Skákat okamžitě po sauně do ledové vody je chyba, říká odborník na saunování

Jak často musíte chodit do sauny, abyste na sobě pocítili její účinky? Mají saunové ceremoniály nebo nošení čepiček a klobouků do sauny reálný význam? Jakých chyb se nejčastěji dopouštějí saunoví začátečníci? A je na ochlazení lepší ledový bazének, nebo sprcha? Sepsali jsme pro vás všechny věci, které byste o saunování rozhodně měli znát.

Srdce, cévy, klouby, svaly, psychika, dýchací cesty, pleť, vlasy… Výčet zdravotních benefitů saunování je mnohem delší, ale zejména v zimním období chodí většina lidí do sauny kvůli posílení imunity.

„Sauna určitě působí na zlepšení obranyschopnosti organismu, ale člověk musí chodit do sauny minimálně jednou týdně. Efekt na imunitu se také samozřejmě nedostaví hned po první návštěvě, ale až po prvním či druhém měsíci pravidelného saunování,“ vysvětluje Pavel Hofrichter, předseda České asociace saunérů.

Lidé, kteří chodí do sauny pravidelně, mají podle něj výrazně nižší nemocnost, a pokud už nemoc přijde, má obvykle klidnější průběh. „Souvisí to s tím, že bránou do organismu jsou dýchací cesty, které pokrývá látka imunoglobulin A. To je jakýsi strážce dýchacích cest, který zabraňuje vstupu mikrobů do organismu. Právě imunoglobulin A při saunování tělo produkuje, a tím je vstup do organismu chráněnější,“ říká.

Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka na pražské FYZIOklinice, k tomu ještě dodává, že pravidelné saunování podporuje i tvorbu bílých krvinek, což má na imunitní systém přirozeně také pozitivní vliv. To ale samozřejmě neznamená, že méně pravidelné návštěvy sauny by neměly smysl - například uvolnění svalů, detoxikaci nebo pozitivní vliv na psychiku pocítíte už o první návštěvě sauny.

Pokud se chystáte se saunováním teprve začít, je důležité uvědomit si, že nejde o žádnou sportovní disciplínu, ve které byste se měli snažit trhat rekordy. Podle Pavla Hofrichtera je totiž právě tohle častou chybou, které se lidé dopouští.

„Lidé často přeceňují své síly a snaží se vydržet v sauně, dokud se nepřesype poslední zrnko písku v přesýpacích hodinách. Sauna není o rekordech, ale o tom, co je vám příjemné. Saunování je velmi individuální záležitost a každý člověk má jiné dispozice, zkušenosti i momentální rozpoložení. Při saunování tedy poslouchejte výhradně své tělo a nikoli přesýpací hodiny.“

Podle odborníků, které jsme oslovili, je přeceňování sil a pojímání sauny výkonovým způsobem obecně velmi častým problémem. „Sauna je často součástí sportovního komplexu s posilovnou, bazénem a podobně. Řada lidí tak jde do sauny okamžitě poté, co slezou z posilovacího stroje, a vůbec si neuvědomují, že by mezi cvičením a saunováním měl být klidový režim,“ upozorňuje Pavel Hofrichter.

Podobná situace nastává i v případě kombinace bazénu se saunou: „Jít si zaplavat dvacet délek bezprostředně po saunování nedoporučuji, tělo by mělo po očistné proceduře odpočívat. Opačné pořadí, nejdřív plavecký výkon, pak sauna, je možné, ale je to také velmi energeticky náročné a sportovec by měl počítat s velkým kalorickým výdejem,“ dodává Iva Bílková.

