Den architektury. Šance nahlédnout do slavných i méně známých staveb

Obecní dům v Praze, vila Tugendhat v Brně, rekonstruovaný hrad Helfštýn, vybrané stavby architektky Aleny Šrámkové nebo zlínská čtvrť baťovských domků Letná. To jsou příklady známé architektury, kterou si lze bezplatně a s výkladem architektů, historiků a jiných odborníků prohlédnout na akcích Dne architektury. Lákadlem je možnost nahlédnout i do budov, které jsou jinak veřejnosti nepřístupné.

Festival se zaměřuje hlavně na stavby z 20. století, ale s přesahem do historie i do současnosti, včetně čerstvě dokončených projektů. Koná se od 30. září do 6. října, přičemž většinu akcí organizátoři ze spolku Kruh naplánovali na první říjnový víkend. Kromě českých měst a obcí se připojilo i několik slovenských. Letošní ročník je z velké části zaměřený na rekonstrukce.

Některé prohlídky a workshopy mají omezenou kapacitu a je nutné si na ně rezervovat místo. I ti, na které se nedostane, však budou mít dost příležitostí k poznávání architektury. Díky rozprostření akcí po celém Česku je akce šancí seznámit se i s méně známými a přitom pozoruhodnými stavbami ve městech i na venkově. Seznam Zprávy z nich vybraly několik tipů.

Těžištěm tvorby libereckého studia Mjölk jsou severní Čechy. Ve svém novém projektu však jeho architekti cílili na opačný konec země, do Brumova-Bylnice na východě Moravy. Nové sídlo dřevařské a lesnické firmy Kloboucká lesní sestavili z dřevěných dílů vyrobených přímo na místě. Čerstvě dokončená stavba vychází z tvaru tradičního venkovského domu, kostru tvoří rámová konstrukce.

Když se řekne česká tvorba Adolfa Loose, většině lidí se vybaví Müllerova vila v Praze nebo skupina plzeňských interiérů. Asi 15 let před nimi ale slavný brněnský rodák navrhl vilu v Hrušovanech u Brna pro cukrovarníka Viktora Bauera. Puristický dům patří k prvním s plochou střechou v Česku. Kvůli dlouholetému zanedbání péče dnes není právě v kondici, ale obec připravuje její obnovu.

Zchátralý Uhelný mlýn v areálu bývalých šroubáren ve středočeských Libčicích před časem koupil pražský architekt Patrik Hoffman. S využitím současných architektonických prvků ho přestavěl na víceúčelový kulturní prostor, který později ještě rozšířil o sousední Kotelnu. Kromě prostor pro konání akcí a architektova ateliéru je tu galerie současného umění a showroom designového nábytku.

Památník Lidice připomíná nejen tragickou událost vyhlazení obce, ale také výstavbu nových Lidic v 50. letech podle projektu architektů Františka Marka, Václava Hilského, Richarda Podzemného a Antonína Tenzera. Expozice zahrnuje restaurovaný rodinný dům s autentickým interiérem z přelomu 50. a 60. let a také Lidickou galerii, dílo Františka Marka. V neoklasicistní budově je vystavená sbírka děl věnovaných umělci z celého světa na památku lidické tragédie.

Mimořádně plodný funkcionalista Bohuslav Fuchs byl činný hlavně v Brně, ale svou stopu obtiskl i do řady jiných měst na Moravě.

K těm nejvýraznějším patří Uherské Hradiště, kde kromě regulačního plánu architekt navrhl dnes chátrající městské lázně, dnešní budovu banky, přístavbu Slováckého muzea nebo rodinnou vilu. Budova banky byla původně palácem Auto Praga, později přestavěným na městskou spořitelnu.

Volmanova vila představuje paradox. Její autoři architekti Karel Janů a Jiří Štursa byli levicově zaměření, věnovali se vědeckému funkcionalismu, sociálnímu bydlení a stavební typizaci podle sovětských vzorů. Jiří Štursa se dokonce později stal spoluautorem Stalinova pomníku v Praze. Dvojice však přijala zakázku na jednu z nejluxusnějších vil meziválečného Československa pro bohatého továrníka.

