Hlavní obsah

Lidé se pražské MHD bojí zbytečně. Koronavirus tam není, zjistili vědci

Foto: AVČR

Vědci z Akademie věd odebírají vzorky v pražském metru.

Reklama

10. 6. 15:20

V pražských autobusech, tramvajích, metru nebo vestibulech by se lidé neměli nakazit koronavirem. Zjistili to vědci z Akademie věd, kteří analyzovali vzorky z povrchů a vzduchu v pražské městské hromadné dopravě.

Článek

Pouhé jedno procento ze vzorků nasbíraných v dubnu z povrchů a vzduchu v pražské městské hromadné dopravě obsahovalo zbytky viru SARS-CoV-2. Žádný z nich navíc nebyl infekční.

„Jinými slovy – v autobusu, tramvaji, metru a vestibulech bychom se neměli nakazit. Platí to v podmínkách důsledné ochrany dýchacích cest každého cestujícího a důkladné dezinfekci prostor Dopravním podnikem hlavního města Prahy,“ informovali dnes vědci z Fyzikálního ústavu Akademie věd.

Do speciálních odběrových sad stírali tyčinkou různé povrchy – madla eskalátorů, tlačítka, tyče –, ale rovněž v prostorách MHD instalovali speciální zařízení, jež filtrovalo vzduch.

Celkem tak k analýze shromáždili 558 vzorků – 492 stěrem z povrchů a 66 z filtračních destiček. „Používali jsme dvě metody. Původně jsme mysleli, že všechny vzorky otestujeme našimi biočipy a jen ty podezřelé přetestujeme i metodou PCR. Ale díky rozšířené spolupráci s budějovickými kolegy se podařilo udělat u všech vzorků jak biosenzorový test, tak PCR,“ řekl Alexandr Dejneka, vedoucí oddělení optických a biofyzikálních systémů ve Fyzikálním ústavu.

Každá metoda detekuje jinou část viru a vzájemně se doplňují. PCR test odhalí virové geny neboli zbytky RNA, zatímco biosenzor virový protein.

„U vzduchových vzorků žádná z metod nenašla nic podezřelého, žádné stopy. U vzorků ze stěrů jsme detekovali šest pozitivních, z čehož dva prostřednictvím PCR a zbytek biočipovou metodou,“ podotknul Dejneka. „Jednou to bylo madlo u sedadla, jednou tlačítko Stop, pak označovač jízdenek, tlačítko otvírání dveří nebo tlačítko uvnitř výtahu v metru.“

Vědec ovšem důrazně upozornil, že ani jeden z pozitivních vzorků nevykazoval infekčnost. „Nalezené zbytky viru, ať už proteinů, nebo RNA, nebyly schopny se replikovat,“ zhodnotila výzkum Akademie věd.

„Samotným senzorem je krystal, který vibruje určitou frekvencí. Pokud se na něj naváže hledaná látka, způsobí to odezvu senzoru a frekvence se změní. Citlivost detekce je v řádu nanogramů na centimetr čtvereční. Takže jsme schopni zjistit změnu signálu i u miniaturních výchylek,“ dodala Hana Lísalová z Fyzikálního ústavu, jejíž tým za technologií stojí.

„Je zřejmé, že nastavená pravidla – důkladná dezinfekce prostor a nošení respirátorů – jsou dostačující k tomu, aby se virus nepřenášel, a to i v době, kdy v Praze pořád běhalo dost infekčních lidí, navíc uprostřed sezony alergií, kdy mnozí kýchají a teče jim z očí,“ řekl Dejneka. „Možná se jedno procento pozitivních vzorků může leckomu zdát moc, ale pro mě to je potvrzení, že výsledky jsou relevantní. Úplné nule bych nevěřil. Virus zkrátka na površích ulpívá, ale zdá se, že není dlouho životaschopný.“

Pro Fyzikální ústav výzkum navíc znamená další posun ve vývoji biosenzoru – díky masivnímu sběru vzorků mohl ověřit „v ostrém provozu“, nikoliv pouze v laboratorních podmínkách, spolehlivost metody a provést velký zátěžový test. Po něčem podobném totiž už volají firmy, které mají zájem technologii uplatnit v průmyslu. V běhu je například vývoj prototypu přístroje, jenž by mohl stát u vchodu do firem a zaměstnanci by se u panelu vypadajícího jako automat na kávu jeden po druhém testovali odběrem ze slin.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované