Estébácký svazek budoucího ministra. Na začátek mu dali třikrát 500 za zprávu

Bývalý hudebník a nyní politik strany Motoristé sobě Oto Klempíř má ve svém životopise podobný „škraloup“ jako pravděpodobný budoucí premiér Andrej Babiš (ANO). Upsal se StB. Bylo to ve věku 21 let a po zhruba 15 měsících se mu podařilo se ze spolupráce vyvázat.

Diskvalifikuje tato skutečnost Klempíře jako žhavého kandidáta na post ministra kultury? Podle zpěvačky a bývalé disidentky Marty Kubišové ano. Je to výsměch celé společnosti, že takový člověk aspiruje na ministra, míní.

Jenže názorové spektrum je bohatší. Pro mě je to problém, ale je věcí voličů, že si jej zvolili, soudí zase textař Michal Horáček. A bývalý ředitel České televize Jiří Balvín se zase domnívá, že Klempíř by měl nejdříve ukázat, zda je schopen funkci zvládnout, teprve pak má být „souzen“.

Zatím jediným dokladem o míře Klempířova selhání je svazek tajného spolupracovníka s krycím jménem „Olda“. Z dokumentů nelze zjistit, co konkrétně Klempíř jako mladý muž původem z Moravského Písku pražským estébákům nahlásil. Jeho vlastnoruční zprávy byly totiž skartovány, k dispozici zůstaly záznamy pořízené samotnými důstojníky tajné policie.

Lze však dohledat konečnou bilanci. Klempíř důstojníkům předal řadu poznatků v rámci projektu „Odpad“, z nichž bylo zpracováno 77 agenturních záznamů.

Seznam Zprávy celý dokument uložený v Archivu bezpečnostních složek publikují v příloze tohoto textu. Z materiálu čítajícího 118 stran redakce vynechala pouze ty listy, které jsou v originále prázdné.

Pro doplnění celkového obrazu Klempířovy spolupráce s StB se redakce pokusila vyhledat ty, na které dostal coby příslušník punkového hnutí za úkol donášet. Šlo o mladé lidi inklinující k západnímu životnímu stylu, na něž měli estébáci spadeno kvůli psaní a distribuci tehdy „závadových“ textů a materiálů či kvůli stykům s lidmi z kapitalistické ciziny.

Ačkoli se jeden z Klempířových „objektů“ podařilo po letech najít, své svědectví si nakonec tento muž rozmyslel. „Nemáme zájem,“ odmítl rozhovor, když jej reportér navštívil v jeho pražském bydlišti. A to přesto, že při první návštěvě, kdy svědek nebyl doma, jeho blízcí ujišťovali, že o případu bude jistě rád vyprávět.

Zda si to s lidmi, na které donášel, už vyříkal a případně se za své chování omluvil, se redakce dotazovala samotného Klempíře. Na písemně zaslaný dotaz však přes urgenci nereagoval. Neodpověděl ani na to, zda se jako kandidát na ministra kultury nebojí negativní reakce z kulturní obce.

Když v roce 2019 Oto Klempíř v rozhovoru pro Reflex prvně spolupráci s StB přiznal, projevil lítost. „To je moje noční můra,“ prohlásil. Také uvedl, že lidem z StB podlehl kvůli tomu, že jej „vystrašili k smrti“. Prý hrozilo, že se začnou mstít jeho rodině.

Státní bezpečnost s Otou Klempířem alias „Oldou“ udržovala podle záznamů ze svazku konspirativní styk od začátku února 1984. Tehdy jej „zmáčkla“ a žádala po něm odpovědi na sérii otázek, co ví o psaní protistátních nápisů, šíření tzv. placek, distribuci omamných látek či o šíření protistátních tiskovin. Právě při tomto výslechu, jak lze vyčíst z dokumentů, jim uvedl řadu cenných údajů o svých známých a ve finále slíbil, že on sám se polepší.

Tomu všemu ještě o několik týdnů dříve předcházela návštěva estébáků u Klempíře v práci. Absolvent gymnázia v Uherském Hradišti dělal tehdy v národním podniku Pražské papírny, kde nejdříve pracoval u rotačního stroje, poté byl přeřazen k balení krabic.

„Operativním šetřením na jeho pracovišti bylo zjištěno, že výše jmenovaný svými oděvními doplňky - zejména tzv. plackami - zjevně propaguje hnutí punk,“ uvedli estébáci na adresu mladého muže. Problémy na pracovišti, kdy nadřízení mluvili o jeho o častých absencích, byly vedle inklinace k „závadové“ mládeži jedním z důvodů, proč si jej komunistická tajná policie vyhlédla jako vhodný cíl.

Ještě než Klempíř podepsal závazek spolupráce, absolvoval 12 schůzek, z nichž bylo pořízeno 17 agenturních záznamů. A vypadalo to z pohledu StB velmi nadějně.

