Článek
Brána dělostřelecké tvrze Adam se otvírá novinářům jen zcela výjimečně.
Důvod je i v její jedinečnosti: tvrz, která je s osmi objekty vůbec největším stavebně dokončeným fortifikačním dílem československého pohraničního opevnění z let 1935 až 1938, totiž slouží obraně republiky nadále - jako sklad. A to i po 90 letech od chvíle, kdy se tu sbíječky stavitelů poprvé zakously do skalnatého masivu hory, po níž má pevnost jméno.
Novinářskou návštěvu pak překvapuje Adam i tím, že zde velí žena. Majorka Eva Divišková nijak neskrývá, že pracovat v hlubokém podzemí pevnosti není sice jednoduché, ale geniu loci tohoto místa prý už podlehla.
„Tady to ani jinak nejde,“ říká. „A nejenom proto, jak úžasné obranné a technické dílo tu naši předkové postavili. Na jejich předvídavost v rozmístění kasáren, galerií i skladišť plně spoléháme dodnes.“
Že prostředí pevnostních tvrzí může člověka silně ovlivnit, potvrzuje i přední expert na pohraniční opevnění a nyní ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. „Strávil jsem v podzemí československých tvrzí desítky hodin, spíše však mnoho dní. A ‚duch místa‘ tam na mě vždy silně působil,“ říká. „Když se třeba díváte průzory střílen, neubráníte se myšlenkám, co asi prožívali její obránci, když očekávali útok wehrmachtu.“
Historik Eduard Stehlík u průzoru střílen v tvrzi Adam.
Genialita stavitele
Vojenský historik Stehlík měl, jak říká, obrovské štěstí, že se mu ještě podařilo mluvit se stavbyvedoucím tvrze Adam, nadporučíkem Karlem Šafrem, který později stavěl i tvrz Skutina. Setkal se i se synem kapitána Čestmíra Langa, jenž tvrz projektoval. A s kolegou historikem Martinem Vaňourkem mluvili i s řadou obránců, kteří na Adamu a dalších československých pevnostech sloužili.
Brána armádní dělostřelecké pevnosti Adam se lidem zvenčí otevírá jenom výjimečně. Nahlédněte do unikátní fotogalerie:
Velitelka tvrze majorka Divíšková nad otázkou, koho si ze svých předchůdců - stavitelů či velitelů pevnosti Adam - váží nejvíce, téměř nepřemýšlí. Vysloví jméno šéfa II. b oddělení stavebního Ředitelství opevňovacích prací plukovníka Josefa Hubálka.
„Ještě z dob Rakouska-Uherska byl jedním z nejzkušenějších stavařů fortifikačních objektů. Šlo o bezkonkurenčního machra. Právě v Hubálkově pracovní skupině vznikaly plány objektů těžkého opevnění, které byly přizpůsobovány specifickým podmínkám horského terénu československého pohraničí. Tedy i Adamu.“
Minulost vs. současnost
Porovnejte si na posuvných fotografiích minulost se současným stavem. Mimo poničení wehrmachtem zapracovala i příroda, když celý vrch Adam obrostl lesem.
Tvrzový dělostřelecký srub K-Am-S 43 „Veverka“ na historické fotografii pořízené pravděpodobně na jaře roku 1939 a současný stav:
Tvrz Adam budovala pražská stavební firma Dr. Ing. Kapsa a Müller. Měla na to dva roky od chvíle, kdy v červenci 1936 vyhrála o strategickou zakázku veřejnou soutěž. „A stihla to. I z dnešního hlediska ohromující výkon,“ oceňuje její práci historik Martin Vaňourek.
„Přitom to všechno vyrubali většinou pneumatickými sbíječkami. Dynamit se samozřejmě používal, ale s mírou, aby se nenarušila pevnost skály,“ vysvětluje s tím, že i proto je tvrz unikátním technickým dílem.
Jedna z pěti tvrzí
V československém pohraničí vyrostlo ve 30. letech minulého století za pouhé tři roky celkem 227 izolovaných pěchotních srubů, na deset tisíc pevnůstek lehkého opevnění a také pět mohutných dělostřeleckých tvrzí (Smolkov, Berghöhe - Hůrka, Bouda, Adam, Hanička). Stovky dalších objektů se v říjnu 1938, kdy byla výstavba opevnění v důsledku mnichovské dohody předčasně zastavena, nalézaly v různém stádiu rozpracovanosti.
