Hlavní obsah

Magellanova smrt: Zemřel hrdina nebo surový dobyvatel?

Foto: Getty Images

Magellanova smrt: Zemřel hrdina nebo surový dobyvatel?

Reklama

28. 11. 2021 14:01

Nemohl si být jistý, jestli ho na cestě nečeká setkání s mořskými zrůdami. A už vůbec nemohl tušit, jak vzdálený je jeho cíl. Přesto do té dramaticky neznámé krajiny vyrazil. Ferdinand Magellan, kapitán na první cestě kolem světa.

Článek

Představu o tom, jak vypadá svět, měl jen velmi mlhavou. I tak se stal prvním, kdo proplul mezi Atlantským a Tichým oceánem. Portugalský šlechtic, mořeplavec, dobrodruh Fernao Magalhaes uskutečnil svoji nejslavnější plavbu ve službách španělského krále už jako Ferdinand Magellan.

Foto: Getty Images

Magellanova první cesta kolem světa, 1519-1521. Publikováno v roce 1891. Série nizozemských sběratelských karet Liebig Company zobrazujících slavné mořeplavce.

Vyplul s posádkou přibližně 250 mužů na pěti lodích v srpnu 1519. Mezi oceány proplul 28. listopadu 1520. O několik měsíců později zemřel v boji s původními obyvateli na ostrově Mactan; na Filipínách.

Nedávno uplynulo 500 let od jeho smrti. A výročí bylo někde připomínkou heroické evropské minulosti, objevů, které propojily svět. Jinde je oslavovali jako vítězství nad krvelačnými dobyvateli.

Po Magellanově smrti převzal velení Juan Sebastián del Cano.

První plavbu kolem světa dokončila jedna loď s 18 námořníky. Do Evropy se vrátili po více než třech letech, v září 1522.

Foto: Getty Images

Flotila portugalského mořeplavce na cestě do Pacifiku, kresba okolo roku 1510.

Dějiny pomíjivosti

Belém, předměstí Lisabonu. Místo, kde se různá období dějin připomínají tak, že člověk může intenzivně prožít jejich pomíjivost. Nebo spíš provázanost, která je neustále proměňuje. A v nové podobě vytrhuje ze staletého spánku.

Belém. Řeka Tejo se tu vlévá do Atlantiku a právě odtud portugalští mořeplavci vyráželi na své cesty. Připomíná to obří Památník objevitelů. Přes padesát metrů vysoká konstrukce ve tvaru lodní přídě se sochami portugalských hrdinů. Jsou mezi nimi samozřejmě i Vasco da Gama a Ferdinand Magellan.

Je to patetická, heroická stavba, která se podobá komunistickým monumentům, třeba Stalinovu pomníku v Praze. Její první verze byla postavena v roce 1940 u příležitosti portugalské světové výstavy. Oslavovala nejenom mořeplavce, ale především tehdejšího portugalského diktátora Salazara. Jeho režim, který se hlásil k velkému odkazu.

Na dohled od Památníku se nad Tejem tyčí Belémská věž. Proslulá pozdně gotická stavba dokončená v roce 1521, v roce Magellanovy smrti. Autentická památka na portugalskou moc a slávu. A jen čtvrt hodiny chůze odtud stojí další architektonický skvost – klášter jeronymitů postavený na oslavu plavby Vasco da Gamy do Indie.

Při pohledu přes mohutné ústí Teja nutně do očí padne ještě jedna stavba: Most, který je na první pohled téměř k nerozeznání od slavného Golden Gate v San Franciscu. Je to další monument připomínající pomíjivost: Byl dokončen v roce 1966 a pojmenován Salazarův most. Dnes se jmenuje Most 25. dubna. V ten den začala revoluce, která definitivně svrhla Salazarův režim.

A pomíjivost ještě jednou: Kamenný Magellan spolu s ostatními portugalskými hrdiny hledí k Atlantiku. Ale ten skutečný odtud nevyplul. Jako „zrádce“ ve službách španělského krále Karla V. se na cestu vydal ze Sevilly.

V oslavném panteonu ale chybět nemohl.

Vše odpuštěno, Fernao!

