Hlavní obsah

Labuda mladší hrál zrádce národa. „Nebuď hodný,“ říkal mu režisér

Foto: Mikuláš Křepelka

Hrál zrádce národa. Rozhovor s hercem Mariánem Labudou ml.

Reklama

27. 4. 2020 14:02

Horlivý vlastenec a legionář, kolaborant a zrádce národa. Řeč je o jednom a tomtéž, o plukovníkovi Emanuelu Moravcovi. V novém dvoudílném filmu České televize Anatomie zrady si ho zahrál Marián Labuda mladší.

Článek

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Kontroverzní historické postavy jsou vám snad souzené, zahrál jste si i slovenského kolaborujícího prezidenta Jozefa Tisa. Máte tvář padoucha?

Já jsem v podstatě velmi pozitivně naladěný, vstřícný člověk a celkem mě mají rádi. Takže nevím, čím to je. Možná je to věkem, otec mi předpovídal před pár lety, že si budu muset na role vážnějšího charakteru počkat. Zdá se, že měl možná i trošku pravdu, a začíná se to naplňovat.

Kdy jste si uvědomil, jak velmi jste si s Moravcem fyzicky podobní?

Když mi zavolali z produkce, na podzim před třemi roky, že mají zájem, abych hrál tuto roli, neznal jsem ho, nevěděl jsem o něm v podstatě nic. Ale zapnul jsem si internet, a když jsem viděl tu podobu, tak jsem se zděsil.

Proč jste se zhrozil?

Co k tomu říct. Vypadám tak, jak vypadám, no tak ať je to aspoň k něčemu dobré.

Takže jste se kvůli roli nějak zvlášť měnit nemusel, teď myslím fyzicky, třeba hubnout, nebo přibírat?

Ne, nemusel. Myslím jen, že nemám Moravcovu výšku. Byl o hodně vyšší než já, já mám 170 centimetrů. Takže to řešili občas nějakým podstavcem nebo vyššími botami. A každý den jsem si musel oholit hlavu. Než se Moravec zasebevraždil, kdy se mnou měly maskérky práci, nebylo to nic těžkého.

Nejzajímavější na Moravcově osudu je jeho přerod z vlastence a masarykovce, který dokonce stál čestnou stáž u prezidentova hrobu, v kolaboranta a stoupence hitlerovského Německa. Když jste studoval jeho život, našel jste motiv, který ho ke kolaboraci vedl?

Ano. Byly to existenční důvody. Přišel o práci, když pracoval ve Vlajce, neměl peníze a Němci mu nabídli spolupráci. Sám nevím, jak bych reagoval v té době. Když lidé velmi touží po moci, dokážou udělat ve svém životě velké změny. Já doufám, že to v sobě nemám. Pro mě je priorita rodina, takže nevím, jak bych se zachoval. Jen vím, že bych udělal všechno pro to, abych rodinu zachránil. On, myslím, žádal o povolení k odjezdu někam do Jižní Ameriky, ale to povolení mu nedali.

„Moc je velká svině“

V souvislosti s motivem Moravcovy kolaborace se mluví o jeho zklamání z podpisu Mnichova, o konfliktu s Edvardem Benešem, o zhrzených ambicích, ale vy tam tedy vidíte hlavně nutnost zajistit rodinu?

On měl i ambici být prezidentem, což mu nevyšlo. Moc je velká svině. A chuť k penězům také.

Emanuel Moravec je zapsaný v historii hlavně jako zrádce, třebaže byl i legionář a schopný vojenský stratég. Snažil jste se ho podat i tak, nebo čistě jako negativní postavu?

On byl hlavně jako voják. Zarazilo mě, že dokonce posílal vlastního syna bojovat za Německo. To bych já v životě tedy neudělal, poslat syna na jistou smrt. Všechno, co se týká vojáků, je pro mě nepředstavitelné. A to jsem byl ještě na vojně, v letech 1996 a 1997.

Jak jste si tak k negativně vnímané postavě hledal cestu? Měl jste Moravce chvílemi i rád?

Ani ne. Režisér mi stále opakoval: Nejsi hodný, nejsi hodný, furt máš v očích dobro, nejsi hodný. Bylo to těžké, protože jsem pozitivně naladěný člověk. A když se podíváte třeba na internetu na Moravcovy oči, má v sobě něco děsivého. Nevím, jestli se to zlo podařilo štábu a režisérovi ze mě vydolovat. Ale doufám, že se to bude lidem líbit, i ta druhá část.

Ta se vysílá příští neděli 3. května. První část šla včera večer, už vám přišly nějaké reakce?

No samozřejmě, řada kamarádů i přátel psala, že se jim to líbilo. Jen si museli zvykat na češtinu. Znají můj hlas, a když jsem byl předabovaný, tak jim to trvalo. Ale zvykli si. Na češtině musím ještě zapracovat, jsem si vědomý toho, že to nebylo dobré. Režisér (Biser Arichtev, pozn. red.) povídal, že by to se mnou i zkusil, ale nebyl na to čas ani peníze, abych jezdil do Prahy a daboval se. Navíc Moravec měl prý výbornou češtinu.

A byl jste spokojený se svým dabérem Pavlem Šromem?

Mám pocit, že Pavel Šrom má trošku podobný hlas. Takže ano.

Za mě byl jeden z nejsilnějších momentů filmu ten, když Moravec s davem zpíval českou hymnu a u toho všichni hajlovali. Který z momentů ve filmu se nejvíc dotkl vás?

Tu druhou část jsem ještě neviděl. Ale bylo to, když jsem posílal svého syna bojovat za fašistické Německo. To je pro mě nepředstavitelné, mám dva syny a neumím si představit, že bych to udělal. Ještě kdyby to bylo za vlast, tak možná, ale za fašistické Německo určitě ne. A když jsem hrál i Tisa, já ho nebudu soudit, ale víte, ten, kdo si podává ruku s Hitlerem, pro mě je to nonsens.

Dají se nějak tyhle dvě nejkontroverznější postavy českých a slovenských dějin porovnat?

Jsou stejní tou touhou po moci a vlivu. Oba měli velké ego.

Teď bych rád zase veselejší roli

Emanuel Moravec byl výtečný řečník. Svými projevy v rozhlase pomáhal nacistům ovlivňovat národ. Pracoval jste s nějakými dobovými materiály, abyste si ho nastudoval?

Viděl jsem dokumentární film Až na dno zrady, načetl jsem nějaké knihy. Jsem rád, že žijeme v takové době, v jaké žijeme. A doufám, že to lidé uvidí, i proto, aby se už nikdy v životě takové věci neopakovaly.

Říkal jste, že po čtyřicítce se konečně dostáváte k těm charakternějším rolím, co byste si tedy chtěl zahrát teď?

Teď? Teď bych se rád vrátil k nějaké pořádné komedii. Klidně lehčí, pro lidi, když jsou v této těžké době stále doma, je třeba je trošku rozveselit.

Jak se vůbec těšíte na konec těchto vynucených divadelních prázdnin? Chystáte už nějaké projekty na podzim?

Stále jsme doma a myslím si, že my divadelníci budeme povolaní jako poslední, v té poslední vlně uvolňování. Kolegové už ale připravují Pohled z mostu od Arthura Millera. Zatím nevím, kdy začneme hrát. Možná až na podzim. Chybí mi divadlo i kolegové, ale co se dá dělat, taková je doba.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené