Nejčastější mýty o vakcínách: Obsahují těžké kovy, vedou k autismu a nefungují

Když letos na jaře Ministerstvo zdravotnictví přiznalo více než třímilionové odškodné rodině roční holčičky, která zemřela po běžném dětském očkování, posílilo to kritické hlasy proti vakcinaci. Ty jsou hodně slyšet například v USA, kde stávající ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy neváhá rovnou šířit dezinformace týkající se například údajného vlivu na dětský autismus.

V zámoří je výsledkem snižující se zájem rodičů o očkování a zároveň třeba vzestup počtu úmrtí na spalničky.

Právě tvrzení o tom, že očkování dětí proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám způsobuje u dětí autismus, přitom patří mezi ta, která se už dávno podařilo spolehlivě vyvrátit. Nebylo to totiž tak těžké, na začátku stál podvod.

„Jedna zmanipulovaná studie z 90. let způsobila obrovské škody. Přestože byla dávno vyvrácena a stažena, pokles proočkovanosti v některých zemích vedl ke smrtelným epidemiím spalniček. Přitom právě tato nemoc by se díky očkování dala vymýtit podobně jako pravé neštovice. Stačilo by dostatečně vysokou proočkovanost udržet po dobu několika let,“ vysvětluje docent Rastislav Maďar, epidemiolog a děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity a vedoucí tamního Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví.

Naráží tak na studii britského chirurga Andrewa Wakefielda, kterou v roce 1998 publikoval prestižní lékařský časopis The Lancet. Práce dávala autismus do souvislosti s očkováním. Vzbudila velké pozdvižení, strach z očkování a velmi rychle také odbornou kritiku. Časopis studii záhy stáhl, protože byla zatížena mnoha chybami. Ano, prestižní časopis udělal velkou chybu.

Mezi studie, které Wakefieldovo zjištění vyvrátily, patří například výzkum z roku 2019. Ten, stejně jako některé jiné odborné práce, mimo jiné zjistil, že děti, u kterých se měl autismus objevil po vakcíně, měly jeho projevy už před očkováním.

Vyšetřování později ukázalo, že Wakefield, který jako lékař musel skončit, hodlal vydělávat na testovacích sadách zjišťujících, zda děti po očkování netrpí specifickou střevní chorobou. Ta je častá právě u jedinců s autismem. Rovněž měl patentovanou vakcínu proti spalničkám, kterou chtěl nahradit tu, proti níž brojil. Krom toho časem vyšlo najevo, že dostal skoro půl milionu liber od právníků rodičů autistických dětí. Jejich cílem bylo najít spouštěč potíží a případně vysoudit velké peníze od výrobců vakcín.

Všechny skutečné příčiny autismu nejsou zatím prozkoumané, ale ví se, že vliv má dědičnost, a je také dokázané, že se vyvíjí u dítěte již v děloze, tedy dlouho před narozením či očkováním. Mezi rizikové faktory patří například vyšší věk rodičů.

První vakcína vznikla už v 18. století, šlo o injekci proti pravým neštovicím, které se o dvě stě let později podařilo zcela vymýtit a už desítky let se proti nim neočkuje.

Maďar poukazuje na paradox spočívající v tom, že v minulých stoletích neexistovalo povědomí o principu vakcinace a lidé mu přesto věřili, kdežto dnes o něm část z nich pochybuje „Teď už přitom přesně známe procesy, jak očkování funguje, a to na buněčné i molekulární úrovni. Je to nesporné a nezpochybnitelné,“ míní lékař.

Hlavním úkolem každé vakcíny je podle něj dosáhnout toho, aby se co nejméně lidí potýkalo s těžkým průběhem infekcí, aby nekončili v nemocnicích, či dokonce neumírali. Nejde přitom jen o zdraví a život, ale také o peníze. Například nízká proočkovanost proti chřipce v České republice v porovnání s vyspělými zeměmi podle Maďara způsobuje miliardové ztráty. Drahá je léčba i fakt, že lidé až na několik týdnů vypadnou z práce, drahá je léčba následků a následně i to, když na nemoc někdo zemře.

Podle Maďara je přitom úplně nesmyslná domněnka, že za propagací vakcín stojí farmaceutický průmysl, protože na nich dokáže vydělávat velké peníze. „Pro ten je přece nejlukrativnější nemocný pacient, který je dlouhodobě léčený, ne takový, který nemoc díky očkování nedostane. Příjmy z očkování tvoří jen dvě procenta zisku farma firem,“ vyčíslil epidemiolog.

Mnozí lidé jsou přesvědčeni o tom, že vakcíny obsahují mnoho škodlivých látek, typicky se mluví o hliníku, sloučeninách rtuti a podobně, které ve vakcínách byly používány jako nosiče nebo konzervanty.

Ty však v těch současných nejsou vůbec nebo jen ve stopovém množství. Navíc se nikdy neprokázal jejich škodlivý účinek ve formě a množství použitém ve vakcínách, což dokázala i letos publikovaná studie vycházející ze sledování více než milionu očkovaných dětí v Dánsku po dobu 24 let.

„Je to zbytečná obava. Než vakcíny získají registraci, pečlivě se testují. Nároky na jejich bezpečnost jsou ve své podstatě přísnější než na léky. Nakonec, všichni vakcinologové chrání nadstandardně očkováním nejen sebe, ale i své děti a jejich zdraví bych přece neriskoval,“ říká lékař.

Podle Maďara se mají lidé bát skutečných virů a bakterií, ne vakcín proti nim. Nehrozí jim ani, že se z nich nakazí, ačkoli se toho někteří bojí. Z očkovacích látek používaných dnes se nakazit nemohou, stejně jako nemohou chytit nemoc od někoho, kdo byl právě očkovaný (a tím pádem má v sobě „nákazu“). Drtivá většina vakcín je neživých - to znamená, že se při jejich výrobě nepoužívá živý původce nemoci, ale jen mrtvá část viru nebo bakterie. To stačí k tomu, aby imunitní systém zareagoval a začal vyrábět protilátky.

V poměrně dávné minulosti hrozila nákaza u ústně podávané živé vakcíny proti dětské obrně, která mohla velmi vzácně skutečně způsobit nemoc. Dlouhé roky se však už nepoužívá.

Nakazit se dnes nelze ani z takzvaných živých vakcín, protože ani v nich nejsou původci nemocí v takovém množství, aby to mohlo vyvolat infekci u očkovaného či jeho okolí. Výjimkou je podle Maďara nová vakcína proti dětské chřipce, která má podobu spreje vstřiknutého do nosu přímo na sliznici. Může u dětí vyvolat slabé příznaky a zcela výjimečně by se mohl chřipkou nakazit někdo s hodně oslabenou imunitou. Takové dítě by se proto pár dní mělo pro jistotu vyhýbat třeba seniorům v rodině.

Není, přinejmenším u některých dětských chorob, spolehlivější jejich prodělání než očkování proti nim? Není takto získaná imunita silnější? To je častý argument i těch umírněnějších odpůrců vakcín.

Promoření je sice podle docenta Maďara za jistých okolností legitimní metoda, jak dostat epidemii pod kontrolu, ale má to svá jasná pravidla. „Nikdy nemůže být lepší onemocnět než zůstat díky očkování zdravý. Většina existujících vakcín je proti závažným infekcím nebezpečným pro jedince i společnost. Benefit je jasně na straně očkování. Zejména u zranitelných skupin populace, které by se měly chránit prioritně,“ vysvětluje.

Jako příklad uvádí děti, které kvůli nějaké zdravotní kontraindikaci očkovány být nemohou, i když jejich rodiče nepatří mezi odpůrce vakcín. Když chodí do školky, jsou pro ně děti, které rodiče odmítají očkovat, i když by jim to neuškodilo, rizikem. Výsledkem nesolidárního chování pak je, že už je celkem očkováno tak málo dětí, že kolektivní imunita nemusí fungovat. A to se děje právě třeba u spalniček.

„Nejhorší však je, když nesmysl šíří lékaři. Například místo očkování proti planým neštovicím doporučují rodičům, ať ho nechají nakazit. Některé matky dokonce organizují přes sociální sítě „neštovicové party“. Kdo se chce nakazit, ať se dostaví. Přitom dítě může mít velmi komplikovaný průběh, předem se to nedá jednoznačně odhadnout,“ varuje epidemiolog před podobnými nápady.

Samostatnou kategorii představuje vlna odporu a dezinformací, která se zvedla před několika lety, když se začaly používat vakcíny proti nemoci COVID-19. Stalo se tak na konci roku 2020 a mnohé z těchto nepodložeností se mezi veřejností drží dodnes. Pomineme-li zjevné nesmysly - třeba tvrzení, že nejde o očkování, ale čipování lidí -, stále se dá narazit na kritiku toho, že se očkovalo zcela novým a nevyzkoušeným typem vakcíny.

Jenže tak to není: mRNA vakcíny se totiž testovaly na zvířatech už v 70. letech 20. století. Od 80. let dokonce i u lidí, ale výzkum byl posléze až do roku 2005 přerušen, protože vyvolávaly bouřlivé imunitní reakci po vstupu mRNA do buňky. Pak ale americká vědkyně maďarského původu Katalin Karikó a americký vědec Drew Weissman objevili způsob, jak tomu zabránit. „Ano, skutečně celých patnáct let před začátkem pandemie covid-19. Nešlo tedy o nově objevenou ani nevyzkoušenou technologii. Jen se použila mRNA nového viru,“ popisuje epidemiolog Rastislav Maďar, který před několika lety působil mimo jiné v Národním institutu pro zvládání pandemie.

