Stoletý Hurvínek. S Denisou Kirschnerovou nejen o tom, kdo byla jeho maminka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Po Divadle Spejbla a Hurvínka běhala už jako malá a s nadsázkou říká, že právě divadlo bylo třetím dítětem jejích rodičů - Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové. Sama je už několik let maminkou, do divadla ale mladšího potomka vzala poprvé až v jeho třech letech.

Lásku k dřevěným loutkám po svých rodičích zdědila. V divadle působí jako dramaturg, autor a režisér také její bratr Miki. Cestu k loutkám si našel už i její syn a tak vedle Marvelovek je i jeho oblíbeným hrdinou Hurvínek. „Přála bych jim další stovku,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy o osudu nejznámějších českých loutek Denisa Kirschnerová.

Jak přišel Hurvínek na svět, když má jen taťuldu?

Kdykoli chce Hurvínek zjistit, kdo byla jeho maminka, pan Spejbl mu to vysvětluje lípou (loutky jsou vyráběny z lipového dřeva, pozn. red.), aby se nedostal na tenký led. Zatímco u pana Spejbla si přesným datem jeho prvních divadelních krůčků nejsme jisti, v případě Hurvínka je jeho divadelní zrod známý – 2. května 1926 v Řemeslnické besedě v Plzni. Josef Skupa dostal Hurvínka jako překvapení od řezbáře Gustava Noska, a díky tomu Spejbl konečně dostal adekvátního jevištního partnera.

Jednu dobu měl Spejbl po svém boku Kašpárka, že?

Ano, nebo také Švejka. Ale protože byli spíše nesourodí, nebylo to úplně ono. Diváci pak Skupovi v podstatě vnutili myšlenku, že Hurvínek je Spejblův syn. A brzy vyvstala otázka, kdo je jeho matka. Panují různé legendy, například, že Hurvínek je plodem Spejblovy hříšné lásky a že jeho matka po porodu zmizela „v bahně polosvěta“. Slovním hrátkám proto neunikl ani původ jeho jména. Místo písmena H, si tak na začátek můžete dosadit písmeno K.

To asi nebude oficiální verze jeho pojmenování.

To opravdu není. Oficiální narození Hurvínka potvrzuje diplom, který věnoval profesor Skupa svému spolupracovníkovi Karlu Kovalu - Šlajsovi. Děkujeme mu za to, že spolu se svým otcem vymyslel jména Hurvínek i Spejbl.

Předpokládám, že takových historek bude více.

Ano. I Hurvínkovo jméno je opředeno různými legendami. Na svět přišel sice v roce 1926, ale už o tři roky dříve vznikl obrázek, kterým Skupa doprovodil pohádku Karla Kovala o podivném dítěti, které mělo ploutvičku na zadečku a kapří hlavičku. Když ho sudičky poprvé uviděly v kolébce, přivítaly ho na svět trojnásobným „hurá“. Ze spojení „hurá do vínku“ tak údajně vzniklo jméno Hurvínek.

V roce 1939 byla uvedena hra Kolotoč o třech poschodích, což byla alegorie na Mnichov. Napsal pak Skupa ještě něco podobně politicky angažovaného?

Ano, uváděly se ještě další hry. Ty už ale byly z pera Jiřího Kubeše, což byl pseudonym Jana Malíka, další významné osobnosti československého loutkářství. Říkáme jim válečná trilogie: Voničky, Ať žije zítřek! a Dnes a denně zázraky. Tyto hry se snažily publikum v nelehké době povzbudit, dodat víru, že bude líp.

Josefa Skupu v roce 1944 zatklo gestapo, do té doby byl v divadle činný?

Ještě v listopadu 1943 soubor hrál, Skupa byl zatčen v lednu 1944. Ale od počátku války na divadlo útočil tisk, jako třeba časopis Vlajka, a činnost divadla neunikla ani gestapu. A to nejen kvůli tématům her, ale také proto, že v divadelním autobusu byla několikrát schovaná vysílačka odbojové skupiny v Chrástu, kterou gestapo nakonec odhalilo. Skupa měl štěstí, nikdo na něj nic neprozradil, takže byl nakonec odsouzen „jen“ za poslech zahraničního rozhlasu na pět let. Vězněn byl v Drážďanech ve věznici Matylda na Mathildenstrasse, odkud vězni většinou putovali do některého z koncentračních táborů. V únoru 1945 bylo vězení během náletů na Drážďany vybombardováno a Skupovi se jako zázrakem podařilo přežít.

