Útoky na Green Deal mě mrzí. Je to fantastická strategie, říká Bedřich Moldan

Ekofilm, nejstarší mezinárodní filmový festival s tematikou životního prostředí v Evropě, právě začíná. Hostem doprovodného programu letošního ročníku se stal mimo jiné i první český polistopadový ministr životního prostředí Bedřich Moldan. Je to i trochu symbolické. Před 35 lety byl u toho, když se festival přesunul právě pod „zelené“ ministerstvo.

Profesor Moldan je legendou české ochrany životního prostředí. A když o něm mluví současný prezident filmové přehlídky Ladislav Miko, připomíná, že je „pořád i woodcrafter“. O Moldanovi to vypovídá mnohé. Zdaleka není jen teoretikem, vztah k přírodě má v sobě silně zakořeněný.

U zrodu hnutí woodcraft, které se za první republiky překládalo jako zálesáctví nebo moudrost lesa, stál ilustrátor, spisovatel, přírodovědec Ernest Thompson Seton (1890 Anglie – 1946 USA). Tedy autor kultovní knihy Dva divoši o dobrodružstvích dvou chlapců, kteří se chtějí naučit žít jako Indiáni a přežívat v přírodě, a také dalších podobně laděných příběhů.

„Cílem woodcraftu je přivést člověka do přírody a naučit jej zde pobývat jen s nejnutnějšími vymoženostmi civilizace, aby se tak vzkřísily jemnější stránky jeho ducha a jeho sounáležitosti s prostředím, ze kterého vzešel,“ uvádí Liga lesní moudrosti, organizace, která sdružuje příznivce woodcraftu.

Bedřich Moldan se k tomuto hnutí dostal počátkem 50. let, kdy studoval gymnázium v Děčíně. Přivedl ho k němu tamní hajný Zdeněk Fišera. „Jeho přezdívka byla Klen, založil kmen Vycházející slunce,“ říká Moldan, který se do malé skupiny chlapců také připojil. „Dodneška jsem členem,“ konstatuje. „A dodneška se cítím být woodcrafterem.“

S hajným Klenem a dalšími členy Vycházejícího slunce vyrážel každou volnou chvíli do přírody, například do lesů Českého Švýcarska. Vzpomíná, jak rozdělávali oheň bez použití sirek nebo si vyráběli přístřešky či vor. „Bez jediného hřebíku,“ říká.

Naučil se vystačit si s málem, nepořizovat si zbytečné věci. Nebýt závislý na nejmodernějších technologiích a spoléhat se v první řadě na sebe a své schopnosti.

Důkazem toho je rodinná chalupa na Šumavě, kam se svou ženou Dobravou jezdí už téměř šedesát let. Brávali s sebou i tři své děti. Dodnes tam není zavedená voda, pro kterou se musí ke studánce, ani splachovací záchod.

„Nebylo tam nic,“ říká. Dlouhé roky v chalupě nebyla ani elektřina, až jeden ze synů přivezl ze Švédska fotovoltaický panel. „Tím si svítíme. A taky už máme ledničku, což je vlastně ekologické, protože se zbytečně nezkazí potraviny,“ konstatuje Moldan.

Ve woodcrafterském prostředí se také vytvořil jeho odmítavý postoj k totalitnímu režimu, proto Bedřich Moldan velmi uvítal pád komunismu v listopadu 1989. O to víc ho zasáhlo nepravdivé a nepodložené obvinění ze spolupráce s StB. Počátkem roku 1991 ho kvůli tomu tehdejší Česká národní rada odvolala z funkce ministra životního prostředí. Zhruba po půl roce ho očistila, ale do čela resortu se už Moldan nevrátil.

„Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se z toho vzpamatoval,“ říká. Nařčení ze spolupráce s komunistickou tajnou policií se s ním i tak táhla poměrně dlouho a ještě v roce 2004, když kandidoval za ODS do Senátu, musel vedení strany pečlivě dokládat, že s StB se skutečně nezapletl.

„Dnes už hořkost necítím,“ dodává. „Jen jsem se nikdy nedozvěděl, kdo za tím mým obviněním stál, protože vždycky je konkrétní člověk, kdo to způsobí.“

Tehdejší kauza vyvolala velkou odezvu v environmentálním hnutí, které se za Moldana postavilo. Znalo totiž jeho „polodisidentskou“ činnost ze 70. a 80. let.

Snažil se pracovat a publikovat odborné ekologické texty v rámci možností, které tehdejší režim ještě umožňoval. V roce 1978 spoluzakládal Ekologickou sekci Biologické společnosti při Československé akademii věd, která se stala režimem trpěnou, avšak StB sledovanou platformou pro diskusi o nejzávažnějších problémech životního prostředí.