Obrovský rozpočet jim dovolil pracovat s materiály, díky nimž lze stavbu směle srovnat s vilou Tugendhat. Je zde patrný vliv Le Corbusiéra a Miese van der Rohe, od jejich přímočarého funkcionalismu se však čeští architekti odlišili složitějším výtvarným zpracováním průčelí. Socialismus se na vile podepsal devastací, dnešní perfektní stav je zásluhou asi 15 let trvající rekonstrukce podle projektu kanceláře TaK Architects Marka Tichého.

Už pět let slouží veslařům a rychlostním kanoistům z pražské Dukly zářivě žlutá stavba loděnice na Císařské louce, kterou Pavel Joba z Atelieru M1 architekti vytvořil rekonstrukcí a nadstavbou starší budovy z 90. let. Zázemí tu našli třeba úspěšní čeští reprezentanti Ondřej Synek, Josef Dostál nebo Martin Fuksa.

Žlutá barva obkladového vlnitého plechu vyjadřuje sportovní energii a pozitivní náladu sportovců a odkazuje i k barvě závodních lodí. Jednoduchý převýšený tvar se sedlovou střechou, který architekti přirovnávají k psí boudě, odráží podobu stavby nedalekého lihovaru.

Nízká nárožní budova tiskárny a reklamní agentury Karmášek ve tvaru písmene L zaujme málo obvyklým obkladem fasády z šedivého heraklitu – izolačních desek z dřevité vlny. V jednoduché stavbě s pásovými okny od architekta Ivana Kroupy jsou cítit ozvěny funkcionalismu.

K budově z roku 2001 později přibyla přístavba s galerií, jež zahrnula bývalou trafostanici, čímž architekt uzavřel uliční frontu a vytvořil uzavřený dvůr. Obě budovy spojuje průjezd překrytý průchozím mostem, který je tvarovaný z ocelových štětovnic – bednicích prvků používaných proti sesuvu půdy.

„Šumný“ architekt a herec David Vávra má ve svém portfoliu několik úprav divadel. Patří k nim i Městské divadlo Kladno, secesní budova z roku 1911 od Kotěrova žáka Jaroslava Rösslera, s podílem Emila Hraběte.

Dispozice původně vyšla z toho, že družstvo financující stavbu chtělo uvnitř novostavby využít části zrušené a odkoupené Heinovy arény z pražských Vinohrad. Rekonstrukce a přístavba v typickém Vávrově hravě barevném stylu byla hotová v roce 2015. Přibyla kavárna či letní scéna a proměny se dočkal i sousední park.

Už třetí rekonstrukcí ve své historii prošla nedávno brněnská tržnice na Zelném trhu, postavená krátce po druhé světové válce podle návrhu Emanuela Hrušky a Viléma Zavřela. Někdejší Dům potravin spadá do období horečné poválečné výstavby ve stylu pozdního funkcionalismu, na který pak navázal bruselský styl. Velkoryse prosklené průčelí právě bruselský styl předznamenává.

Dvě rekonstrukce změnily náplň budovy, ta poslední z pera architekta Michala Palaščáka ji vrátila zpět a napravila i předchozí necitlivé zásahy.

Umělecký kovář, kovovýrobce, industriální designér a restaurátor Pavel Doležal před několika lety koupil vysloužilou továrnu Mastných z 50. let 19. století a postupně ji přebudovává na víceúčelové využití.

Kromě výroby vlastního 5D ateliéru tady má sbírky historických strojů a motocyklů či expozici o historii. Prostory majitel nabízí k pořádání různých akcí nebo pro natáčení, postupně je upravuje na ateliéry pro umělce či řemeslníky nebo na ubytování.

V centru čtvrti na okraji Liberce stála zanedbaná neobarokní budova z roku 1914. V minulosti sloužila jako fara, sirotčinec, školka nebo učiliště. V roce 2016 ji odkoupil městský obvod, aby ji využil jako městskou knihovnu a komunitní centrum. Prostory však nestačily, proto bylo nutné ji rozšířit o přístavbu.

Úkolu se ujalo studio Atakarchitekti. Historickému domu autoři vrátili původní podobu a novou část záměrně odlišili. Jednoduchý kubus s jedním zaobleným horním rohem architekti obložili tmavošedým falcovaným plechem. Obě stavby propojili průchody nad zemí i pod zemí a před nimi vytvořili malé náměstíčko.