Plzeňskou synagogu zachránil před zkázou zabavený židovský majetek

Dnešní sady Pětatřicátníků patří mezi nejrušnější ulice v centru Plzně. Frekventovaná byla tato cesta už na konci 19. století, což dokazuje, že to byla „dobrá adresa“. V roce 1893 zde byla dokončena velkoryse pojatá synagoga, která dodnes patří mezi největší na světě, přičemž v Česku je jednoznačně rekordmankou – pojme až 2,5 tisíce lidí.

Velká synagoga, jak zní její oficiální název, dokonce přežila i německou okupaci, i když mnohé jiné židovské stavby padly. Tu plzeňskou zachránil mimo jiné fakt, že sloužila jako skladiště zabaveného židovského majetku a později se uvnitř šily uniformy pro Wehrmacht.

Monumentální stavba nezažívala dobré období ani po únoru 1948, chátrala a lidé její interiér prakticky celý rozkradli. Až v devadesátých letech se začalo s její postupnou rekonstrukcí, na konci desetiletí se pak stavba poprvé otevřela veřejnosti. Druhá rekonstrukce byla dokončena na jaře 2022.

Královské město Plzeň bylo založeno v roce 1295 na křižovatce významných obchodních stezek, které do města přiváděly obchodníky z celé Evropy – včetně těch židovských. „V této době se v Plzni pravděpodobně usadili první Židé, doklady o jejich usídlení se však nedochovaly,“ konstatovala ve své diplomové práci o židovské komunitě v Plzni někdejší studentka Západočeské univerzity Kateřina Kubátová.

První písemná zmínka o Židech v Plzni pochází z doby Karla IV., kdy židovští obyvatelé na území Čech a Moravy čelili násilnému útlaku a pogromům. Na ně reagoval Karel IV., který vzal plzeňské Židy pod svou ochranu.

Druhou doloženou zmínkou je zápis z roku 1375 o pověření vybírání daní na území Plzně nejen od křesťanského obyvatelstva, ale také od všech Židů. „Dalším pramenem jsou soudní knihy Liber judicium, kde se další zprávy o Židech v Plzni objevují až z počátku 15. století. Dochovala se zpráva o početné židovské obci v centru města,“ napsala studentka.

Židovská čtvrť se nacházela v blízkosti městských hradeb v severozápadní části města, stály zde domy výhradně ve vlastnictví Židů, proto se jí začalo říkat Židovská ulička, Židovská čtvrť. „V záznamu z roku 1409 je dochováno, že v místě dnešní hlavní pošty se nacházel rohový dům sloužící jako synagoga a zároveň židovská škola. Směrem k dnešní Dominikánské ulici vedla zahrada, kde se nacházel židovský hřbitov,“ uvedla Kubátová.

Zásadní se pro většinu Židů na českých územích stalo 15. století, kdy byli oficiálně vypovězeni ze všech královských měst, i když v případě Plzně to bylo ve skutečnosti „až“ v roce 1504. Židé se pak začali přesouvat do menších měst, vesnic nebo šlechtických panských statků. Symbolickým koncem tamější židovské náboženské obce se stal rok 1533, kdy zanikla původní plzeňská synagoga.

Opětovně se mohli Židé usazovat v Plzni až od poloviny 19. století. Jejich počty pak ovšem ve městě rychle rostly. Podle Židovské obce Plzeň žilo v západočeské metropoli v roce 1854 celkem 249 Židů, v roce 1870 už jich bylo 1207.

Ačkoli není přesně známo, kdy padlo rozhodnutí o zřízení Velké synagogy, už v roce 1874 zakoupila zdejší židovská obec pro tento účel na tehdejším plzeňském předměstí pozemek se zájezdním hostincem a stájí na 60 koní. Základní kámen nové synagogy podle návrhu vídeňského architekta Maxe Fleischera byl položen začátkem prosince 1888 u příležitosti 40. výročí usednutí Františka Josefa I. na trůn.

„Synagoga měla být vestavěna v gotickém slohu severského typu s vysokým průčelím a dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Tehdejší městská rada však tento projekt zamítla. Oficiálním důvodem bylo, že věže jsou příliš vysoké a nevhodně soupeří s věží kostela svatého Bartoloměje,“ uvádí Národní památkový ústav.

