Článek
Před jeho přeletem nad Libanonem se voják na letištním kontrolním stanovišti reverenda Madždího Allávího zeptal, jestli má ochrannou roušku a dezinfekci na ruce. „Ježíš je moje ochrana,“ odpověděl mu Alláví, který patří k maronitské katolické církvi. „Je mým sanitárním prostředkem.“
Náboženství je primárním útočištěm pro miliardy lidí, kteří se potýkají s pandemií, pro niž zatím mají vědci, prezidenti a sekulární svět – jak se zdá – jen málo odpovědí. V situaci, kdy se nedostává jak vedení, tak dezinfekčních prostředků, přimkl strach z koronaviru věřící po celém světě ještě víc k náboženství a s ním spojeným rituálům, píše NYT.
Ale to, co je dobré pro duši, nemusí být vždy dobré pro tělo. Věřící se na řadě míst dostávají do konfliktu s varováním zdravotních úřadů, aby omezili shromažďování, které je ale klíčové pro mnoho náboženských praktik. V některých případech přivedlo náboženské zanícení věřící k „léčení“, jež nemá žádnou vědeckou oporu; v jiných je přitahuje na posvátná místa nebo k rituálům, které mohou zvýšit riziko nákazy.
V Barmě prominentní buddhistický mnich prohlásil, že jedno limetkové a tři palmová semínka – ne víc a ne méně – zajistí imunitu. V Íránu bylo několik poutníků nafilmováno, jak olizují šíitské muslimské svatyně, aby zahnali infekci. A v Texasu spojil kazatel Kenneth Copeland teleevangelismus s telemedicínou a s nataženou třesoucí se rukou tvrdil, že přes obrazovky může věřící vyléčit.
Jednatřicetiletý egyptský lékárník Ahmad Šaban tento měsíc odjel do Saúdské Arábie, aby vykonal pouť k místu narození a hrobce proroka Mohameda. Tato místa ročně navštíví miliony muslimů, z nichž se jich mnoho zastaví, aby políbili Kábu – zlatočernou krychli v Mekce, která je nejsvětější svatyní islámu.
Kába v obležení poutníků, fotografie z 21. ledna letošního roku.
V den, kdy měl pouť vykonat, ale saúdskoarabská vláda na neurčito zrušila všechny poutě do Mekky a Medíny. Tento měsíc se pro modlitby uzavřela také jeruzalémská mešita Al-Aksá, čímž jsou mimo dosah poutníků tři nejposvátnější místa islámského světa. A z dobrého důvodu – alespoň tedy z lékařského hlediska. Epidemie koronaviru byly mimo jiné spojeny i s jihokorejskou sektou, shromážděním 16 000 věřících v mešitě v Malajsii a s kongregací ortodoxních židů v americkém New Rochelle.
Ale společenská izolace může ve věřících vyvolat pocit, že se vzdálili Bohu. Jak mohou přijmout Kristovo tělo a krev, když kalich pro svaté přijímání může být přenašečem nákazy? Jak se dá prožít teplo společné modlitby, tedy zážitek přitahující věřící po celém světě do svatostánků, v chladném modrém světle bohoslužby přenášené televizí či online?
Duchovní poradci se snaží přesměrovat energii věřících do vlastního nitra. Izraelský aškenázský vrchní rabín David Lau vyzval židy, aby odříkali 100 modliteb denně, jako to udělal král David v době moru. Jeho sefardský protějšek Jicchak Josef doporučil, aby se židé „modlili k všemocnému Bohu, aby zastavil epidemii, opustil soudný stolec a usedl namísto něj na trůn milosrdenství“.
Patriarcha egyptské koptské církve Tavadros II. prohlásil, že pandemie je signálem k pokání. „Pokud mezi lidmi existují rozpory, toto je čas pro usmíření,“ řekl.
Lidé ale na některých místech mohli – a nadále mohou – nevědomky šířit virus ve jménu víry. Navzdory nedávnému zákazu velkých shromáždění se v New Yorku v brooklynských komunitách chasidských židů uskutečnilo několik velkých svateb.
Írán je jednou z nejhůře postižených zemí koronavirem a také domovem desítek šíitských muslimských svatyní, které zůstaly otevřené pro davy lidí i v době, kdy už se virus nekontrolovatelně šířil. Když vláda konečně vyslyšela volání zdravotních expertů a uzavřela dvě oblíbené svatyně v Mašhadu a Komu, dav se vtlačil dovnitř s křikem: „Prezident se zatraceně plete, když tohle dělá!“
Také Indie zatím neodvolala každoroční svátek, který začíná ve středu na počest boha Rámy. Do Ajódhji ve státě Uttarpradéš, kde se údajně Ráma narodil, se na něj obvykle sjede až milion lidí.