Zdroj: Eduard Stehlík, Pohraniční pevnosti, Pardubický kraj – 2024
Vysvětlivky: 1 Adam, 2 Hanička, 3 Bouda, 4 Hůrka, 5 Smolkov.
Také Eduard Stehlík má pro pevnost kompliment. Označuje ji za „naprosto impozantní dílo v relativně malé hoře s velkým množstvím objektů a skladů“. A spolu s Martinem Vaňourkem se shodují, že Adam je největší, nejmohutnější a také nejvíce dokončená dělostřelecká tvrz v pohraničním opevnění, třebaže jsou jeho povrchové objekty, v porovnání s ostatními tvrzemi, rozmístěny na nejmenší ploše.
Splněný klukovský sen
Protože celou dobu slouží armádě, byla pevnost pro fanoušky vojenské historie či přímo pohraničního opevnění vždy nedostižným snem. „S kamarády jsme proto vždy toužili se do nitra této tvrze dostat. Samozřejmě marně,“ říká Eduard Stehlík, jemuž se jako vojenskému historikovi tento sen splnil až v září 1990.
Pevnost je z dokončených tvrzí největší, a to i pokud jde o pozemní prostory. Je to navíc jediná dokončená tvrz se dvěma dělostřeleckými sruby. Přičemž ten s označením K-Am-S 45 „Jabůrek“ má zcela unikátní konstrukci. Vzhledem k prudkému svahu nebyl totiž Jabůrek postaven klasicky se dvěma, nýbrž se třemi patry. Konstrukčně tak jde i z dnešního pohledu o unikátní technickou stavbu.
K-Am-S 45 „Jabůrek“ byl kvůli příkrému svahu vystavěn se třemi patry. Jedná se o konstrukčně unikátní technickou stavbu.
„Jako příklad jedinečného řešení dělostřeleckého srubu ho zmiňují i nejnovější fortifikační francouzské publikace,“ upozorňuje Stehlík s tím, že srubu Jabůrek věnují celostránkové výkresy. Tím spíše ale velitelku tvrze Diviškovou mrzí vandalismus amatérských bunkrologů, kteří ničí povrchové sruby Adamu, nehledě na jejich vojenský statut a třebaže jsou spolehlivě zajištěny proti vniknutí.
Pevnost v citlivém místě obrany
Společně s liniemi izolovaných pěchotních srubů a tvrzemi Bouda a Hůrka měl Adam bránit takzvanou Zemskou bránu mezi Orlickým pohořím a Jeseníky, která navazovala na Kladskou kotlinu v tehdejším Německu. Tuto část republiky považovala československá generalita za nejzranitelnější, protože v případě průniku nepřítele Kladskou kotlinou a současně vedeným protiúderem z jihu hrozilo vážné nebezpečí roztržení Československa a jeho armády na dvě poloviny.
Třebaže Adam vznikal v první skupině pěti zadaných a stavebně dokončených dělostřeleckých tvrzí (Smolkov, Berghöhe - Hůrka, Bouda, Adam, Hanička), právě na jeho stavbě je podle historiků patrná inovativnost projektantů, kteří svými plány obrany před agresory předběhli dobu o mnoho let.
„Žádná tvrz nemá tak obrovské a dodnes skvěle udržované vnitřní prostory,“ říká historik Stehlík.
Zpovědi obránců Adamu
Poručík Karel Pyšný, velitel pěchotního srubu K-Am-S 39 Hodek:
„Nějakou dobu bychom soustředěnému nepřátelskému útoku na tvrz odolávat dokázali, ale dlouho bychom se neudrželi. Byli jsme připraveni na vše. Počítali jsme s tím, že při obraně tvrze pravděpodobně padneme. Nikdo však nepanikařil, nezoufal. To, co mělo přijít, jsme očekávali naprosto pevní a odhodlaní.“
Poručík František Stehlík, velitel izolovaného pěchotního srubu K-S 48 „Nad silnicí“ nedaleko tvrze Adam:
„Byli jsme přesvědčeni, že republiku ubráníme! Ubráníme, nebo padneme. Jinou možnost jsme si nepřipouštěli. Dnes to vypadá možná zvláštně, ale my jsme to nebrali jako něco výjimečného. Byli jsme mladí, sebevědomí důstojníci svobodné a demokratické republiky, pro kterou jsme byli připraveni přinést jakoukoliv oběť.“
Další příběhy z pohraničních pevností:
Citace hraničářů z publikace „Hraničáři od Adamovy hory“ - 2003, historiků Eduarda Stehlíka a Martina Vaňourka.