Je pravda, že Hurvínka se Spejblem gestapo zamklo do trezoru?

Ano. I Spejbl s Hurvínkem byli svým způsobem zatčeni, Jiřina Skupová musela loutky odevzdat na plzeňském gestapu. Když ho po válce vyklízeli vojáci, vyhodili loutky na smetiště. Tam je našel chlapeček, který je poznal a přinesl ke Skupovým. Šlo o takové až románové shledání. Pak se Skupa musel rozhodnout, co dál. K divadlu se nejdřív vrátit nechtěl, pracoval v plzeňském rozhlase, ale jeho přátelé a zájem fanoušků ho přiměli k znovuotevření – tentokrát již v Praze.

Uvádí se, že právě Skupova scéna byla nejvýraznějším divadlem bojujícím proti nacismu.

Hra Kolotoč o třech poschodích se dočkala od února do března 1939 dokonce 59 repríz. Byla aktuální, vtipná a chytrá, a tak se stala vrcholem Skupovy dosavadní umělecké činnosti. Svým významem je jednou z nejstatečnějších a nejotevřenějších reakcí české divadelní scény v té době.

Byl to pro Skupu, a to nejen za války, způsob, jak ventilovat své myšlenky a postoje?

Skupa chtěl vždy reagovat na to, co se kolem něj děje a potřeboval k tomu také adekvátní prostředek. Proto také vznikli Spejbl s Hurvínkem. Inspirovala ho avantgarda, dadaismus. Loutky jsou geniální nejen po výtvarné stránce, ale i tím, že jsou ze své podstaty časově i sociálně nezařaditelné. Celým stoletím je nesl jejich vzájemný vztah, nadhled, humor, dokázali být vážní a nebyla jim cizí ani satira. Vzájemný vztah a ochota si pomáhat je vždy zachránila ze všech šlamastik, což přinášelo i naději. Myslím, že je to jeden z důvodů jejich stoletého úspěchu.

Skupa chtěl své divadlo propojit s Voskovcem a Werichem, ale sešlo z toho…

To bylo ještě před válkou. Voskovec s Werichem počítali v divadle U Nováků pro sezónu 1929/1930 s velkorysým kulturním projektem, který vedle divadelních představení zahrnoval i koncerty a filmové produkce. Neměl chybět dětský, večerní i noční program. Dokonce se uvažovalo i o non-stop zábavných pořadech. Rozhodli se proto pro osvědčeného Skupu se Spejblem a Hurvínkem.

Ve „Vest Pocket Varieté“ měli loutky Voskovce a Wericha mluvící jejich hlasy hrát se Spejblem a Hurvínkem, kterého by vodil Skupa. Počítalo se, že Jaroslav Ježek složí hudbu. Bohužel z toho nakonec sešlo.

Proč?

Důvodem bylo tehdejší nařízení, ve kterém loutkové divadlo nebylo považováno za umění, nýbrž za atrakci. A poplatky státu za atrakce byly neúměrně vysoké, a tak Voskovec s Werichem nakonec museli od spolupráce upustit.

Z neuskutečněného projektu se nám alespoň dochovala korespondence mezi Voskovcem s Werichem a Skupou a zápis do Hurvínkovy kroniky. Z ní vyplývá, že Skupa se snažil divadlu zajistit kvalitní autory a tak si také po dlouhém otálení troufnul oslovit dokonce i samotného Karla Čapka.

A jak to dopadlo?

Karel Čapek mu velmi přátelsky odpověděl, ale omluvil se pro velké množství dalších závazků. Zajímavé je také spojení Skupy s Jiřím Trnkou, který byl jeho žákem a vypomáhal mu divadle. Byl také spoluautorem prvních výtvarných návrhů Máničky a Žeryka a autorem několika varietních loutek. Jak sám uvedl, právě Skupa ho naučil chápat, že loutkami je možné vyjádřit všechny city, dojmy a lidské vášně. Pro Trnku to byl zázrak, kterým se zabýval celý život.