Připomeňme, že katedrála svatého Bartoloměje je dodnes dominantou Plzně a její věž je nejvyšší kostelní věží v republice – měří více než 102 metrů. Radním se nelíbil ani zvolený architektonický styl, zdál se jim až moc podobný kostelům.

Nové plány vypracoval v roce 1890 významný plzeňský architekt a stavitel Emanuel Klotz. Se stavbou se začalo v březnu 1891, dokončena byla v srpnu 1893. Synagoga byla postavena v neorománském stylu a má bohatou vnitřní výzdobou. Tehdy byla druhá největší v Evropě – po budapešťské synagoze.

„Z pamětního listu, jenž byl uložen v kopuli na špičce severní věže synagogy, se dozvídáme, že celkové náklady na výstavbu činily 141 096 zlatých,“ uvádí plzeňská Židovská obec. Synagoga byla slavnostně otevřena ve čtvrtek 7. září 1893 tak, aby byla už v užívání na židovský nový rok 5654, který začínal v neděli večer.

Nejtragičtější období zažila plzeňská židovská komunita za nacistické okupace. Na území Protektorátu Čechy a Morava zřizovaly Němci ovládané úřady shromaždiště, odkud byly vypravovány transporty do Terezína. V Plzni se jedno takové nacházelo v Sokolovně v dnešních Štruncových sadech, kam byli plzeňští Židé předvoláváni od 9. ledna 1942.

„Ráno v osm hodin jsem šla na rabinát. Bylo tam ještě několik dětí. Zase jsem roznášela ty listiny a chodila vyřizovat různé vzkazy. Také jsem byla v Sokolovně. Oni jsou totiž zase registrace, které se dělají v Sokolovně. Asi všichni Židi z Plzně odjedou. Budou tři transporty. V Sokolovně bude také shromaždiště, ve kterém budou Židi asi tři dny před odjezdem. Na druhý týden má odject první transport a hned nato další. Dnes tedy jsem byla v té Sokolovně něco vyřídit. Bylo tam hrozně lidu,“ stojí v deníku židovské dívky Věry Kohnové.

Z Plzně skutečně odjely do Terezína tři transporty s celkem 2604 židovskými obyvateli. Konce války se jich dožilo jen 204 (dle bakalářské práce Zuzany Buňátové ze Západočeské univerzity v Plzni, která vychází z Terezínské pamětní knihy). Synagoga se přitom zachovala. „Velkou synagogu od zničení nejspíš zachránila poloha mezi dvěma domy a také skutečnost, že sloužila jako prodejní sklad nábytku deportovaných Židů a později se stala pracovní dílnou, kde se šily uniformy německým vojákům,“ konstatuje Židovská obec.

Dodnes si ale synagoga nese vzpomínku na německou okupaci. Když město osvobozovali spojenci v čele s Američany, několik esesáků se ukrylo také v synagoze. Američtí vojáci je zlikvidovali, ale trefili také varhany a ty jsou od oné chvíle mimo provoz.

Symbolickou památkou je také stopa po kulce na venkovním Desateru nad Davidovým štítem, jak nedávno připomněl předseda místní Židovské obce Jiří Löwy: „Desatero bylo rozstřílené, byly v něm velké díry. Ve slově nezabiješ, ve skutečnosti nezavraždíš, byla jedna ponechána. Jako symbol právě onoho Nezavraždíš.“

Jen zázrakem přežila Velká synagoga také období po nástupu komunistů, když se uvažovalo o přestavbě na městské lázně nebo tržnice. „Postupně se už tak žalostný stav zhoršoval a byla ponechána na pospas svému osudu,“ uvádí Židovská obec. Poslední bohoslužba se zde konala v roce 1973.

Po roce 1989 zaslali představitelé plzeňské židovské obce stovky prosebných dopisů židovským komunitám v USA, aby získali peníze na rekonstrukci unikátní stavby. V roce 1992 se synagoga stala kulturní památkou a o tři roky později se začalo s opravou vnějšího pláště budovy. V únoru 1998 byla synagoga otevřena pro veřejnost a v září téhož roku se v ní uskutečnila první bohoslužba po mnoha letech.

Další rozsáhlá rekonstrukce, která se zaměřila zejména na interiér, následovala v letech 2019 až 2022. Vyžádala si sto milionů korun, přičemž většinu uhradily evropské dotace. „V současné době slouží synagoga svému původnímu účelu, zároveň je využívaná jako výstavní a koncertní sál,“ uvádí Židovská obec Plzeň.