Chrám v Hejnicích slaví 300 let. Od zkázy ho pomohli zachránit vyhnaní Němci

Podle legendy se v Hejnicích v podhůří Jizerských hor ve středověku udál mariánský zázrak. Svědectví o zázračných uzdraveních pak věřící v místech zaznamenávali po staletí. Zázrak ovšem připomínají také události, které se zde odehrály po pádu železné opony.

Zanedbaný poutní areál s klášterem v bývalých Sudetech byl na rozpadnutí. Místo zániku však přišla jeho záchrana, která se stala prostředkem k usmíření Čechů a odsunutých Němců. Největší barokní kostel severních Čech a národní kulturní památka tak může své letošní 300. výročí slavit se vší parádou.

Za dnešní dobrý stav přitom může památka poděkovat hlavně jednomu člověku. Byl to páter Miloš Raban, který se v roce 1990 vrátil z emigrace. Původně systémový inženýr pocházel z Liberecka a do emigrace odešel kvůli studiu teologie. „Z totalitního Československa emigroval v roce 1977 a přes Rakousko a Itálii se dostal do Západního Německa,“ vzpomíná Jan Heinzl, hejnický rodák a ředitel Kláštera Hejnice – vzdělávacího, konferenčního a poutního domu.

Těsně po revoluci se Raban na žádost litoměřického biskupa vrátil do rodné diecéze. V roce 1990 se stal se farářem v Raspenavě a dostal na starost také Hejnice. Tam však místo někdejšího výstavného poutního areálu s klášterem našel zanedbaný chrám a vedle něj nebezpečnou ruinu. „Klenuté stropy se propadaly, všechno dřevěné prožrala dřevomorka, z původního vybavení nezůstalo nic,“ popisuje Heinzl. „V kostele leželo v postranních prostorech obrovské množství harampádí, ale také cenných věcí přenesených z kláštera, aby se neztratily.“

Počátky chátrání areálu jsou spojené s komunistickým tažením proti církvím na začátku 50. let minulého století. Při Akci K, likvidaci klášterů a mužských řeholních řádů započaté v dubnu 1950, do hejnického konventu příslušníci Státního úřadu pro věci církevní a StB sestěhovali nejprve celý františkánský řád. Pak následovali příslušníci různých řeholí a kongregací z celého Československa.

O dva roky později mnichy vystřídaly řeholnice a ty v místě změněném na pracovní vězení totalitní režim držel do roku 1955. Zrušeným klášterem prošlo za pět let téměř 500 mužů a žen. Později areál sloužil jako charitní domov pro řeholnice, od 60. let jako základní škola a sklad, dlouho byl prázdný.

Zatímco barokní bazilika a klášter za socialismu neutěšeně chátraly, klášterní památkově chráněná zahrada dokonce padla za oběť demolici. „Soudruzi z městského národního výboru ji protiprávně zlikvidovali v 80. letech,“ říká Jan Heinzl. „Buldozery strhly historickou barokní zeď a odhrnuly ji s ostatní sutí ke klášteru. Místo klášterní zahrady vznikl asfaltový pás a louka,“ popisuje ředitel kláštera.

Mladý a energický Miloš Raban se dezolátního stavu v 90. letech nezalekl. Vzal ho jako výzvu, že je na čase poutní místo zachránit. Na rozdíl od řady Čechů, kteří byli v místě usazení, měl přitom jednu výhodu – netrpěl předsudky vůči Němcům.

„Páter Raban byl velice otevřený člověk, uměl italsky, anglicky i německy a necítil zášť vůči českým Němcům a jejich potomkům, vyhnaným ze Sudet po válce. Nadchnul je, že s jejich pomocí opraví kostel a klášter, které se během vlády komunistické strany dostaly do děsivého stavu,“ vysvětluje Heinzl, který sám pochází ze smíšené rodiny.

Raban v Německu a v Rakousku našel pro poutní místo mnoho podporovatelů mezi poválečnými vyhnanci z Česka, kteří si udrželi vztah k rodnému území. Jak Heinzl vypráví, páter si získal v Německu velkou důvěru a vozil odtamtud jako dary na opravy igelitky plné marek. Dle Heinzla pomohl například Gerold Tander, ministr v bavorské vládě, který se narodil v Liberci a v Hejnicích vyrůstal, nebo mluvčí Sudetoněmeckého krajského sdružení Bernd Posselt.

