrik Tušl a Tomáš Čermák – dostali za své jednání nepodmíněné tresty. Mimochodem – Patrika Tušla, který byl letos v březnu podmíněně propuštěn, právně zastupoval dnešní poslanec SPD Jindřich Rajchl.

Kubkovo pojetí prezidentství ČLK v průběhu času vyvolávalo i kritiku. Za celých 20 let se ale nikdy nepřetavila v dostatečně životaschopný projekt, který by vedl k výměně vedení komory. I proto, že se Kubek, opět ve šlépějích svého učitele Ratha, stal velmi obratným technologem moci.

Prezidenta volí komorový sjezd, na nějž vysílají delegáty jednotlivá okresní sdružení. Ta se během Kubkova působení velmi stabilizovala a s nimi i složení delegátů sjezdu, kteří byli Kubkovi vždy většinově nakloněni. Nespokojení členové komory často nenašli trpělivost, sílu nebo vůli na to, aby se zasedání okresních sdružení dostatečně pravidelně a v dostatečném počtu účastnili tak, aby jejich náladu strhli na svou stranu. Výsledkem pak bylo nízké zastoupení delegátů, kteří by vůli nespokojených převedli do rozhodnutí sjezdu.

Tento mechanismus, v němž tvrdé jádro podpory prezidenta tvoří „staří odboráři“, kteří mají čas a chuť docházet na okresní sdružení a vybírat ze svých řad delegáty, se během pár let po Kubkově nástupu stabilizoval a umožnil mu víceméně pohodlně obhajovat funkci. Většina odporu vyjadřovaného proti Kubkovi tak zůstala buď jen na sociálních sítích, anebo přede dveřmi sídel okresních organizací.

Kubek si ale pozice jistil i dost nevybíravě. Na sjezdu v listopadu roku 2010 se mu ve volbě prezidenta postavila dermatoložka Jana Hercogová. Neuspěla, Kubek získal výrazných 77 procent hlasů. V lednu 2011 byla Hercogová (společně s Alešem Hermanem, Kubkovým kritikem, který o něco dříve neúspěšně kandidoval na viceprezidenta) bez udání důvodu odvolána z Vědecké rady ČLK. O pět let později už Kubek kandidoval bez soupeře.

V roce 2014 nechal Kubek své loajální delegáty změnit stanovy komory a vypustit z nich klauzuli, která zapovídala prezidentovi působit více než dvě volební období po sobě. Na volebním sjezdu 2015 proto mohl Kubek kandidovat do čela komory potřetí. A v roce 2021 počtvrté. Tehdy delegáti pravidlo „dvakrát a dost“ do stanov zase vrátili, ale opatrně, tak, aby mohl Kubek kandidovat ještě popáté a (zatím) naposledy letos. Podle aktuálních stanov tedy Kubek už za pět let kandidovat nesmí, ale stanovy, jak jsme si ukázali, nejsou zeď.

Kritiku si Kubek vysloužil mnohokrát nejen za zanedbávání jiné než odborové agendy, ale i za své vystupování. V roce 2009 vyvolal velký rozruch, když před členy sněmovního zdravotního výboru označil za velký problém českého zdravotnictví početní převahu žen. „Já nemám nic proti ženám, ale ženy pochopitelně, protože mají dvě role - musí zvládat kromě práce také rodinu a děti - tak pochopitelně pracovní nasazení žen nemůže být nikdy srovnatelné s pracovním nasazením mužů,“ blábolil Kubek před poslanci.

Je třeba říct, že v oblasti komunikace a veřejného vystupování se Kubek za léta v čele ČLK zlepšil, nejspíš i vlivem účasti na mezinárodních fórech. Třeba když byl dvě volební období (2009 až 2015) viceprezidentem bruselského Stálého výboru evropských lékařů. Ne že by příliš změnil názory, ale například o feminizaci zdravotnictví (podíl žen na počtu absolventů lékařských fakult se v Česku dlouhodobě pohybuje kolem 65 až 70 procent) se naučil mluvit nikoli jako o problému a příčině krize, ale jako o skutečnosti, jíž by se obor měl dokázat přizpůsobit.