Stejně tak Pavel Hofrichter nedoporučuje kombinovat během krátké doby saunu s otužováním a pobytem v ledové vodě, který je v poslední době velmi módní: „Je samozřejmě v pořádku a žádoucí zakončit saunování koupelí v ledovém bazénku nebo ledovou sprchou. Ale pokud si jde otužilec zaplavat v lednu na deset minut do Vltavy a pak jde rovnou do sauny, je to příliš velká zátěž pro tělo. Odstup by měl být alespoň jeden den.“

Mezi posledním jídlem a saunou by pak měly být podle Pavla Hofrichtera zhruba dvě hodiny, aby měl žaludek čas jídlo strávit. To, že byste si měli v sauně podkládat celé tělo prostěradlem (kvůli hygieně a ohleduplnosti k návštěvníkům, kteří přijdou po vás) a do sauny se chodí zásadně bez plavek (protože plavky brání pokožce dýchat, zadržují pot a teplé vlhké prostředí je ideální pro množení bakterií), jsou známé skutečnosti.

Možná vás ale překvapí, že mýdlem byste se měli mýt pouze před saunou, ale nikoli po ní. Po sauně je tělo už dokonale čisté a na pokožku už se nenanáší žádné chemické prostředky, aby mohla dál odvádět škodliviny z těla.

A pak je tu tradiční dilema milovníků sauny: sprcha, džber, nebo bazének? Jeden z táborů přísahá na prudké ochlazení s pomocí bazénku nebo džberu, zatímco druzí tvrdí, že ledová sprcha má na tělo stejný účinek a nevystavuje ho takovému šoku.

„Ochlazení patří do saunového cyklu stejně jako relaxace. Jestli se ochladíme pobytem na čerstvém vzduchu, pod sprchou, džberem nebo v ledovém bazénku, je čistě věcí individuálních preferenci i tím, co je v sauně aktuálně k dispozici. Účinek je ale v zásadě stejný,“  říká Pavel Hofrichter.

Podle něj by každopádně člověk rozhodně neměl skákat do bazénku či jezera okamžitě poté, co vyjde ze sauny. „Je potřeba, aby mezi zahřátím a ochlazením byla určitá proluka. Ve Finsku mají dokonce přímo vyhlášku, že veřejná sauna musí být minimálně padesát metrů od jezera. Jedním z důvodů je právě to, aby lidé okamžitě po sauně neskočili přímo do vody, ale museli k ní dojít. Je zkrátka lepší ochladit se postupně, nikoli šokem,“ dodává. Okamžité a příliš prudké ochlazení představuje pro tělo velký šok, který může přivodit zdravotní problémy.

Saunovací klobouky a čepice podle něj smysl mají zejména ve chvíli, kdy člověk v sauně sedí. Přitom platí, že zdaleka nejlepší je v ní ležet, protože pak se tělo zahřívá rovnoměrně. „Pokud v sauně sedíme, určitě je dobré mít pokrývku hlavy. Na zátylku máme totiž termoregulační čidlo, které zodpovídá za tepelný komfort celého těla. Čepice jednak napomáhá ochraně hlavy, která se nachází v nejteplejší části sauny a s pokrývkou hlavy je nám proto saunování příjemnější,“ vysvětluje Pavel Hofrichter.

Velkým tématem jsou také saunové ceremoniály, které v poslední době zažívají obrovský boom. Ačkoli je někteří lidé vnímají jako vyloženě módní záležitost, která nemá žádnou přidanou hodnotu, Pavel Hofrichter nesouhlasí: „Díky saunovým ceremoniálům se saunování stává otevřenější a roste jeho popularita, protože ceremoniály lákají k návštěvě i nové cílové skupiny. Navíc se při saunovém ceremoniálu používá přírodní aromaterapie se stoprocentními éterickými oleji, což podporuje zdravotní přínos saunování. Kromě toho lidé často říkají, že se jim při ceremoniálech lépe dýchá a vydrží v sauně delší dobu, protože se tam něco děje.“

Spolu s popularitou saunování přišel i rozmach infrasaun, které si lidé pořizují třeba i do panelákových bytů. Je infrasauna srovnatelná s klasickou saunou a může ji případně plnohodnotně nahradit? Pavel Hofrichter především upozorňuje na to, že správné pojmenování zní infrakabina a dodává, že se saunou nemají infrakabiny nic moc společného.

„Působí jiným způsobem než teplo v sauně, ale určitě není špatně, pokud ji někdo doma má a používá ji k prohřátí organismu. Infrazáření prostupuje pokožku víc do hloubky než klasická sauna, takže se neohřívá vzduch v místnosti, ale paprsky vlastně prohřívají člověka zevnitř. Jestliže člověk nemá prostor na klasickou domácí saunu, určitě jde o možnou variantu, nicméně saunování plnohodnotně nenahradí. Každopádně například na uvolnění svalů je skvělá,“ říká.

Ostatně infrakabiny i klasické saunování jsou hojně využívané i mezi sportovci, kteří potřebují uvolnit namožené svaly a podpořit jejich regeneraci: „Namožený sval reaguje na saunové prostředí zvýšeným prokrvením, prohřátím, vazodilatací, díky těmto reakcím se sval snáze uvolňuje a regeneruje. Kyselé metabolity, vzniklé v oblasti přetížení, se snáze odplavují. Během ochlazovací fáze dojde ke smrštění cévních stěn. Díky této reakci je podporována cévní mikro pumpa. Svalová regenerace je tak ještě intenzivnější,“ vysvětluje Iva Bílková

Návštěva žádné sauny ale podle ní také rozhodně není žádoucí hned po ukončení sportovní aktivity. Po sportovním výkonu by tělo mělo být alespoň hodinu v absolutním klidu, případně by sportovci měli odložit saunu až na následující den, který pojmou jako regenerační.

V souvislosti s imunitou, respektive nemocností, lidé často řeší stav, kdy sice ještě nemoc nepropukla, ale necítí se ve své kůži. Má smysl dát si v takové situaci saunu? Může vám pomoci, nebo naopak dojde ke zhoršení stavu?

„To je hodně individuální, protože každé tělo je nastavené jinak. Samozřejmě s jakýmkoli náznakem respiračního onemocnění je vstup do veřejné sauny nežádoucí kvůli šíření bacilů a jde o základní pravidlo ohleduplnosti. Pokud má člověk ale domácí saunu, v určitém stádiu nemoci mu saunování může pomoci,“ říká Pavel Hofrichter.

Lidé, kteří se saunují pravidelně, jsou už podle Hofrichtera většinou schopni poznat, v kterém stádiu sauna nemoc potlačí, a kdy naopak urychlí její propuknutí. Absolutní zákaz pro saunu platí, když máte horečku. „S tou se do sauny nechodí nikdy,“ varuje.

Kromě toho není sauna vhodná pro lidi, kteří trpí těžkou formou srdeční nedostatečnosti, vysokým krevním tlakem nebo arytmiemi. „Těmto lidem hrozí, vzhledem k náročnosti saunového prostředí na srdeční funkce, kolapsový stav, který by mohl mít fatální následky. Dále sauna není vhodná pro pacienty trpící akutním bércovým vředem či jinou poruchou kožního krytu. Probíhající zánět žil či jiné zánětlivé onemocnění je také překážkou. Vlivem termoregulačních mechanismů se tělo začne masivně prokrvovat, zánětlivé cytokininy se šíří po těle a můžou tak způsobit zhoršení celkového stavu pacienta,“ upozorňuje Iva Bílková.

Dodává, že sauna není vhodná ani pro lidi, kteří trpí multiorgánovým selháním či rakovinou. Nedoporučuje ji ani epileptikům a těhotným ženám: „Důvodem je zvýšení srdečního výdeje a zvýšení teploty tělesného jádra o dva až tři stupně, což je pro miminko velký teplotní šok. U epileptiků by náhlá změna prostředí a následná změna organismu mohla spustit epileptický záchvat.“