Máte představu, kolik her vzniklo a které jsou nejoblíbenější?

Vzniklo více než 250 původních her. Z těch, které máme v současnosti na repertoáru, jsou oblíbené všechny. Velký úspěch zaznamenala naše koprodukční spolupráce s operou Národního divadla v Brně „Hurvínek prodává nevěstu“, která hravou a vtipnou formou přibližuje jednu z našich nejslavnějších oper.

Změnila se Hurvínkova povaha za těch sto let?

Charaktery našich hrdinů jsou víceméně dané, tím myslím způsob, jakým reagují, jak se dívají na svět, ale jsou zasazeni vždy do určité doby a společenského kontextu. To si samozřejmě „vynutí“ jejich adekvátní reakci. Na druhou stranu nechceme zcela otrocky přebírat všechny atributy doby, chceme je nejdřív přecedit jejich prizmatem, jak na věci nahlížejí, co je pro ně typické, ale na druhé straně se jich dotýkat potřebujeme, aby byli malým i velkým divákům stále parťáky.

Jaký je Hurvínek podle vás?

Je to sympatický kluk, zvídavý, plný energie, který zkoumá svět, což mu v jeho nadšení a zbrklosti přináší komplikace. Musí reflektovat to, co se kolem nich děje. Divadlo je komunikace, reakce, to je jeho hlavním smyslem. Snažím se mít v sobě kus Hurvínka, nepřestat objevovat, zajímat se, neustrnout, vyburcovat tak „svého“ vnitřního Spejbla z křesla, aby se ještě k něčemu vzepjal.

Rodiče vás brali do divadla od dětství, jak to máte vy?

Nechtěla jsem divadlo synovi nutit. Ale přestože se kouká na Marvely a prožívá vše, co většina kluků jeho věku, počínaje hrami a nejrůznějšími 3D hrdiny, Spejbla s Hurvínkem si také oblíbil. Má prostě v sobě nějaké kouzlo.

Kterou hru jste v dětství měla ráda vy?

Musím zmínit nahrávky Hurvínek a strašidýlka, pak série „Pastí“, Hurvínek a drak, Hurvínkovy staré pověsti a z představení pro dospělé „Dějiny kontra Spejbl“, to je dokonalý text, a pak představení Spejbl versus Drákula. Z dětství si pak pamatuji právě představení Hurvínek a sněhulák nebo představení Ještě jeden Hurvínek, Hurvínek a přeslička, Hurvínek na šikmé ploše. Naši předchůdci nás stále inspirují.

Máte ještě čas na psaní her, nebo se už jen plně věnujete řízení divadla?

Bohužel nemám. Píšu pouze drobnější texty, dál už mi všechen čas berou povinnosti s provozem divadla a také se chci náležitě věnovat rodině, ale snad není všem dnům konec.

Co nového se v divadle chystá?

Příští rok je rokem Hurvínkova jubilea, k němu připravíme hned pět premiér. První bude pro nejmenší děti ve věku od roku do tří let s titulem Mánička a bubáčci. Půjde již o třetí hru z této řady, která je nesmírně oblíbená. Pro děti jde o první setkání s divadlem a s našimi hrdiny. Interaktivní představení trvá jen půl hodiny, po kterém následuje krátká herna.

Dále chystáme k Hurvínkovým narozeninám hru Kabaret Hurvajz – rodinné představení, které se díky originální zápletce, ve které sehraje svou roli také Kašpárek, vrací k Hurvínkovým kořenům.

Následovat bude premiéra představení pro nově otevřenou malou scénu – Hurvínkova vlaková pohádka, která nás přivede do nečekaných destinací. Na podzim nás pak čeká výpravný opus „Spejblův elixír pošetilých myšlenek“. Hra je inspirována staropražskými legendami. Na konci roku uvedeme dnes již legendární hru, která vznikla také jako audio nahrávka, Hurvínkův sněhulák.