Nedařilo se ale vždy. Když loni vypukla kauza Cimický, Kubek se do své reakce zamotal tak děsivě, až v rozhovoru pro Seznam Zprávy prohlásil, že kdyby se oběti obrátily na policii dříve, mohlo jich být méně: „Je to škoda, protože ty ženy, kdyby se některá z nich odhodlala k tomu, věc oznámit, tak mohly překazit páchání další trestné činnosti a ochránit další poškozené,“ vysvětlil obětem sexuálního násilí páchaného lékařem prezident lékařské komory.

To vyvolalo velkou bouři i uvnitř komory. A šlo o jeden z důvodů, proč se někdejší vůdce protestu mladých doktorů a posléze viceprezident komory Jan Přáda, jinak vnímaný jako Kubkův loajální korunní princ a předvybraný nástupce, rozhodl nečekaně vyzvat Kubka na souboj o prezidentské křeslo už letos.

Nevoli vzbudilo i Kubkovo vystupování během již zmíněného protestu „Nebuď mýval“, kde prezident komory v samém závěru náročných jednání vystoupil s požadavkem, aby lékaři pobírali výsluhy po vzoru ozbrojených složek. Tehdy se také zvedla vlna odporu a motolský pneumolog Michal Šotola dokonce sepsal petici za Kubkovo odstoupení. Velký ohlas ale nevzbudila a sešlo se pod ní jen necelých 180 podpisů.

Zatím poslední kontroverzi způsobil Kubkův rozhovor pro Zdravotnický deník, v němž debatu o kompetencích nelékařských pracovníků, dnes většinově vnímanou jako zásadní pro zvýšení efektivity zdravotnictví, označil za útok na peníze lékařů. „Každý, kdo nám chce takzvaně pomoct, má totiž ve skutečnosti zálusk připravit lékaře o část práce, a tím zároveň o peníze,“ prohlásil šéf ČLK. Takový výrok mohl z Kubkových úst klidně zaznít před dvaceti lety a ukazuje, že v nejvyšším stavovském křesle se Kubek skutečně pozoruhodně názorově zakonzervoval.

Za Kubkovým působením zůstane ještě jeden zajímavý pomník, odkazující k patriotismu, jejž cítí k devátému pražskému obvodu.

Když Kubek jako čerstvý maturant nedlouho před Listopadem opouštěl brány vysočanského gymnázia na tehdejším náměstí Lidových milicí (dnes Gymnázium Špitálská na náměstí OSN), možná už pomýšlel na práci na nedaleké vysočanské poliklinice, kam po promoci v roce 1992 zamířil. Spíše ještě nemyslel na soukromou praxi na přilehlém kopci na Proseku, kterou si později otevřel. Zcela určitě jej ale tehdy nenapadlo, že jen pár kroků od vysočanské polikliniky bude jednou obývat kancelář prezidenta ČLK v novém sídle komory.

Zdařilá rekonstrukce mezi lety 2019 a 2020 zhruba za 40 milionů korun podle projektu architekta Jiřího Rymeše byla Kubkovým srdečním projektem a poskytla komoře reprezentativní sídlo v jeho oblíbené lokalitě. Do té doby komora sídlila v poněkud improvizovaných prostorách nedaleko Nemocnice Na Homolce.

Jedná se ovšem o vkusné sídlo s mírnou kontroverzí, neboť oficiální centrálu má mít Česká lékařská komora podle svého zřizovacího zákona z roku 1991 v Olomouci. Decentralizační snaha porevolučních zákonodárců přišla vniveč a prezidenta komory v Olomouci potkáte leda náhodou. Zvítězil pragocentrismus a také láska Milana Kubka k Vysočanům. Nyní si ve svém vypiplaném vysočanském sídle pojistil nejhezčí kancelář na dalších pět let.