Hlavní obsah

Komentář: Novoroční projev Pavel zvládl. Trocha nudy neuškodí

Martin Čaban
Komentátor
Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Prezident Petr Pavel.

Ve srovnání s obvyklým napjatým očekáváním, koho prezident urazí tentokrát, to bylo poklidnější. Ale na tom není nic špatného.

Článek

Jestli měl první novoroční projev Petra Pavla nastolit trend, pak to není špatná zpráva. Budou-li v příštích letech vypadat prezidentská poselství navrácená na první den roku nějak takto, bude to vítaná změna po dekádě vypjatých a vyhraněných „vánočních“ projevů Miloše Zemana provázených bojovnými gesty ochabující prezidentskou pěstí.

Žánr novoročního prezidentského projevu je vcelku volný a poskytuje široké možnosti, jak jej naplnit. Prezident Pavel se do něj bez problémů trefil a vtiskl do něj vlastní poselství, s nímž téměř přesně před rokem uspěl v prezidentské volbě. Z projevu byla patrná snaha o zklidňující tón, rozvahu i nadhled nad každodenním politickým cvrkotem a koaličně-opozičními spory.

Na rozdíl od proslovu před předáváním státních vyznamenání 28. října, v němž se autoři a následně i prezident sám poněkud ztratili ve snaze obsáhnout všehomír, měl novoroční projev zřetelnější kompozici a několik jasných hlavních sdělení.

Kromě úvodního, dobře zvládnutého vyjádření lítosti i vzteku nad předvánočním vražděním na pražské filozofické fakultě zazněla zcela správně výzva k účasti v trojích volbách, jež nás letos čekají. Zřetelné bylo přihlášení se k mezinárodním závazkům včetně překvapivě otevřené podpory přijetí eura. Z této části řeči se nepochybně stane téma dalších politických debat a střetů.

Sympatická byla pasáž, kterou 62letý prezident věnoval mladé generaci. Jak snahu o porozumění jejímu psychickému rozpoložení i tlakům, jimž čelí, tak výzvu k iniciativě a usilování o změnu navzdory možnému nepochopení je třeba ocenit. Oba momenty by si zasloužily nezůstat zakonzervovány v dobře napsané pasáži projevu. Pokud by je Pavel dokázal v nadcházejícím roce přetavit i v konkrétní iniciativy směřující k povzbuzení zájmu prvovoličů a mladých dospělých o veřejný život, byla by to další dobrá příležitost odlišit své prezidentství od toho předcházejícího.

Opoziční představitelé v čele se stínovým premiérem Karlem Havlíčkem označili Pavlův projev za provládní. Vzhledem k tomu, že Pavel získal prezidentský mandát ve volebním střetu s Havlíčkovým stranickým šéfem, není to úplně překvapivé hodnocení. Ano, prezident vyjadřuje pro mnoho vládních kroků větší pochopení než opoziční politici a nevyužívá svůj mandát k boji s aktuální vládní politikou.

Je zřejmé, že jeho postoje mají vesměs blíže k postojům některých stran vládnoucí pětikoalice než ke sněmovní opozici. Na druhé straně Pavlův apel na kultivaci politické debaty a individuální odpovědnost každého jednotlivce za veřejné dění v jeho nejbližším okolí působil vcelku vyváženě a mohl rezonovat i v otevřenějších myslích příznivců opozice.

Absolutní nadstranickost či apolitičnost od prezidenta jako vrcholné politické figury vzešlé z čistě politického střetu prostě očekávat nelze a nebylo by to ani žádoucí. Podstatný je nadhled, zklidnění a povznesení se nad bezprostřední ostré stranické boje, stejně jako důraz na demokratickou podstatu správy země. V těchto zkouškách Pavlův projev v rámci daných možností obstál a řadí se k tomu lepšímu, co od prezidenta během jeho dosavadního působení zaznělo.

Byla to nuda? Ve srovnání s očekáváním, koho prezident urazí či potupí tentokrát, na která jsme byli zvyklí v posledních deseti letech, asi trochu ano. Ale když jde o prezidentská poselství k občanům, není trocha nějaké té nudy a snahy o nekonfliktnost vlastně vůbec na škodu.

Doporučované