Když si po kapitulaci Československa zkoušeli dělostřelci wehrmachtu na srubech Adamu účinnost nejtěžších ráží svých kanónů, s překvapením zjistili, že pevnosti odolávají i jejich největším kalibrům.
„Celá pevnost Adam je vlastně vtěsnána do nevelké stejnojmenné hory s výlučnou či strategickou polohou, chodbami, sály, skladišti i šachtami výtahů je doslova prošpikována. Zleva měl krýt palbou tvrz Haničku a zprava zase pevnost Boudu i s pomocí otočné dělostřelecké věže. I tou byl Adam unikátní,“ doplňuje historik Vaňourek.
Historie se mnohdy opakuje. I s chybami
Československý armádní rozpočet byl celá dvacátá léta minulého století a také v počátku těch třicátých drasticky seškrtáván téměř na všem. Bývalý náčelník Generálního štábu Jiří Šedivý připomíná, že jde o situaci podobnou dnešku.
Ani obrovské obranné úsilí na konci třicátých let totiž tehdy nedokázalo československou armádu připravit na válku či na odražení německého wehrmachtu. Československu scházel podle oslovených odborníků pouhý rok, aby dokončilo přezbrojení armády a také k vybavení tvrzí, jako je Adam, potřebnými houfnicemi, kanony, minomety, kulomety a další nepostradatelnou technikou.
Poválečný osud velitelů tvrzí Adam a Hanička
Velitele tvrze Adam, podplukovníka Antonína Kostrhúna, poslala komunistická justice po druhé světové válce z politických důvodů do tábora nucených prací Mírov, kde ho již degradovaného doživotně zmrzačili. Po propuštění spáchal sebevraždu.
„Obdobně tragický osud měl i velitel sousední tvrze Hanička, plukovník Jaroslav Mikuláš Novák. Bojoval na západní frontě, takže ho komunistický režim poslal v roce 1953 na deset let za mříže,“ popisuje osudy hraničářů historik Martin Vaňourek.
Záběry filmu Jana Svěráka Tmavomodrý svět, které ukazují, jak šéfové mírovské věznice Oldřich Kohlíček s Čestmírem Carbolem mučí, týrají a bijí vězně - to je podle Vaňourka reálné popsání „odměny“ komunistického režimu lidem, kteří chtěli bránit vlast před nacismem, a když to politici odpískali, šli bojovat jinam.
„Tohle si Adolf Hitler moc dobře uvědomoval. Že za ten rok bude československá armáda nesrovnatelně silnější, a tudíž i útok na Československo bude nesmírně obtížný a neobejde se bez obrovských ztrát na německé straně. Proto na západní politiky tvrdě tlačil, aby podepsali Mnichovskou smlouvu,“ vysvětluje historik Stehlík.
Československé pohraniční pevnosti proto považuje za symbol heroického odhodlání lidí, ale také selhání a slabosti politiků. „Berme proto tato opevnění i jako varování před tím, jakou cestou bychom se už nikdy neměli vydávat,“ říká historik.
„Začít zbrojit a investovat do obrany, až když je země ohrožena, je tragicky pozdě,“ dodává generál Jiří Šedivý.
Základní údaje tvrze Adam
- Dělostřelecká tvrz Adam na stejnojmenné kótě 765 nad Mladkovem byla s osmi plánovanými objekty vůbec největším stavebně dokončeným fortifikačním objektem československého opevnění.
- Plánovaný počet posádky: 611 mužů
- Počet objektů tvrze: Tvořit ji měly tři tvrzové pěchotní sruby (K-Am-S 39 „Hodek“, K-Am-S 40 „U háječku“ a K-Am-S 41 „Pod vrškem“), objekt pro dělostřeleckou otočnou věž K-Am-S 42 „Trigonometr“, dva dělostřelecké sruby (K-Am-S 43 „Veverka“ a K-Am-S 45 „Jabůrek“), minometný srub K-Am-S 44 a vchodový objekt K-Am-S 43a „Na sekyře“. Kromě nich a rozsáhlého podzemí měly být v rámci podúseku vybudovány i tři izolované pěchotní sruby, a to dva nad Mladkovem (K-S 37 „Na rozhledně“ a K-S 38 „U křížku“) a jeden u Českých Petrovic (K-S 46 „V zátiší“).