Zjednodušeně řečeno se dá říct, že mRNA je návod, podle kterého si buňky vyrábějí bílkoviny. Pro účely očkování je mRNA v injekci upravená tak, aby buňka dočasně vyrobila kousek viru – a imunitní systém se ho tak naučí rozpoznat a bránit se. Vakcína neobsahuje žádný virus ani DNA a v těle se brzy rozpadne. Karikó s Weissmanem za svůj objev dostali v roce 2023 Nobelovu cenu, protože otevřeli dveře novému trendu ve vývoji vakcín i proti jiným nemocem.

Vakcína proti covidu bývá spojována například s rozhozením menstruačního krvácení nebo snížením plodnosti – tomu druhému se věnovala i letos publikovaná studie vycházející z českých dat. Některá média na jejím základě přišla s chybnou interpretací, že toto očkování plodnost snižuje, protože se kvůli němu v Česku narodilo mnohem méně dětí.

Ovšem proti takovému závěru se ostře ohradil například biochemik profesor Jan Konvalinka, jeden z předních odborníků na covid a pandemii. „Vliv vakcín na fertilitu byl spolehlivě vyvrácen, porodnost klesá skoro všude na světě bez ohledu na stupeň proočkovanosti, ta studie nemá důležité kontroly, proto ji ostatně žádný respektovaný časopis neotiskl,“ uvedl respektovaný vědec, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie, na svém účtu na síti X.

U vakcíny proti covidu bylo rovněž pro mnoho lidí překvapivé, že často nezabránila nákaze, jen zmírnila její průběh, na což nejsme třeba u očkování proti záškrtu nebo dětské obrně zvyklí. Známe to ale u očkování proti chřipce. „Je to spíše typem původce nákazy než vakcínou. Očkovací látky proti rychle mutujícím respiračním virům mají jako hlavní cíl zmírnit průběh nemoci, předejít komplikacím a zabránit úmrtím,“ vysvětluje epidemiolog Maďar.

Podle něj je zásadní, že očkování proti koronaviru takhle dokáže zafungovat (byť i třeba jen zlepšit průběh onemocnění) u lidí s oslabenou imunitou, pro které by jinak nákaza mohla znamenat boj o život. U nemalé části očkovaných však vakcína nákaze zabrání zcela, případně mají tak mírný průběh a málo příznaků, že jsou velmi málo infekční, a nemoc se tak dále nešíří.

Na druhou stranu: opravdu, skutečně se může stát, že očkování způsobí dítěti závažné zdravotní problémy a zcela výjimečně po něm může zemřít. Připomněl to dva roky starý případ roční Anežky, která zemřela krátce po očkování třetí dávkou hexavakcíny a vakcínou proti pneumokokům. Tedy běžnými dětskými vakcínami. Rodina za to dostala od státu odškodné.

Tady je ale třeba říci, rozhodnutí padlo na základě toho, že odborníci vyloučili všechny jiné příčiny a diagnózy, které mohly vést ke smrtícímu otoku mozku. „Pakliže nebyla nalezena žádná jednoznačná příčina úmrtí, souvislost s očkováním nelze stoprocentně vyloučit a na druhé straně ani potvrdit,“ komentovala to dětská lékařka Hana Cabrnochová, místopředsedkyně České vakcinologické společnosti.

Je pochopitelné, že úmrtí dítěte krátce po vakcíně veřejnost znepokojuje. Ale podle epidemiologa Maďara nemusí. „Když aplikujete vakcínu stovkám tisíc dětí a u jednoho dojde k závažné reakci, je to specifickou predispozicí toho organismu. A pokud hůř reaguje na živou nebo oslabenou živou vakcínu, téměř nepochybně by mu ty potíže způsobil i skutečný patogen (čili nemoc, proti které je očkované - pozn. red.),“ vysvětluje lékař.

Maďar také odmítá domněnku, že by stát nebo lékaři podobné případy tajili, aby lidi neodrazovali od vakcinace, protože všechny vážné reakce podléhají povinnému hlášení Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Podle epidemiologa je pak nutné vždy prověřit příčinnou souvislost s vakcinací, a pokud existuje nejistota, vždy rodinu očkovaného podpořit. Jinými slovy, pokud se nedá vyloučit, že za vážnými zdravotními problémy nebo dokonce úmrtím stojí očkování, stát by měl postupovat stejně jako u zemřelé dívky. „Je však nutné říct, že velmi vážnou reakci u očkovaného většina lékařů za svou profesní kariéru nezažije ani jednou,“ dodal Maďar.

Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz