Článek
Vězení na malém ostrůvku kousek od San Franciska, které první vězně přivítalo 11. srpna 1934, obklopoval závoj tajemství a přízvisko „nejbezpečnější“. I přes relativně krátkou dobu fungování se „skála plná zločinců“ stačila stát legendou.
V bývalé vojenské pevnosti, která už od války Severu proti Jihu sloužila jako žalář, bylo zřízeno 600 cel s mřížemi ze speciální nepřepilovatelné oceli. Snímek věznice z roku 1940.
Každý až z 300 vězňů si užíval „soukromí“ – samotky o velikosti 1,5 krát tři metry. Vybavení bylo spartánské: železná pryčna, přikrývka, umyvadlo, polička a záchod. Snímek věznice z roku 1940.
V Alcatrazu byly čtyři bloky kobek ve třech patrech nad sebou, každý vězeň pak disponoval čtyřmi právy: právem na stravu, oblečení, ochranu a zdravotní péči.
Pro izolované zločince platil absolutní zákaz hovoru, na jednoho vězně připadali tři dozorci. Za přestupek proti vězeňskému řádu následoval trest – pobyt v neosvětlené korekci v podzemí. Zde byl provinilec v horších případech ještě svlečen donaha a spoután tak, že musel celý den stát. Vězeň mohl v korekci strávit měsíce, výjimečně i roky. Přijít o rozum se proto jevilo jako dobré řešení, jak se z tohoto pekla dostat.
Možná i proto „absolventi Skály“ nikdy neputovali na svobodu přímo a několik let před vypršením trestu trávili v jiné káznici, aby „ztratili paměť“.
Vězni zařízení opouštěli buď v rakvi, či jako psychické a fyzické trosky: jedině tak se proslulá „Skála“ opouštěla před vypršením trestu. Snímek z dubna 1962.
Alcatraz ve svých zdech uvítal přes 1500 zločinců toho nejhoršího kalibru. Kromě většiny bezejmenných jej proslavily ty skutečné „hvězdy“ tehdejšího zločineckého nebe. Obávaný Al Capone vězení opouštěl v pokročilém stadiu syfilidy. Vrah Robert Stround, Ptačí muž z Alcatrazu, zde strávil celých 17 let. Arthura Barkera, zvaného Doc, na břehu zastavila až dávka ze samopalu. Další „eso“ – George „Machine Gun“ Kelly – byl prý vzorný a úslužný vězeň.
Manželka Al Caponeho po návštěvě Alcatrazu, 1938.
Za 29 let fungování věznice se v součtu 36 mužů pokusilo o 14 útěků. Třiadvacet jich bylo chyceno, šest zastřeleno, dva se utopili a o pěti z nich kolují nepotvrzené legendy. Na snímku vězeňská stráž klečí u díry v cele Franka Morrise, kterou vyškrábal pomocí lžíce.
Nejznámější příběh o útěku je právě ten, ve kterém figurují Frank Morris a bratři Anglinovi, kteří v roce 1962 provrtali a proškrábali zeď a pokusili se překonat chladný a záludný záliv. Těla se nenašla a na pevnině je poté nikdo neviděl. Jejich příběh zpracoval americký režisér Donald Siegel ve filmu Útěk z Alcatrazu (1979), hlavní roli Morrise ztvárnil Clint Eastwood.
Snímek jedné z cel v bloku B, odkud jeden ze tří vězňů utekl a místo sebe nechal svou podobiznu vyrobenou z toaletního papíru, vyfoceno 13. června, 1962.
Snímek tří vězňů, kterým se povedlo utéct z Alcatrazu. Zleva doprava: Clarence Anglin, John William Anglin a Frank Lee Morris, údajný „mozek“ celé akce. Pátrání po nich trvalo deset dní, případ dosud federální policejní služba neuzavřela.
Ostrov je dnes historickou památkou a hojně navštěvovanou turistickou atrakcí.
Kromě věznice samotné jsou zde k vidění zbytky původního vojenského opevnění a nejdéle fungující maják na západním pobřeží USA. Alcatraz je pod Správou národních parků, území je totiž kolonií mořských ptáků a jiných vzácných živočichů. Pohled na věznici ze San Francisca, vyfoceno 1. ledna 1962.
Snímek posledních vězňů opouštějících vězení Alcatraz, 22. března 1963.
