Je starší Vyšehrad, nebo Pražský hrad? Odhalil to výzkum, který trvá 100 let

Nejde jen o památnou větu. Pochybná je totiž samotná existence kněžny Libuše a následně i spojitost této bájné ženy s Vyšehradem. I tak pro spoustu Čechů zůstává Vyšehrad spojen právě s Libuší, se sídlem prvních Přemyslovců, se základy českého státu. Jsou přesvědčeni, že Vyšehrad stál na skále nad pravým břehem Vltavy dříve než Pražský hrad na druhé straně řeky. Jak to je ve skutečnosti, měl mimo jiné zjistit rozsáhlý archeologický průzkum, který začal před více než sto lety. A výsledek?

„Pražský hrad je starší asi o padesát let,“ říká Ladislav Varadzin, vedoucí detašovaného pracoviště Archeologického ústavu. Spolu s historikem Lukášem Reitingerem z Masarykovy univerzity v Brně jsou editory přelomové publikace Vyšehrad ve středověku, která přináší nové poznatky o tomto sídle Přemyslovců a Lucemburků.

Každý Čech si spojuje Vyšehrad s kněžnou Libuší. Jak to ale bylo doopravdy, žila na Vyšehradě?

Reitinger: Nejstarší báje spojené s Vyšehradem pocházejí z Kosmovy kroniky, podle které byl Vyšehrad založen sice ještě v dobách Přemysla Oráče, ale až po smrti kněžny Libuše během dívčí války. Tento výklad se ale mění až ve 14. století. Teprve podle kronikáře císaře Karla IV., kterým byl Přibík Pulkava z Radenína, byl Vyšehrad starší než Pražský hrad. Jeho zakladatelkou měla být právě Libuše, která z Vyšehradu měla panovat celé zemi. Důvod, proč se tehdy otočila posloupnost děje, není jasné, ale způsobil zmatky, které vyřešil až moderní archeologický výzkum.

Kvůli kronice Václava Hájka z Libočan ze 16. století se tento výklad velmi zakořenil. K tomu je ale nutné dodat, že si tento kronikář nebývale vymýšlel. Stál například u zrodu české pověsti o Horymíru, Šemíkovi a skoku z vyšehradské skály. Tento námět si „vypůjčil“ z německého prostředí a umístil jej jako jiné jím vymyšlené mýty právě na Vyšehrad. Václav Hájek se mimochodem ucházel o určité posty na Vyšehradě a je možné, že tamním prelátům tímto způsobem nadbíhal.

Ale báje o kněžně Libuši, která viděla z Vyšehradu město veliké, tedy budoucí Prahu, žila dál. Je to tak?

Reitinger: V Hájkově podání byla brána za bernou minci až do konce 18. století, kdy Gelasius Dobner, katolický kněz a historik, poukázal na to, že Hájek z Libočan si mnohé vymyslel. Ale Vyšehrad od Libuše již oddělit nešlo. Živou vodou pro tyto mýty byly známé falzifikáty Rukopis královédvorský a zelenohorský z konce druhé dekády 19. století, v nichž hrál Vyšehrad a kněžna Libuše klíčovou roli. Tamní hrad je nazývám Krokovým a Libušiným „svatým a zlatým sídlem“, právě zde měl bájný slovanský pěvec Lumír skládat své verše.

Jak je známo, o pravost obou rukopisů se dlouho vedly dramatické spory, věřily jim i elity národa, například František Palacký jim přiznával větší věrohodnost než Kosmově kronice. To, že byl Vyšehrad považován za první sídlo bájných Přemyslovců, inspirovalo i Bedřicha Smetanu k sepsání opery Libuše nebo složení symfonie Vyšehrad. V tomto ideologickém duchu se zrodil Vyšehrad jako památník slavné slovanské minulosti. Místo, kde byly pochovávány slavné české osobnosti a kde byla přestavěna bazilika svatého Petra a Pavla. Vyšehrad sloužil jako slovanský protipól poněmčené Praze.

Jak dlouho trval tento mýtus postavený na základě nepřesných historických faktů?