„Také vztahy mnoha dalších sudetských Němců a jejich potomků k domovině zůstaly silné a chtěli pro ni něco udělat. Někteří možná po roce 1989 doufali, že se jim vrátí zkonfiskované domy, nebo si je budou moci koupit, případně že je Česká republika odškodní. Což se nestalo, ale i tak řada z nich pomáhala nejenom tady,“ říká ředitel Heinzl.

Ze strany Čechů Raban naopak zpočátku čelil nedůvěře a klepům. „Není divu. Objevil se tady český emigrant v západním autě, čtyřicetiletý energický katolický kněz, který se naprosto vymykal představám lidí o farářích,“ vypráví Heinzl.

Jako katolický duchovní byl navíc proti zvyklostem otcem a manželem. Zvláštní svolení k jeho kněžskému svěcení vydal ještě před pádem železné opony v

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

80. letech papež Jan Pavel II.

V Západním Německu získal Raban organizační zkušenosti jako letištní kaplan, při rekonstrukci kostela a kláštera se mu hodilo i technické vzdělání z ČVUT. „Znal jsem ho jako skvělého organizátora, svým pracovním a životním tempem připomínal stíhačku. Byl sice chaot, ale uměl z chaosu vytvářet řád a lidi kolem sebe získávat pro svou věc, motivoval je, měnil jim životy,“ vzpomíná Heinzl.

Místo přitom změnil i jinak než stavebním ruchem. V roce 1991 s pomocí vyhnanců na místě obnovil nejstarší hejnickou pouť. Z Německa i Rakouska tehdy dorazilo několik plných autobusů a spousta osobních aut.

„Při bohoslužbě praskal kostel ve švech. Bylo to neskutečně emotivní,“ říká Heinzl. O rok později pak díky němu vznikla tradice mezinárodní, česko-německo-polské pouti smíření. Ta se zde slouží začátkem května k výročí konce druhé světové války až dodnes. Naposledy to bylo 10. května 2025.

Páter Raban zvládl v Hejnicích zdánlivě nemožnou věc. Spojil vzájemnými zločiny znesvářené Němce a Čechy a přesvědčil je ke společnému dílu. Bylo přitom co usmiřovat. Po období, kdy Němci krvavě okupovali celé české země, následovalo nucené vysídlování a zrůdnosti proti Němcům v pohraničí.

Ve Frýdlantském výběžku v roce 1945 řádily Revoluční gardy. O rok později v oblasti objevili policejní vyšetřovatelé hroby s 52 zastřelenými Němci. Vykonavatelé odplaty se pak přitom často natrvalo usadili v místech, kde předtím loupili a popravovali.

K lidem, kteří pomohli se záchranou areálu, patří i potomci rodu Clam-Gallasů, který nechal klášter a kostel v době barokní vystavět. „Nikdy neřekli: ‚Vyhnali nás odsud, dopustili devastaci kostela a kláštera, tak ať si teď poradí sami.‘ Jezdili sem i před rokem 1989, když měli za zády estébáky,“ prozrazuje Jan Heinzl.

K Hejnicím si uchovali hluboký vztah, v kostele mají i pohřbeny své předky. Pomohli páteru Rabanovi v 90. letech, dali peníze na opravu krovu v roce 2019 a přispívají i na nynější rekonstrukci střechy kláštera, kam se vrací pálená taška bobrovka.

Jak vzpomíná Heinzl, krátce před svou poslední hospitalizací v nemocnici přispěl milionem a půl korun na opravu střechy také diplomat a politik Karel Schwarzenberg. „Jezdil do Hejnic od počátku devadesátých let minulého století a v tichosti tady pomáhal. Jeho babičkou byla Eleonora Clam-Gallasová,“ vysvětluje ředitel.

Záchrana kláštera vyvrcholila na přelomu tisíciletí, kdy se na ni podařilo získat okolo stovky milionů korun. Šedesát milionů poskytla Evropská unie z programu Phare, další peníze přidali například Česko-německý fond budoucnosti nebo nadace katolické církve v Německu Renovabis. „Dotace se musela prostavět v šílené lhůtě jednoho roku. Páter Raban si tehdy prošel těžkým obdobím,“ poznamenává Heinzl.

Vzkříšený klášter se otevřel v celé nádheře 5. ledna 2001 jako Mezinárodní centrum duchovní obnovy. O deset let později podlehl páter a emeritní děkan Pedagogické fakulty Technické univerzity Liberec Raban těžké nemoci. Ještě předtím, v roce 2008, se mu však povedlo díky daru společnosti Jablotron a příspěvku ministerstva kultury nechat zkrášlit zašlé průčelí kostela s oběma věžemi.

Historie poutního místa v Hejnicích sahá až do středověku. Podle legendy se tu kdysi zjevili andělé v koruně lípy chudému řemeslníkovi, sítařovi neboli řešetáři z Lužce. Zvěstovali mu, že pokud místo označí obrázkem Matky Boží, uzdraví se jeho nemocná žena i dítě. Sítař pořídil v Žitavě sošku Bohorodičky a umístil ji přímo na lípu, pod níž k němu andělé promluvili. Žena a dítě se pak opravdu uzdravily a zvěst o tom se rozšířila do celého kraje.

Dřevěná gotická soška Hejnické madony, vysoká necelých 40 centimetrů, dle odborníků vznikla zřejmě na konci 14. století. Po většinu roku je dnes uložená v zabezpečeném místě v areálu. Vystavena bývá jen při zvláštních příležitostech. Lidé si ji mohou prohlédnout každoročně při mši na 1. máje a letos například i 1. července 2025 při hlavní slavnosti k výročí založení chrámu. V poutním areálu lze spatřit ještě její zvětšenou, taktéž středověkou obdobu z kamene - přibližně v místech, kde stával gotický kostel.

Barokní františkánský klášter byl na místě založen na konci 17. století. Majestátní chrám pak nechali vybudovat majitelé panství, hrabata Gallasové, podle projektu pražského stavitele Thomase Haffeneckera na místě původního gotického kostelíka. Jednolodní kostel se šesti bočními kaplemi a dvěma věžemi se stavěl sedm let. Vysvěcený byl v předvečer svátku Navštívení Panny Marie 1. července 1725 a plně dokončen v roce 1729.

Od té doby sem putovalo ještě více lidí, kteří věřili v zázračné uzdravení díky modlitbám. Nejstarší dějiny kostela a kláštera v Hejnicích, vydané v roce 1732 františkánským páterem Edmundem Oppitzem, obsahují 180 svědectví o navráceném zdraví. „Zázraky podobné hejnickému se tradují také na mnoha jiných místech. Ale je úžasné, co všechno v Hejnicích vzniklo kolem jedné nevysoké sošky,“ uvažuje Jan Heinzl.

Chrám je nyní otevřený sedm dní v týdnu. Zvídavější lidé vstoupí i do kláštera a prohlédnou si křížovou chodbu s lunetami svatého Františka z Assisi, restauraci v refektáři nebo rajský dvůr. Bývalý klášter nabízí jako vzdělávací, konferenční a poutní dům ubytování v bývalých františkánských celách. Návštěvníci tu najdou kapli, prostory pro výstavy, koncerty, přednášky či diskuse nebo informační centrum. Samozřejmostí je i možnost mluvit s duchovním.

„Nejsme hotel, naším hlavním cílem není zisk. Jako poutní dům nicméně potřebujeme příjmy kromě jiného na výplaty pro 15 zaměstnanců. Peníze jsou třeba na údržbu, opravy a chod poutního domu i na jeho další rozvoj. Vše, co získáme, se vrací do historického areálu a lidí, kteří se o jeho chod i krásu starají,“ vypočítává Heinzl.

Dnes sem přichází víc turistů než poutníků, kongresové turistice se do Hejnic podívají lidé z celého světa. „Nedávno u nás zasedala Česká biskupská konference, na niž dorazili také němečtí a polští biskupové z Drážďan, ze Zhořelce a z Lehnice. Hostíme také vědce z českých a zahraničních univerzit, prázdniny u nás trávili i budoucí kněží pro jižní a střední Ameriku, v letech 2022 až 2023 sloužil klášter válečným uprchlíkům z Ukrajiny,“ vyjmenovává ředitel Heinzl.

V opravě je nyní střecha kláštera, práce rozložené do tří let si vyžádají 14 milionů korun bez daně. Více než polovinu peněz zaplatí Evropská unie. „Stojícího lešení využíváme i pro obnovu fasády kláštera, restaurování gallasovského erbu či slunečních hodin,“ dodává Heinzl.