„Olda dodržuje zásady konspirace. Provedenou prověrkou bylo potvrzeno, že předává poznatky hodnověrně a nezkresleně. V zájmovém prostředí má naprostou důvěru. K příslušníkům MV (Ministerstva vnitra) má dobrý vztah, vůči ŘO (Řídicímu orgánu) je seriózní, uložené zpravodajské zaměření plní ochotně a včas,“ pochvalovali si důstojníci kontrarozvědky.

Vázací akt Oto Klempíř podepsal 30. května 1984 odpoledne ve Štěpánské vinárně. Vázání provedl nadstrážmistr Zdeněk Málek (krycím jménem Krejčí) a nadporučík František Havlíček.

„Olda uvedl, že dosavadní styk chápe jako svoji občanskou povinnost a je ochoten napomáhat při odstraňování negativních jevů mezi mládeží,“ zapsali. Po podpisu aktu dostal Klempíř odměnu 500 korun (pro srovnání - byla to zhruba šestina tehdejší průměrné měsíční mzdy). Další odměna ve stejné výši mu byla přiznána v říjnu téhož roku a potom v únoru 1985.

Tajná policie také uvedla, že hodlá využít Klempířovu iniciativu v psaní „vlastnoručních zpráv“, aby měla na závadové osoby dost kompromitujícího materiálu.

Z dalších záznamů ze začátku roku 1985 je patrné, že „Olda“ byl využíván i ke kontrole osob organizujících srazy anarchistů.

Po zhodnocení získaných poznatků bylo řídícími důstojníky konstatováno, že tajný spolupracovník předává informace hodnověrného charakteru, nezkresleně a včas. „Tyto informace předává formou vlastnoručních zpráv. Stejně tak bylo zjištěno, že u tajného spolupracovníka nedošlo k dekonspiraci jeho osoby, “ zapsala StB v lednu 1985, tedy téměř rok od prvních schůzek.

Tajná policie, která si jej dlouho pochvalovala, začala ale od března 1985 registrovat stále větší nezájem o spolupráci.

Zlom přišel v červenci 1985. Klempíř na schůzce nepředal žádné poznatky, přičemž prohlásil, že vzhledem k časové náročnosti svého povolání, které mezitím změnil, není už schopen ani ochoten docházet do „zájmového prostředí“.

Začal mluvit o svých vážných psychických potížích, které pociťuje a přisuzuje to právě spolupráci se složkami Ministerstva vnitra. Začátkem srpna 1985 se Klempíř potkal s již uvedenými důstojníky Málkem a Havlíčkem, kteří byli u jeho vázacího aktu, a ti zjišťovali, proč už nemá výsledky jako dřív.

Oto Klempíř tam měl popsat své depresivní stavy i výčitky svědomí, kterými trpí. Nejraději by se prý stýkat přestal. Bál se vyzrazení, což se mu důstojníci snažili rozmluvit. Estébáci mu ale během schůzky, která proběhla v budově StB, také naznačili, že mají „dostatek kompromitujících materiálů“, které v případě snahy o rozvázání styků mohou vůči němu použít.

Jenže Klempíř vytasil svou vlastní protizbraň. Popsal svůj aktuální vztah s jistou Ivanou Skálovou, přičemž několikrát vyjádřil své obavy z dekonspirace jejích příbuzných, které popsal jako „politické pracovníky“.

A toho se důstojníci zjevně zalekli. Ostatně v již uvedeném rozhovoru pro Reflex z roku 2019 to uvedl sám Klempíř. „Tehdy mi pomohla jedna kamarádka, nebudu jmenovat, která byla stejně stará jako já, byla dcerou vysokého stranického a vládního funkcionáře…“ zavzpomínal. Estébáci pochopili, že by se sami mohli dostat do problémů a dali mu pokoj. „Oni sklapli a byl konec… To mě zachránilo,“ popsal Klempíř, jak mu pomohl vztah s dívkou z prominentní rodiny.

Situace se podle archivních dokumentů definitivně vyhrotila 4. září 1985, kdy se Oto Klempíř po delší odmlce sám ozval důstojníkům tím způsobem, že jim zanechal v budově StB v Bartolomějské ulici svůj na stroji psaný dopis. Mimochodem to vše se odehrálo za situace, kdy v Sovětském svazu už byl několik měsíců u moci Michail Gorbačov, který ve východním bloku nastartoval uvolňování tuhých poměrů.

Klempíř v dopise znovu napsal o psychických potížích, které mu spolupráce údajně způsobuje. Uvedl, že se nachází ve stavu „hluboké krize“ a není už schopen dalšího kontaktu.

O několik dnů později sami důstojníci kvůli riziku vyzrazení navrhli spolupráci ukončit a svazek uložit do archivu. Současně rozhodli o skartaci složky s korespondencí a Klempířovými ručně psanými zprávami. Nic z toho tak už dnes není k dispozici.