Reitinger: Na konci 19. století se prokázalo, že oba rukopisy byly falešné. A v tu dobu se vyšehradský mýtus začal bortit. Ostatně jakési prvenství Vyšehradu paradoxně vyvrátil tehdejší německý historik Julius Lippert, významný představitel německé vědy v českých zemích. Roku 1894 napsal článek o Vyšehradu, kde doložil, že Pražský hrad je starší, že Vyšehrad mohl vzniknout nanejvýše nedlouho před rokem 1000. Takže vlastně až na konci 19. století přišel Vyšehrad o své prvenství, což později potvrdily archeologické průzkumy.

Co ta Libuše? Byla to reálná osoba?

Reitinger: Příběh o Libuši a Přemyslovi se v určitých náznacích objevuje v Kristiánově legendě (latinský spis o počátcích křesťanství na Velké Moravě a v Čechách a o prvních českých světcích Václavovi a Ludmile – pozn. aut.) z konce 10. století, což bylo později rozvinuté v Kosmově kronice. Příběh Čechům vysvětloval, proč jim vládne rod Přemysla Oráče. Libuše symbolicky zastupuje tehdejší obec Čechů, s níž přemyslovský rod uzavírá společenskou smlouvu.

V Kosmově kronice se uvádí, že když byl Přemysl povolán ze Stadic (u Ústí nad Labem) od pluhu, respektive rádla, měl s sebou vzít i lýčené střevíce, což mělo symbolizovat, že celý rod pocházel z prostých poměrů. Kosmas o nich psal, že byly uchovávány na Vyšehradě a znovu jsou připomínány ve 13. a 14. století. Podle všeho byly uchovány ve vyšehradském kostele svatého Petra a Pavla.

Boty po pohanském mýtickém vládci byly tedy schraňovány v jednom z nejvýznamnějších křesťanských chrámů země. Zejména tento kontrast vypovídá o jejich tehdejším významu. V inventářích Pražského hradu se objevily ještě na konci 18. století a poslední zprávy o střevících pocházejí z dvacátých let 19. století.

Varadzin: Kněžna Libuše je tedy nejspíše smyšlená postava, která souvisí s legitimizačním mýtem rané přemyslovské dynastie, s počátkem českého státu. Nebyli jsme výjimkou, podobně vznikaly další státy, které řešily podobnou otázku, jak legitimizovat vládu jednoho rodu nad ostatními.

Co se týče lýčených střevíců. Nepochybujeme o tom, že existovaly, což ale nutně neznamená, že pocházely z doby Přemysla Oráče, pokud tato postava historicky existovala. To ale z hlediska tehdejší společnosti nebylo až tak podstatné. Pro nás je důležité, že tento důležitý předmět byl původně uložen nikoli na Pražském hradě, ale právě na Vyšehradě. Pražský hrad byl už tehdy vládním centrem, přesto vedle něj fungoval Vyšehrad, jeho jakýsi duplikát.

Reitinger: K roku 1004 máme zprávu tehdejšího informovaného současníka, podle které český kníže Jaromír usedl na kamenný trůn na Pražském hradě, a ještě téhož dne byl přiveden na Vyšehrad, kde byl provolán za vládce. Podobnou zprávu máme také k roku 1109. Jeví se tedy, že se inaugurační akty nového vládce země v počátcích českého státu odehrávaly pravidelně na obou hradech. Zatímco na Hradě byl v tomto směru ústředním předmětem pověstný kamenný trůn, na Vyšehradě to zřejmě byly Oráčovy střevíce.

Za Karla IV. se odehrála korunovace přímo na Vyšehradě, že?

Varadzin: Pouze první část těchto inauguračních aktů. Pro Karla IV. byl vztah k Přemyslovcům jedním ze stavebních kamenů jeho domácí politiky. Jeho otec Jan Lucemburský byl považován za cizince a nebyl schopen se propojit s místními elitami. Proto se také tolik angažoval v zahraničí. Když Karel IV. přijel z ciziny, aby se ujal českých zemí, ocitnul se ve složité situaci. Velice chytře vsadil na to, že je prostřednictvím své matky Elišky Přemyslovny také příslušníkem tradičního českého vládnoucího rodu Přemyslovec, na což také různým způsobem poukazoval.