Foto: Profimedia.cz

Ferdinand Magellan.

Končí tam svět?

Nejistota. To je fascinující rys velkých objevitelských cest v 15. a 16. století. Co věděli mořeplavci o světě? Jaké měli mapy?

Když začali obezřetně ohledávat severní a západní pobřeží Afriky, domnívali se mnozí z nich, že za mysem na marockém pobřeží číhají mytické nestvůry. Nebo že tam prostě končí svět.

Nikdo nevěděl, jestli se odtamtud vrátí. Nikoli kvůli běžným nebezpečím typu bouře, vzpoura nebo kurděje. Ale proto, že to nejde. Není možné se vrátit z míst, kde už nic není.

Ale stejně do toho šli.

Foto: Getty Images

Magellanova mapa světa nazvaná „Representatio Geographica Itineris Maritimi Navis Victoriae…“, ukazuje cestu mořeplavce. Je zde také loď Victoria, poslední loď výpravy s přeživšími plavby.

Těžko říci, nakolik je poháněl dobrodružný duch a nakolik pragmatický zájem jejich panovníků. Ti chtěli vytvořit nové námořní cesty pro výměnu zboží s Afrikou a Asií.

Na východě rostla turecká říše a blokovala tradiční obchodní spojení. A Evropa potřebovala zlato, stříbro, koření, látky…

Nejsilnější námořní velmocí se nejprve stali Portugalci. I díky spolupráci s obchodníky a bankéři z tradičního centra středomořského obchodu, italského Janova.

Začalo to v Africe. Nejprve dobyli Portugalci pevnost Ceuta a pak se pomalu posunovali po západním pobřeží směrem k jihu. A hledali a nalézali zlato, stříbro a postupně i ten nejvýnosnější obchodní artikl – lidi. Otroky.

Podařilo se jim přežít skok do neznáma za marockým mysem a Bartolomeo Diaz doplul roku 1487 až na samotný jih Afriky, k mysu Dobré naděje. O deset let později Vasco da Gama v plavbě na východ pokračoval a doplul do Indie.

Kryštof Kolumbus a Magellan se ve španělských barvách vydali západním směrem… Postupně se přidali Britové, Francouzi a Holanďani. Rozdělili si svět.

Foto: Getty Images

Portugalská loď Diligenté se 600 otroky na palubě, 1838. Tuto scénu z lodi namaloval poručík britského královského námořnictva.

Historici odhadují, že v době velkých objevitelských plaveb zemřely 2 miliony námořníků na kurděje.

První otroky začali Portugalci a Španělé vozit do Jižní a později i Severní Ameriky už v první třetině 16. století. Odborníci se dnes shodují na tom, že v průběhu následujících staletí převezly evropské koloniální velmoci do Ameriky 12 milionů černých otroků. A další miliony jich zahynuly při „lovu“ a přepravě. Nějakých 20 milionů lidí-zboží…

Pravděpodobně ještě více obětí si velké objevy a následná kolonizace vyžádaly mezi původními obyvateli Severní a Jižní Ameriky. Není snadné odhadnout, kolik původních obyvatel v Americe žilo před Kolumbem a Cortésem. Ale mohlo jich být i přes 80 milionů.

Těžko říci, kde končí svět.

Foto: Getty Images

Socha Kryštofa Kolumba pokryta červenou barvou v Londýně na náměstí Belgrave Square, Spojené království, 12. října 2021.

Vše odpuštěno?

12. října oznámila starostka Mexika, že sochu Kryštofa Kolumba na hlavní městské třídě nahradí socha dívky z národa Huastéků. „Naše město symbolicky věnuje tento tak důležitý prostor domorodým ženám. Právě ony byly totiž v historii země nejvíce diskriminovány,“ řekla starostka Claudia Sheinbaumová.

12. říjen, den kdy Kolumbus připlul do Ameriky, se ve Španělsku slaví jako Den hispánských národů. V Americe si výročí připomínají jako Den rasy, Den respektu ke kulturní rozmanitosti či Den domorodého odporu.

V Bostonu a ve Verginii se vloni s Kolumbovými sochami vypořádali radikálněji: Jednu svrhli do vody, druhé usekli hlavu.

