Hlavní obsah

Návrat do Česka? Prioritou je pro mě pořád zahraničí, říká Tomáš Vaclík

Foto: Profimedia.cz

Rozhovor s reprezentačním brankářem Tomášem Vaclíkem, kterému v létě končí smlouva ve španělské Seville.

Reklama

10. 4. 21:35

V Seville odchytal Vaclík báječné sezóny. V létě mu v klubu končí smlouva a dle všeho nebude prodloužena. Český reprezentant by rád zůstal ve Španělsku, eventuálně v jiné kvalitní evropské soutěži. Návrat do Sparty zatím vyloučil.

Článek

Mluvíme spolu poté, co vaše Sevilla dokázala v lize porazit Atlético Madrid, lídra španělské nejvyšší soutěže. Docela hezký pocit, ne?

Určitě, a navíc si myslím, že to vítězství bylo zasloužené, protože celý zápas jsme byli lepší, ještě jsme neproměnili penaltu, takže určitě dobrý pocit. Tím spíše, že po utkání jsme dostali zasloužené dva dny volna.

Vy jste sledoval zápas z lavičky. Jedničkou je v tuto chvíli pro trenéra Lopeteguiho váš kolega Bono. Jak byste ohodnotil jeho výkon?

Já si myslím, že byl celý zápas v pohodě. Na konci, mám pocit, že už to bylo v 90. minutě plus něco, zlikvidoval velkou šanci, i on pomohl tomu, že jsme vyhráli.

Je docela zajímavé, že v Seville to funguje tak, že jsou jedničkou a dvojkou dva gólmani v podstatě ze stejné generace, že to není model jeden starší zkušenější a druhý hodně mladý, který se má vedle jedničky vypracovávat.

Ono to bylo dáno situací vloni v létě, kdy přišel právě trenér Lopetegui, potom vlastně odcházel Sergio Rico, stejně tak i Juan Soriano na hostování a na poslední chvíli se tady řešilo, koho by ke mně přivedli, abychom vytvořili dvojici na celý rok. A nakonec se vedení rozhodlo pro Bona, který už La Ligu chytal předtím v Gironě. Ale právě v tu dobu, kdy přicházel, tak vlastně ani v Gironě nenastupoval, takže ho sem vzali na hostování a nakonec se to všechno tak nějak vyvinulo, že jsme tady zůstali spolu ještě na rok. A Bono potom podepsal kontrakt na další čtyři roky.

A vede se řeč o tom, kdo bude jednička? Jak vůbec vypadá situace gólmanů pod hlavním trenérem Lopeteguim, což je bývalý vynikající brankář?

Ne, s trenérem se to vůbec nijak neřešilo. Loni to bylo nastavené tak, že já chytal ligu, Bono chytal v Copa del Rey nebo v základní skupině Evropské ligy. Potom přišel covid, já jsem se zranil, Bono šel do branky. Potom se už zase hrála Evropská liga a já na ni bohužel ještě nebyl připravený, tak ji Bono dochytal a Evropskou ligu jsme vyhráli. Letos se situace s jedničkou otočila, já jsem se navíc ještě zranil. Takže ono těch věcí, které naše postavení, nebo rozložení sil určily, byla spousta.

Já nevím, jestli jste to zachytil, ale v českém tisku se začalo spekulovat, jestli náhodou nezamíříte po sezoně do Sparty, když je situace v Seville taková, jaká je. Tím spíše, že se Spartou máte velmi pozitivní zkušenosti.

Zachytil jsem to, viděl jsem, že mě lidi označovali na Instagramu, vlastně pod fotkami, kde se tohle téma nějak řešilo. Ale upřímně, já jsem o tomto tématu s Tomem Rosickým nebo s někým jiným ze Sparty vůbec nemluvil.

Znamená to, že priorita je setrvání v Seville, eventuálně třeba ve španělské lize jako takové?

Spíše ve španělské lize. V létě, vlastně za necelé tři měsíce mi končí smlouva a myslím si, že na pokračování v Seville už to asi nebude, ale rád bych působil nadále někde ve Španělsku nebo v těch nejlepších soutěžích na světě.

Já si myslím, že pro to máte velmi dobré argumenty, protože když jsem koukal na vaši bilanci, tak poslední roky je vaše bilance – tedy až na letošek – vždy výrazně přes 30 odchytaných zápasů, to znamená stabilní jednička, která odchytala všechno důležité.

Až na ten letošní rok to tak vychází. Vlastně už v Basileji jsem každý rok odchytal téměř všechno. V Seville první dva roky taky, takže nebýt toho zranění, tak by to asi pokračovalo i dál. Věřím, že když se na to někdo bude koukat, tak že to nejen uvidí, ale i ocení.

Ještě se vrátím k Seville jako takové. Jak by se bralo to, kdyby tým skončil na 4. místě za velkou trojkou – Atléticem, Barcelonou, Realem? Jestli se to v očích fanoušků bude zdát jako úspěch, anebo je bude trošku mrzet, že jste první trojku nedotáhli?

Myslím si, že to bude tak nějak napůl. Protože tady fanoušci mají vždy ta nejvyšší očekávání. A myslím si, že trochu zklamání to po letošní sezoně bude, protože všechny tři velkokluby docela trápily i různé věci okolo. Ten bodový rozdíl sice není tak velký, ale pořád jsme za nimi. Na druhou stranu, myslím, že to bude poprvé v historii, že by Sevilla dvakrát po sobě skončila v TOP 4 a zároveň dvakrát postoupila do Champions League. To se tady nikdy předtím nestalo. Takže myslím, že i tohle postavení klubu má kladné i horší stránky. Ambice jsou tady nejvyšší, ale věřím, že pokud se nám podaří udržet čtvrté místo, bude to bráno posléze jako historický úspěch.

Já se vrátím ještě o pár dní zpět ke srazu reprezentace, který vlastně začal výborně, výhra nad Estonskem, potom velice kvalitní zápas proti Belgii. Atmosféra padla trochu dolů po porážce ve Walesu, ale když se vrátím k vašim výkonům, tak vy jste s nimi musel být naprosto spokojen. Tedy já jako divák a jako komentátor jsem byl.

Děkuju. Já bych to rozdělil na dvě věci. Myslím si, že týmový výkon ve všech třech zápasech nebyl úplně špatný. První dva zápasy byly velice dobré, myslím si, že utkání ve Walesu je zkreslené výsledkem a červenou kartou, kterou dostal Schicki (Patrick Schick, pozn. aut.). Zápas hodně ovlivnila, ale potom, když jsem na to jako koukal i zpětně, tak myslím, že i v deseti lidech jsme měli více šancí, měli jsme i více ze hry. A paradoxně potom, co Wales dostal taky červenou a síly na hřišti se vyrovnaly, tak nám dali gól.

Ale po těch výkonech si myslím, že jsme si stoprocentně zasloužili mít více bodů než jenom čtyři. Kvalifikace mohla být rozehrána trošku lépe. A moje výkony – já jsem rád, že jsem byl schopný týmu pomoci k bodu aspoň v zápase s Belgií. I potom, co jsem dlouho nechytal. Vím, že byla spousta otazníků nad mojí výkonností, ale věřím, že moje výkony byly dobré a že jsem ukázal trenérům, že i přesto, že nechytám v klubu, tak dokážu týmu pomoct.

Tohle je určitě zajímavá otázka pro spoustu diváků a fanoušků. Trénujete, ale nechytáte zápasy. A teď přijde taková důležitá prověrka, jako je zápas s Belgií. Na druhou stranu, vy už máte spoustu zkušeností, ale přece jenom, není tam trošku chvění nebo nejistoty, když pískne rozhodčí a začíná se?

To ani ne. Já jsem z toho měl dobrý pocit už od doby, co jsem přijel na sraz. Stejně jsem se cítil i v tréninku, protože jsem toho v jeho průběhu pochytal relativně dost. Takže jsem věřil, že v zápase to potom prodám a že jsem připravený, že se to potom na hřišti ukáže. A jsem rád, že se to povedlo. Začátek utkání možná trošku nervóznější byl, než jsme si všichni tak nějak sedli a sami jsme zjistili, co si s Belgií můžeme dovolit. Potom už to, myslím, bylo dobré.

Na závěr bych se zeptal trošku na odlehčení, kdo má ze současného národního týmu největší ránu? Takovou tu pumelici, že si člověk kolikrát rozmyslí, jestli do ní dá ruce?

Asi Matěj Vydra bych řekl. Nehrál ten první zápas v základu, nastoupil až v jeho průběhu, takže jsme spolu potom trénovali a ti, co nehráli většinu utkání, tak stříleli a myslím si, že asi Vydrys má největší ránu a možná také Lukáš Provod.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované