Článek
„Naše země zabrzdila dlouhodobý pokles úrovně výkonnosti studentů. Její umístění v top 15 v celosvětovém měřítku je však způsobeno především tím, že ostatní země klesají níže.“ Tato věta je citací z Magazínu australských učitelů a shrnuje pro Australany hlavní poselství průzkumu, kterého se účastnili patnáctiletí žáci v 80 státech z celého světa. Hodí se však i pro české učitele.
Podobně chladnokrevná bilance příliš ve zdejším veřejném prostoru nezaznívá, přitom právě takový přístup umožňuje využít výsledky globálního průzkumu PISA v praxi.
Je tedy fakt, že v národním jazyce a přírodních vědách měli tuzemští žáci stejné výsledky jako v minulém průzkumu PISA 2018. V matematice dokonce viditelně polevili. Jenže ve většině ostatních zemí to bylo ještě o poznání horší. Experti se vesměs shodují, že všeobecný výpadek způsobilo zavírání škol v časech covidu. Podle generálního tajemníka OECD Mathiase Cormanna to vypadá, jako kdyby žáci nechodili tři čtvrtě roku do školy.
Česko patří k zemím, kde se ztrátu z větší části podařilo vyrovnat, a proto tuzemská veřejnost nemusí reagovat jako sousedé v Německu. „Výsledky průzkumu PISA jsou katastrofální,“ píše například deník Die Welt. Podle něj je na zprávě o selhání německých studentů dobrá jenom ta okolnost, že teď už není možné odkládat zásadní reformu.
Podobné rozčarování zavládlo v Polsku, které dosud bylo chváleno za úspěšnou transformaci vzdělávacího systému. V průzkumech PISA bývalo vysoko nad Českem. Teď se ovšem Polsko vrací na českou úroveň a podle deníku Rzeczpospolita je důvodem nejen covid, ale také fakt, že minulá vláda strany PiS rozvrátila dobře nastavený systém nepromyšlenými zásahy.
Přesto Magazín australských učitelů varuje veřejnost (nejen) ve své zemi. „Skutečnost, že se výkonnost zdejších škol od roku 2015 do značné míry nezměnila, může být v kontextu výsledků z roku 2022 dobrou zprávou, ale není čas na sebeuspokojení,“ cituje magazín vedoucí australské části výzkumu Lisu De Bortoliovou.
Průzkum PISA totiž ukázal, že australské (nebo české) školství zaostává za těmi opravdu nejlepšími, tedy Japonskem a Estonskem. A také to, v čem je chyba.
Nejnápadnějším nedostatkem je v tuzemském případě fakt, že 48,5 procenta žáků ze znevýhodněných rodin nezíská ve škole ani základní znalosti a dovednosti. Nepřekonatelné potíže jim dělá už úkol vypočítat, kolik zákazník ušetří na slevě v obchodě.
Stejný problém se přitom týká jen devíti procent dětí z „dobrých rodin“, jejichž rodiče se obvykle snaží výpadky ze školní výuky aktivně vyrovnat. Ve výkonných školách Japonska a Estonska má přitom potíže jen pětina, resp. čtvrtina dětí ze sociálně horšího prostředí.
Zlepšit učitelům podmínky, aby s tím mohli něco dělat, tedy pokud možno všem žákům umožnit hlubší porozumění tomu, co se naučili, a hlavně to používat v praxi. Tak zní podle mezinárodního průzkumu zadání pro veřejnou správu. Výchozí pozice je zatím ještě stále celkem příznivá.