Památník v Belému je jasným kandidátem na atentát. Je to ztělesnění kolektivního nepřítele – Magellan, Vasco da Gama, Diaz, objevitel Brazílie Cabral… Má zatím ale pevnou pozici: Je příliš velký. A především se na svět dívá z evropského břehu, z evropské perspektivy.

Foto: PhotoFires, Shutterstock.com

Detail z památníku objevitelů. Na špici stojí Jindřich Mořeplavec s karavelou v ruce. Následuje král Alfons V. Portugalský, Vasco da Gama, Pedro Álvares Cabral (objevitel Brazílie) a Ferdinand Magellan.

A z té vypadá strhávání a vyměňování soch jako hysterie, ubíjející hyperkorektnost a přepisování dějin. Máme se snad omlouvat za to, že jsme objevili a propojili svět? Dnes snad Evropa obchoduje s otroky? Byla to jiná doba. A je nesmyslné znásilňovat ji dnešními měřítky.

Opravdu se lze tak snadno zbavit dědictví genocidy?

Vše odpuštěno, Fernao?

Magellanova cesta kolem světa

Foto: Marzolino, Shutterstock.com

Mapa španělské a portugalské námořní a koloniální říše, kterou roku 1623 vytvořil Antonio Sanches.

  • Fernao Magalhaes se narodil pravděpodobně roku 1480 v Portu. Vzdělání získal jako páže na královském dvoře. Ve dvaceti letech poprvé vyplul na moře.
  • V portugalských službách se plavil a bojoval v Indii i v Maroku. Byl ale zřejmě svéhlavý a nedisciplinovaný – opakovaně porušoval rozkazy a v roce 1514 byl propuštěn.
  • Rozhořčený Magalhaes se zřekl svého národa, přijal španělské jméno a odjel do Španělska. V Portugalsku byl považován za zrádce a muže, který ztratil čest.
  • V roce 1518 se mu podařilo získat španělský dvůr pro svůj plán: Chtěl doplout na „Ostrovy koření“ – Moluky západní cestou. 10. srpna 1519 vyplul na pěti lodích ze Sevilly.
  • Plavbu provázely neshody s podřízenými a vzpoury. První vypukla hned během první zastávky na Kanárských ostrovech. Druhá u jihoamerického pobřeží, kde výprava přečkala zimu.
  • V létě 1520 ztratila výprava v bouři první loď. Krátce poté druhá loď odepřela poslušnost a vydala se na cestu zpátky.
  • 21. října 1520 objevil Magellan průliv mezi Atlantickým a Tichým oceánem. Cesta přes průliv trvala 38 dnů a 28. listopadu vplula Magellanova flotila do Tichého oceánu.
  • Magellan předpokládal, že na Moluky už zbývá jen několik dnů cesty. Pluli ale téměř čtyři měsíce. Antonio Pigafetta, který se jako jeden z 18 mužů vrátil do Španělska, si během cesty vedl záznamy. Zkušenost s nečekaně dlouhou cestou na Moluky popsal následovně:

„Tři měsíce a 20 dnů jsme vůbec neměli čerstvou stravu. Jedli jsme suchary, vlastně ne už suchary, ale jen prach s hrstmi červů smíchaný, protože ti to lepší sežrali; smrděly velmi myšími chcánkami a vodu žlutou, až shnilou jsme pili po mnoho dnů, a také hovězí kůže jsme jedli, co byly na hlavním stěžni, aby se nepředřel. Od slunce i od dešťů a větrů byly velice tvrdé. Nechávali jsme je čtyři až pět dnů v moři namočené, pak jsme je na chvíli položili na řeřavé uhlí a tak jsme je jedli, a často i piliny z prken. Krysy se prodávaly za půl dukátu jedna, jen kdyby jich bylo dost… Pevně věřím, že takovou cestu už nikdo nikdy nevykoná.“

  • Ferdinand Magellan byl zabit 27. dubna 1521 v boji na ostrově Mactan. Cestu kolem světa dokončilo 18 mužů pod velením Sebastiána del Cano.
Sdílejte článek

Reklama

Doporučované