Když pak přestavoval původní rezidenci přemyslovských panovníků na Vyšehradě, ležící už tehdy v ruinách, navázal na její původní zastaralou formu, čímž mohl opět zdůraznit linku mezi ním a Přemyslovci.

A Eliška Přemyslovna navíc na sklonku života pobývala právě na Vyšehradě a umřela tady.

Reitinger: Přesně tak. Mělo to i praktický význam. Když Karel IV. zakládal Nové Město pražské, potřeboval vyšehradský hrad na vysoké skále k tomu, aby ho chránil. Toto místo zkrátka nemohl nechat neopevněné.

Podařilo se vám i na základě archeologického průzkumu zjistit, kdy přesně vzniká na Vyšehradě osídlení?

Varadzin: Už zmiňovaný německý historik Lippert na konci 19. století na základě písemných pramenů dokázal, že Pražský hrad je skutečně starší než Vyšehrad. Ale stále mohla panovat námitka, kdo ví, jak to bylo ve skutečnosti. Jedním z úkolů rozsáhlého archeologického průzkumu, který začal už v roce 1924, bylo zjistit skutečné počátky Vyšehradu. Výzkumy byly teprve nedávno zpracovány, přičemž se jednoznačně prokázalo, že Vyšehrad je skutečně mladší než Pražský hrad. Jeho počátky spadají zhruba do poloviny 10. století, tedy okolo roku 950. Pražský hrad, ve smyslu plně opevněné plochy, je starší zhruba o 50 let.

A proč vznikl Vyšehrad právě na tomto místě?

Varadzin: Zřejmě to souvisí se širší situací v pražské kotlině. Za prvé, ve středověku zde bylo jedno z mála místa, kde šlo přebrodit Vltavu. Dále: právě v 10. století tudy vedla významná transevropská obchodní stezka, která na čas učinila z Prahy významné obchodní centrum. Osídlení se nejprve rozvíjelo jen na levém břehu, pod Hradem, ale založení Vyšehradu pak následně podnítilo rozvoj také na pravém břehu.

Čili se domníváme, že jedním z důvodů vzniku Vyšehradu byla podpora obchodu v pražské kotlině, o čemž mimochodem svědčí ražba mincí na Vyšehradě od 10. století a také zpracovávání drahých kovů, doložené archeologicky. Ale bylo to rovněž důležité strategické místo chránící od východu vltavský brod. Z těchto důvodů si myslíme, že kdo chtěl držet Pražský hrad, musel držet Vyšehrad. Což platilo až do husitských válek.

Reitinger: V neklidných dobách bylo zapotřebí mít mocenskou sílu na obou březích Vltavy. Současně s tím vznikly plány na stavbu rozsáhlých církevních staveb. K tomu je ještě třeba dodat, že v 10. století existovala poměrně nedaleko Pražského hradu další přemyslovská hradiště – Levý Hradec a Budeč. A právě funkci těchto dvou hradišť vlastně nahradil právě Vyšehrad. Jediným a výhradním centrem moci se ale Pražský hrad stal až v polovině 12. století.

Dá se říct, kdy byla zlatá doba Vyšehradu?

Varadzin: V době panování Vratislava, což bylo v letech 1061 až 1092. Byl velmi ambiciózní, měl velké politické plány a Vyšehrad zcela přestavěl a vybudoval z něj první celokamenný hrad na našem území. Pražský hrad měl tehdy ještě dřevohliněné hradby. Na Vyšehradě vznikl také první kamenný palác českých zemí, bazilika s kapitulou svatého Petra a Pavla, fungující zde do dneška, a další stavby.

Reitinger: A také sem Vratislav přenesl přemyslovské pohřebiště. Do té doby byly čeští panovníci a jejich příbuzní pochováni zřejmě výhradně na Pražském hradě. To ale neznamená, že by tento panovník zanevřel na Pražský hrad. Tam totiž souběžně s Vyšehradem budoval románskou svatovítskou baziliku, hlavní kostel Čech.

