Probiotika z lékárny? Nečekejte zázrak, zdraví pomůže spíše 30 zdrojů vlákniny

Na stole stojí kromě kávy ještě skleněná lahvička s červenou tekutinou. „To jsem přichystal pro vás, dáte si?“ nabízí mi imunolog Michal Kraus z Mikrobiologického ústavu AV ČR. „Raději pozor,“ odklání se při otevírání a i já se instinktivně mírně zakloním. Ozve se mírné odfouknutí, naštěstí se nic nevylilo. A tak mi Michal Kraus nalije trochu do skleničky.

„To je vodní kefír s hroznovou šťávou a třešněmi z vlastní zahrádky. Raději vám naliju jen trochu. Přece jen, je to fermentované a kdo na to není zvyklý, může to mít lehce projímavé účinky…“ varuje.

Podle Michala Krause fermentované výrobky vyhrávají nad probiotiky nebo prebiotiky z lékárny, jako jsou psyllium nebo inulin. Probiotika a prebiotika jsou přitom důležitá pro správné fungování střevního mikrobiomu. V něm sídlí nespočet mikroorganismů, které se podílí na obranyschopnosti organismu. Zjednodušeně řečeno - pokud budete mít ve střevech dostatek správných mikroorganismů, pomůžete svému imunitnímu systému, aby lépe fungoval, a tudíž eliminujete riziko nemocí.

Jsem na kysané výrobky zvyklá. Ale řekněte mi – kolik bych toho měla denně vypít?

Zhruba tak dvě, tři deci. Jestli vám to dělá dobře, tak klidně i půl litru, ale člověk by tím neměl nahrazovat klasický pitný režim. Spíše než o množství je to o kombinování fermentovaných produktů, jako je třeba kombucha, kvašené zelí, bílý jogurt, kefír a podobně. Pokud ale nemáte nutričně vyvážený jídelníček s dostatkem všech živin, včetně vlákniny, tak vás tři deci vodního kefíru denně nezachrání.

Člověk by měl údajně sníst 30 různých druhů zdrojů rostlinné vlákniny týdně. Proč jich potřebujeme tolik?

Číslo třicet vzešlo z vědecké studie, ale pro běžně pracujícího Středoevropana je to těžko dosažitelné. Můžeme se ale o to pokusit - obměňovat zdroje vlákniny z rostlin, když si vaříme jídlo. Jednou si přidáte brokolici, příště cuketu, jednou jáhly, příště quinou. Spíše než o rigidním dodržování je to o nastavení v hlavě. Člověk potřebuje mít ve střevech co nejvíce druhů bakterií s různými vlastnostmi, které se budou vzájemně doplňovat a žít v harmonii. Péče o mikrobiom prostřednictvím jídelníčku je celoživotní záležitost. A toho dosáhneme tak, že budeme jíst rozmanité spektrum vlákniny, tedy nejrůznějších rostlinných zdrojů, které ji obsahují.

Proč potřebuje mít ve střevech co nejvíce různých bakterií?

Bakterie se doplňují ve funkcích, každá zvládne něco jiného, a pak jsou takové, které toho zvládají víc. Čím větší rozmanitost, tím mám větší jistotu, že můj mikrobiom zvládne vše, co je potřeba.

Můžete být konkrétnější?

Střevní bakterie pomáhají například s tvorbou vitaminů. Je to třeba vitamin K2 – my ho získáváme z živočišných zdrojů, ale také ho umíme vyrábět prostřednictvím střevní bakterie. Dále je to produkce vitaminů ze skupiny B.

Jak je spojen mikrobiom s obranyschopností?

Vezmu to trochu zeširoka. Mikrobiom je vlastně takový ekosystém – představte si ho třeba jako deštný prales, kde žije spousta zvířátek a kytiček pohromadě. Takový ekosystém je mnohem stabilnější než třeba česká typická smrková monokultura. Když se do ní pustí kůrovec, totálně ji zlikviduje. Když se pak do těla dostane nějaká špatná bakterie – představte si ji jako toho kůrovce – tak pokud bychom měli mikrobiom jako ten smrkový les, neochrání nás. Mikrobiom by měl fungovat jako prales.

Od kdy má na nás mikrobiom vliv?

Už od splynutí dvou buněk, od mámy a od táty. Velkou roli má střevní mikrobiom matky, může určitým způsobem ovlivňovat plod.

Nachází se mikrobiom v děloze?

