Hlavní obsah

Peking se dodnes bojí, reaguje hystericky. Sinoložka vysvětluje, proč události před 30 lety byly jako pražské jaro

Výzva se sinoložkou Olgou Lomovou: 30. výročí masakru na Tchien-an-men. (Video: Jiří Hošek, Seznam.cz)

4. 6. 13:01
aktualizováno • 4. 6. 14:05

Nikdy se nedozvíme, kolik mrtvých a zraněných si vyžádal zásah čínské armády proti demonstrantům na pekingském náměstí Tchien-an-men, odhaduje ve Výzvě přední česká sinoložka Olga Lomová. Komunistické vedení podle ní má stále strach z informací o masakru. Proto také rozjelo masivní cenzorskou kampaň, která jakékoli informace o událostech z roku 1989 blokuje.

Článek

Peking nikdy nezveřejnil oficiální konečný počet obětí ze zásahu armády při několikatýdenních protestech z roku 1989. Ochránci lidských práv a svědci událostí mluví o stovkách nebo i tisících mrtvých.

„Máme svědectví lidí, kteří to přežili nebo kterým se podařilo utéct, máme svědectví pamětníků, pokud se o tom odváží promluvit, ale žádné přesné statistiky nejsou. Nemáme přístup k archivům a dlouho ho mít nebudeme. Řadu těch tvrdých dat nebudeme znát nikdy,“ myslí si Lomová.

Stroj na cenzuru

Už týdny před letošním výročím, které připadá na 4. června, se podle agentury Reuters rozjela obrovská kampaň cenzorů, kteří s pomocí umělé inteligence na internetu blokují veškeré informace o protestech na náměstí Nebeského klidu. Úřady mimo jiné odřízly všechny jazykové verze internetové encyklopedie Wikipedia a vláda blokuje například přístup na stránky CNN.

„Cenzoři blokují 5 až 10 tisíc informací za den nebo 5 až 7 jednotlivých kusů za minutu. O většině z nich tvrdí, že jsou pornografií nebo obsahují násilí,“ uvedl Reuters.

„Jsou tu automatizované systémy, které vyhledávají citlivý obsah a blokují ho. Existují i individuální cenzorské zásahy. Součástí těch opatření je i to, že poskytovatelé sociálních sítí sami blokují potenciálně citlivý obsah, aby se sami nedostali do potíží,“ vysvětluje Lomová.

Sinoložka Lomová události před třiceti lety přirovnává k pražskému jaru 1968 v tehdejším Československu. „Když přednáším studentům, říkám tomu pekingské jaro. Inspirace Československem tam byla, oni se na něj sami odvolávali. Byla to první vlna demonstrací, která upozorňovala na problémy, které přinášely ekonomické reformy v Číně a sociální nespravedlnost,“ říká.

Tehdejší politika čínského vedení uvolnila možnost podnikat, ale podle Lomové byli privilegovaní hlavně členové nejvyššího vedení komunistické strany a jejich příbuzní. „Jeden z oficiálních požadavků studentských protestů byl, aby vysocí straničtí funkcionáři zveřejnili své příjmy a příjmy svých rodinných příslušníků.“

Tehdejší studentské hnutí podle Lomové chtělo zahájit dialog o reformách, ale na stranu demonstrantů se postavily masy Číňanů a toho se komunistické vedení zaleklo.

„Odhaduje se, že v Pekingu vyšly v jednu chvíli do ulic až dva miliony lidí. A podobné požadavky se začaly objevovat po celé Číně. V tom okamžiku bylo jasné, že legitimita absolutní moci komunistické strany je velmi vratká a vedení se rozhodlo, že je potřeba si velmi brutálními prostředky zjednat autoritu,“ vysvětluje.

Jak v Číně vypadala normalizace pod vedením tehdejšího prezidenta Teng Siao-pchinga? Proč se čínské vedení stále bojí informací o protestech z roku 1989? A jak Lomová hodnotí vstřícnost českého prezidenta Zemana k politice Pekingu?

Podívejte se na celý pořad Výzva se sinoložkou Olgou Lomovou v úvodním videu.

Doporučené