Proč Pražský hrad nakonec „porazil“ Vyšehrad?

Reitinger: Vyšehrad jako panovnickou rezidenci využívalo pět generací Přemyslovců a mezi Vyšehradem a Pražských hradem existoval jakýsi dualismus. Ale po roce 1140 tato symbióza dvou sídel najednou skončila. V tu dobu byla zahájena rozsáhlá přestavba Pražského hradu. Vznikl tam několikapodlažní kamenný palác, kamenné hradby a Vyšehrad najednou Přemyslovci už tolik nepotřebovali.

Definitivní volba Pražského hradu mohla signalizovat také určitou změnu ve společnosti. Ve 13. století byly stavby na Vyšehradě do značné míry ruiny, i když vyšehradská kapitula své postavení neztratila. Její členové zajišťovali vydávání panovnických listin a tamní probošti nejednou měli přemyslovskou či lucemburskou krev.

Už jsme se zmínili o rozsáhlém archeologickém výzkumu, který začal před více než sto lety. Co se podařilo objevit a na jaké otázky stále hledáte odpověď?

Varadzin: První, na co se narazilo, byly pozůstatky paláce z doby Karla IV. a další jeho stavby. Pod ním se nacházely další nálezy. Mnohé poznatky se získaly při následných vykopávkách trvajících prakticky dodnes. Nyní už jsme schopni popsat všechny etapy historie Vyšehradu, počínaje založením a prvním století jeho existence, donedávna ještě zcela zahaleným tajemstvím. Jsme schopni doložit, že zde byla zcela funkční panovnická rezidence už dávno před Vratislavem, nebo že tu byla dílna na výrobu stříbra, šperkařské dílny pracující se zlatem a drahými kameny.

Ale objevili jste také torzo nejstaršího kamenného mostu v Evropě.

Varadzin: To už objevili naši předchůdci ve třicátých letech 20. století. Hovoříme o románském mostu, který je zde dodnes k vidění i běžným návštěvníkům ústředního parku. Most nepřekonával žádnou vodu, ale pouze hradní příkop a patrně vznikl za Vratislava v 11. století. Jeho výzkumu jsme věnovali velké úsilí, zjistili jsme například, že na sobě nesl zastropenou chodbu, propojoval rezidenční areál, takzvanou akropoli, přímo s interiérem kapitulního kostela. Existuje domněnka, že byl součástí nějaké ceremoniální cesty používané panovníky v rámci veřejných oslav.

Kdy padlo rozhodnutí, že právě na Vyšehradě bude hřbitov nejvýznamnějších českých osobností.

Varadzin: Za národního obrození. Není to ovšem nic výlučně českého, národní pohřebiště vznikala v té době i jinde v Evropě. Původně se uvažovalo o různých místech, například o Blaníku nebo Velehradu, ale nakonec byl vybrán právě Vyšehrad. Víte, kdo zde byl pohřben jako první? Václav Hanka, tedy jeden z autorů falzifikátů Rukopisů královéhradeckého a zelenohorského, který obohatil zmiňované vyšehradské mýty.

Existují ještě nějaké nezodpovězené otázky ohledně historie Vyšehradu?

Varadzin: Těch je stále dost. Například zde nacházíme strašně málo elitních předmětů, jako jsou ozdoby, zbraně, luxusní šperky, kterých se třeba na Pražském hradě nebo v hradišti v Budči našlo hodně. Tady jako by se neztrácely, a my nevíme proč. Velice málo víme například také o Vyšehradu mimo akropoli. Během sta let intenzivních výzkumů se prozkoumalo pouze asi patnáct procent plochy, takže o pětaosmdesáti nevíme takřka nic.

Z písemných podkladů víme o několika starobylých sakrálních stavbách, které se dosud nenalezly. A pak tady může být mnoho staveb základního významu, o nichž písemnosti zcela mlčí. Příkladem jsou pozůstatky monumentálního kostela z doby před rokem 1000 nalezeného teprve před patnácti lety. Vyšehrad bude nepochybně vydávat svá svědectví po řadu budoucích generací výzkumníků.