V posledních letech se objevilo pár studií, které říkají, že ano. Vědci jsou k tomu ale dost skeptičtí. Ukazuje se, že studie mají určité chyby, protože byla zvolena špatná metodika pro měření. Takže teoreticky ano, ale spíše se přikláníme k tomu, že všechno začíná porodem.

Říkalo se, že je důležitý přirozený porod, aby dítě dostalo pořádnou dávku správných bakterií. Platí to pořád?

Při porodu dostane dítě přirozenou cestou první bakterie z matčiny vagíny. Jsou to třeba laktobacily, nicméně i při císařském řezu zase dostane bakterie z matčiny kůže. A podle toho se mikrobiom začne vyvíjet. Nicméně nesmírně důležité jsou první tři roky života.

Žena ale nemá vždy šanci ovlivnit, jak bude rodit.

No právě. Také se už ukázalo, že císařský řez není takový problém. Velký vliv má kojení. V mateřském mléce jsou zastoupeny prakticky všechny živiny, pokud je matka má. Mateřské mléko obsahuje i prebiotika. Najdete v něm oligosacharidy, což jsou složité cukry, které neumí dítě strávit. Ty projdou trávicím traktem až k mikrobiomu ve střevech, který pomáhají vyživovat a vyvíjet. Ale je to jako s tím porodem – žena si nevybírá, že nemůže kojit. Už se proto vyrábí i některá umělá mléka, která oligosacharidy obsahují.

Proč jsou důležité zejména první tři roky?

V té době se vyvíjí mikrobiom a imunitní systém. Mikrobiom slouží ke správnému nastavení imunitního systému. Trénuje na mikrobech a útočí na různé patogeny a škodlivé mikroorganismy. V dětství je mikrobiom takový učitel imunitního systému. Jak správně fungovat, ale zase ne tak moc, aby nebyl přehnaně akční a nerozvinuly se alergie a autoimunitní onemocnění. Čím větší rozmanitost mikrobiomu, tím větší šance, že do zbytku života dá dítěti funkční a obranyschopný imunitní systém.

Co znamená, že je přehnaně akční?

Může dojít k tomu, že se imunitní systém rozhodne, že něco úplně běžného, jako je třeba pyl nebo protein z arašídů, není bezpečný a začne proti němu bojovat. Nebo nebojuje proti vnějším strukturám, ale proti vlastnímu tělu, což vede k autoimunitním onemocněním - nejčastější jsou alergie.

Například v případě cukrovky prvního typu: imunitní systém se jakoby „rozhodne“, že se mu nelíbí beta buňky slinivky a že je bude likvidovat. To pak znamená, že člověk bude do konce života odkázán na aplikaci inzulinu zvenčí.

Takže je žádoucí, když malé děti občas sní třeba trochu hlíny, protože si tím budují imunitu?

Přesně tak, ale trochu s vykřičníkem, dítě zase nemusí sníst úplně všechno. Já rozlišuji čistou špínu a špinavou špínu. Ta špinavá je taková ta městská – když se dítě v tramvaji chytí tyče, tak ho pak nenecháte olizovat si ruku, protože tam mohou být patogeny, které se přenáší mezi lidmi a mohou způsobovat nemoci.

Čistá špína je ta, když jdu na výlet nebo na zahrádku a jsem tam v kontaktu s hlínou, s přírodou. Nebo když je dítě v kontaktu se svými zdravými kamarády. Tím vlastně získává mikroby ze svého přirozeného prostředí. Dříve se tomu říkalo hygienická hypotéza, teď se to různě přejmenovává a rozvíjí se to do hypotézy takzvaných starých přátel.

Kdo jsou staří přátelé?

Mikroorganismy, bakterie a kvasinky, také třeba různí červíci, kterých tedy už v naší populaci moc nemáme. Nejsou staří věkem, ale tím, že jsou s námi po celou dobu evoluce, byly tu miliardy let zpátky. Vezměte si život sběračů a lovců, ti byly v kontaktu s bakteriemi a mikroorganismy nonstop. Až my se teď dostáváme do věku, kdy žijeme v téměř sterilním prostředí, neustále si myjeme ruce, vše dezinfikujeme, což může mít za následek, že v naší populaci neustále stoupá procento alergií a autoimunitních onemocnění.

Můžu nějak zjistit, jak na tom můj mikrobiom je?