Počátkem 80. let se rovněž výrazně podílel na první Zprávě o životním prostředí České republiky, kterou ekologický právník Václav Mezřický předal členům Charty 77 a následně z ní citovaly Hlas Ameriky a Svobodná Evropa.

„Vysoce informativní zpráva otevřela oči veřejnosti u nás doma v Československu a o několik let později bezesporu přispěla k pádu komunismu,“ uvedl později Pavel Pešout, který dnes pracuje v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR.

Už v prosinci 1989 se Bedřich Moldan stal prvním českým ministrem samostatného resortu životního prostředí. „Role zakladatele se zhostil skvěle. Založil ho silné a kompetentní a je velká škoda, že musel z této práce odejít už v lednu 1991, protože byl obviněn z neexistující spolupráce s StB,“ konstatuje Jakub Hruška, profesor environmentálních věd z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Právě za Moldanova ministrování vznikl i naprosto klíčový zákon o ochraně přírody a krajiny, který je dodnes – i přes novelizace – považován za jeden z nejmodernějších a nejlepších v celé Evropě.

„Bedřich Moldan je člověk, který postavil české Ministerstvo životního prostředí a položil základy české moderní environmentální legislativy,“ říká prezident Ekofilmu Ladislav Miko, který byl v roce 2009 také několik měsíců ministrem životního prostředí v úřednické vládě Jana Fischera a dlouhé roky pracoval v Evropské komisi.

V roce 1990 se Moldan podílel na tom, že se hlavním pořadatelem Ekofilmu stalo od následujícího roku právě Ministerstvo životního prostředí. Festival vznikl v roce 1974 odtržením od Techfilmu a jeho původním pořadatelem bylo Federální ministerstvo pro vědeckotechnický a investiční rozvoj.

„Ředitelkou byla soudružka Novotná, která měla manžela na ÚV KSČ, takže to politicky kryla. Tenkrát jsme sháněli filmy hlavně ze zahraničí. Postupně jsme k tomu přidávali semináře o výchově k životnímu prostředí,“ vzpomínal později na předlistopadovou éru Jaroslav Stoklasa, který se na pořádání festivalu podílel.

Později zavedli i panelové diskuse k palčivým tématům, konaly se v přednáškovém sále v podkroví a bylo tam vždycky nabito. „Na panel jsme zvali odborníky a některé státní úředníky, kteří tam dostávali pěkně zabrat a záhy tam někteří ani nechtěli přijet. Soudružka Novotná jen lomila rukama,“ popsal Stoklasa.

Ekofilm se původně konal v Ostravě, ale Bedřich Moldan ho přestěhoval do Českého Krumlova. „Připadalo mi to jako ideální místo, kde se spojuje přírodní a kulturní dědictví,“ vysvětluje. I když se nyní hlavní filmová přehlídka koná v Brně, dodnes má Moldan k festivalu dobrý vztah.

Podle jeho prezidenta Ladislava Mika, kterého s Moldanem spojuje i osobní přátelství, může být Moldan, který v polovině srpna oslavil devadesáté narozeniny, inspirací i pro mladou generaci. „Patří mezi špičkové odborníky na klíčové otázky životního prostředí – od fyziky atmosféry přes využívání zdrojů až po dopady lidské činnosti na globální ekosystém,“ konstatuje Miko.

Moldan je podle něj rovněž jedním z hlavních zastánců vědeckého přístupu k životnímu prostředí. „Právě tato kombinace odbornosti, zkušeností i osobní integrity z něj dělá autoritu, která má co říct i dnes – a také důvod, proč je čestným hostem festivalu Ekofilm,“ dodává Miko.

Připomíná také to, že Moldan v 90. letech vyjednával kapitolu životního prostředí při vstupu země do Evropské unie. A není to Moldanova jediná mezinárodní stopa. Pracoval například v přípravném výboru Summitu Země, který se konal v červnu 1992 v Riu de Janeiru.

Od roku 1998 působil čtyři roky v Komisi OSN pro udržitelný rozvoj – rovněž jako její předseda. V České republice zase v roce 1992 založil Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, z něhož se stala renomovaná instituce, která se zabývá různými ekologickými otázkami.

I přes pokročilý věk sleduje ekologické dění, mrzí ho například aktuální útoky proti Green Dealu. „Je to fantastická strategie,“ konstatuje. „Snad její destrukce nebude příliš hluboká.“