Článek
Zjištění australských vědců nepochybně posouvá poznatky o odolnosti viru SARS-Cov-2. Dosud se soudilo, že na hladkém povrchu může přežít maximálně několik dní. Téměř měsíční životnost viru na površích, jako je nerezová ocel, sklo nebo plast, australské vědce zaskočila, virus proto označili za „extrémně silný“. Přesun válečné fronty v boji s covidem-19 z aktuálně nejvíc propíraného vzduchového přenosu na povrchový se ale nekoná. Pro běžného člověka totiž výsledek studie z laboratoře nemusí nic znamenat.
Jak k závěru vědci došli?
Vědci vzali vzorek viru SARS-CoV-2 a namíchali ho do roztoku, který měl svými vlastnostmi napodobit lidský hlen. Množství viru v uměle vytvořeném hlenu bylo nastaveno tak, aby odpovídalo koncentraci viru ve slinách člověka s vysokou virovou náloží.
Vědci pak hlen nanesli na různé předměty a vyzkoušeli, jak dlouho na nich virus přežije za různých teplot, přičemž celý pokus probíhal v absolutní tmě.
Při teplotě 20 stupňů virus zůstal detekovatelný i po 28 dnech na většině povrchů, výjimkou byla bavlna, na které se virus neudržel déle než týden. Životnost viru šla dolů i se stoupající teplotou.
Závěrem studie publikované v časopise Virology Journal tak bylo, že virus SARS-CoV-2 je velmi odolný a drží se především na hladkých materiálech při pokojové teplotě. Porézní materiály a teploty nad 30 stupňů Celsia naopak jeho životnost zásadním způsobem snižují. Bez zajímavosti není ani porovnání s virem chřipky, která za stejných podmínek přežije asi 17 dní.
Kritika: Výsledek zkreslila tma i umělý hlen
Pro pořádek ještě jednou – výsledkem studie není tvrzení, že virus přežije 28 dní na vašem mobilu nebo plastových bankovkách, pokud nežijete v temné laboratoři.
Právě absence světla je jedním z hlavních důvodů, proč britská BBC, vědecký server Sciencealert, nebo britský expert Ron Eccles upozorňují na omezenou výpovědní hodnotu studie pro reálné prostředí. Už delší dobu se ví, že ultrafialové záření, tedy i denní světlo, virus SARS-Cov-2 likviduje.
Podle specialisty na onemocnění horních dýchacích cest z Cardiff University Rona Ecclese je samotné tvrzení, že virus může přežít 28 dní, „zbytečným strašením veřejnosti“. Kromě absence světla je podle něj problematický i umělý hlen. Ten totiž sice mohl mít stejnou hustotu a další vlastnosti jako lidský, ale neobsahoval enzymy, které se, jak Eccles řekl BBC, také podílí na ničení viru.
Třetím problémem je fakt, že dosud není dobře prozkoumáno, kolik viru je třeba, aby se z něj mohl člověk nakazit. To ostatně ale zdůraznili i samotní autoři studie.
„Zatímco role povrchového přenosu, ani množství viru nutné k takové nákaze dosud není přesně známo, zjištění, jak dlouho virus může zůstat na povrchu předmětů, je klíčové pro vývoj strategií zmírňujících přenos v místech s vysokým kontaktem,“ popsala význam objevu Debbie Eagles z Australské národní agentury pro vědu a výzkum.
Studii tak spíš než důkaz o strašidelné schopnosti viru přežít téměř na všem kolem nás velmi dlouho přináší námět pro další zkoumání a ověřování. Posloužit nicméně může i jako připomínka, že vedle opatření proti šíření viru vzduchem je důležitá i prevence před povrchovým přenosem – používání dezinfekce a mytí rukou.