Můžete. Jsou dvě cesty, z čehož jednu můžu doporučit, druhou bych nedoporučil. Ta první je, že se stanete součástí klinických studií, které zkoumají mikrobiomy u různých typů pacientů. My pro své studie nenabíráme jen nemocné, ale i zdravé lidi, co mají konkrétní charakteristiky, jako je určitý věk, BMI a tak dále. Ale nečekejte, že vám řeknou, jaký váš mikrobiom přesně je a návod, jak se o něj starat. Pokud je to schválené v rámci konkrétní studie, dostanete nanejvýš jen základní informaci, která ale nemůže sloužit ke zdravotním závěrům nebo doporučením.

A druhá cesta, kterou nedoporučujete?

Objednat si testování mikrobiomu od komerční firmy. Je to zbytečné vyhazování peněz. My totiž dodnes nevíme, jak má vypadat ideální zdravý mikrobiom. Zdravý mikrobiom člověka v jednom kontextu nemusí být považován za zdravý mikrobiom člověka v jiném kontextu. Když vezmu Středoevropana nebo Američana, kteří žijí moderním způsobem života, a srovnám ho s nějakým Jihoameričanem nebo Afričanem, který žije způsobem života lovců a sběračů, tak náš mikrobiom bude proti jejich vypadat jako hromádka neštěstí.

Neexistují nějaké parametry, podle kterých by to šlo porovnat?

Není možné přiložit konkrétní mikrobiom k nějakému mustru a podle toho určit, co chybí, co naopak přebývá a kde to doplnit. Mikrobiom každého je unikátní. Proto mi není úplně jasné, vůči čemu to ty komerční subjekty porovnávají. My totiž nevíme, jaká konkrétní potravina podporuje určitou bakterii v mikrobiomu.

Některé firmy dokonce nabízejí vytvoření probiotik na míru.

Ano, ale bohužel to moc nefunguje. My víme, že se v mikrobiomu moc dobře neuchycují. Jak jsme se bavili o ekosystému mikrobiomu, tak platí, že když je dostatečně rozmanitý, tak mezi sebe nechce přijímat další nové návštěvníky. Proto nás například neohrozí střevní bakteriální infekce. Když máte zdravý mikrobiom, nemá šanci. To samé ale platí i pro hodné bakterie- to znamená, že když do sebe pošlete probiotikum, často se stane, že vámi projde. V danou chvíli vám sice pomůže, ale za pár dnů po něm není ani vidu, ani slechu.

Takže by musel člověk brát speciálně navržená probiotika celý život, aby to mělo význam?

Teoreticky, ale to byste se nedoplatila. Ale vlastně ani v odborných kruzích nepanuje zcela shoda o jejich významu. Hlavně jde ale o to, že probiotika na míru nefungují tak, jak si představujete. Neumíme je ušít na míru vašemu mikrobiomu tak, aby působila celý život. Je možné, že člověku zafungují a ovlivní ho pozitivním způsobem, ale myslím, že šance, že se to stane, je stejně velká jako u běžných probiotik, které si koupíte za zlomek ceny v lékárně.

Probiotika se také doporučují, aby po nemoci léčené antibiotiky srovnaly mikrobiom. Stačí si je vzít po, nebo je má člověk brát preventivně už během léčby?

Na tom se neshodnou ani samotní lékaři, kteří mohou ty rady dávat, natožpak já jakožto vědec. Ale z literatury vím, že to zase není jednoznačné. Nicméně po antibiotikách se probiotika dají obecně doporučit. Tělo ale nepotřebuje jen probiotika, potřebuje také fermentované potraviny, dostatek vlákniny. Je tedy dobré zaměřit se na stravu, aby byla co nejvíce pestrá. Mimochodem, některé fermentované výrobky mohou ty probiotické bakterie, které jinak kupujete v lékárně, také obsahovat. Ale je to komplexnější balíček.

Dokážou fermentované produkty zastat práci probiotik?

Nejen jich, ale i prebiotik, parabiotik a postbiotik. To, co máme před sebou na stole, obsahuje prebiotika, i když jich tam moc není, protože jsem vám ty třešně odcedil. Jsou tam živé bakterie, které můžeme s přimhouřením očí nazvat jako probiotika. Jsou tam parabiotika, které vznikly během fermentace, jak se postupně bakterie množily, a následně umíraly. A jsou tam postbiotika, protože proces fermentace trval dva dny, já to další den slil s ovocem a bakterie kolem sebe vyprodukovaly spoustu užitečných látek. Kdybych před vás postavil kimchi, tak v něm díky tomu, že obsahuje zelí, máte nejen vlákninu, ale i spoustu prebiotik vzniklých fermentací. Za mě fermentované výrobky vyhrávají nad tabletou probiotik nebo doplňky prebiotik, jako jsou psyllium nebo inulin.

Ve vašem výzkumu se zaměřujete na to, jak střevní bakterie nebo strava ovlivňují imunitní systém a autoimunitní onemocnění. Jaká je souvislost mezi ketogenní dietou a epilepsií?

Nejprve si musíme vysvětlit, k čemu dochází při ketogenní dietě. Většina našeho těla jede na glukózu, tedy jednoduchý cukr, včetně neuronů v mozku. Když ji nemá, najde si jiný zdroj energie – ketolátky, které se tvoří z tuků. A na tom je založena ketogenní dieta. Tyto ketolátky jsou schopny přeprogramovat metabolismus neuronů a přepnout je do stavu, kdy nejsou tolik akční. Protože při epilepsii jsou neurony přehnaně akční a vysílají si mezi sebou signály, jak se jim zachce, čímž vzniká záchvat. Funguje to skvěle, tahle dieta může dostat pacienty ze stovek epileptických záchvatů denně na nula záchvatů. Mohou žít normální život, i když jim ta klasická léčba nefungovala. U epileptických pacientů to ale znamená dočasné řešení, než se vymyslí, co dál. Na základě toho, jak funguje ketodieta na mozek, se vědci rozhodli zkusit to i na jiné stavy související s mozkem – tedy na roztroušenou sklerózu.

A k čemu dospěli?

V klinické studii se opravdu ukázalo, že ketogenní dieta může utlumit projevy roztroušené sklerózy, pacienti se cítí lépe, což je skvělé zjištění. A my se ve výzkumu snažíme zjistit další informace o mechanismu, jakým ketogenní dieta funguje.

Na co jste přišli?

Ketolátky, které působí na energetický metabolismus neuronů, fungují stejně na energetický metabolismus imunitních buněk a umí je přeprogramovat. Ony jsou pak klidnější a nereagují tak přehnaně jako u roztroušené sklerózy, kde způsobují zánět v centrální nervové soustavě. Snažíme se to navíc kombinovat s účinkem na metabolismus léčiv, kde na tom spolupracujeme s týmem farmakologů z Univerzity Palackého v Olomouci. Ketodieta totiž může ovlivňovat léčbu léky, takže je třeba upravit dávkování.

Ketodieta vypadá skoro jako zázrak…

Teď budu trochu skeptický: ketodieta může být úžasná u epilepsie a zánětlivých onemocnění. Zároveň ale, když není vhodně nastavená, může obsahovat příliš malé množství vlákniny. Omezuje totiž konzumaci zeleniny na pár druhů, které neobsahují tolik škrobu (například dýně, batáty a mrkev mají relativně hodně škrobů - pozn. red.). Tím se snižuje rozmanitost mikrobiomu, což se ukázalo při výzkumech na myších. Navíc hlavním zdrojem energie jsou tuky, které mikrobiomu moc nechutnají.

Ketodieta tedy může mít terapeutický neboli léčebný efekt, ale ne prostřednictvím mikrobiomu. Je třeba brát to v potaz jako komplexní obrázek. Slouží nám jako vědecký nástroj, v některých případech může fungovat jako podpůrná léčba roztroušené sklerózy, ale byl bych obezřetný a zdraví vždy svěřil do rukou lékařů. Za sebe bych doporučil dietu středomořského typu, která je bohatá na vlákninu, rozličné typy rostlinných zdrojů, ryby, které jsou bohaté na omega-3 mastné kyseliny. Ty mohou velice pomáhat nejen u roztroušené sklerózy, ale obecně u autoimunitních chorob.

Pokud trpím nemocí, která je způsobena špatným mikrobiomem, mohu si jej opravit, a tím pádem třeba i zmírnit příznaky?

To bychom si všichni moc přáli. Tak jednoduché to bohužel není. My víme, že mikrobiom ovlivňuje spoustu věcí, obzvlášť u imunitního systému. Jenže většina nemocí jsou puzzle a mikrobiom je jen jeden z dílků. Někdy ale může být ten dílek tak velký, že tvoří půl skládačky.

A lze zjistit, jak velký dílek skládačky je?

Těžko říct. Ona totiž není nemoc jako nemoc, dva lidé se stejnou diagnózou budou mít tu skládačku jinou. Každý jsme unikátní, jak svojí dědičnou informací, tak složením mikrobiomu. Můžeme se to domnívat na základě svých zkušeností, ale nemáme to vědecky podložené, tudíž to nelze říct s naprostou jistotou.