Článek
Jestli měl první novoroční projev Petra Pavla nastolit trend, pak to není špatná zpráva. Budou-li v příštích letech vypadat prezidentská poselství navrácená na první den roku nějak takto, bude to vítaná změna po dekádě vypjatých a vyhraněných „vánočních“ projevů Miloše Zemana provázených bojovnými gesty ochabující prezidentskou pěstí.
Žánr novoročního prezidentského projevu je vcelku volný a poskytuje široké možnosti, jak jej naplnit. Prezident Pavel se do něj bez problémů trefil a vtiskl do něj vlastní poselství, s nímž téměř přesně před rokem uspěl v prezidentské volbě. Z projevu byla patrná snaha o zklidňující tón, rozvahu i nadhled nad každodenním politickým cvrkotem a koaličně-opozičními spory.
Na rozdíl od proslovu před předáváním státních vyznamenání 28. října, v němž se autoři a následně i prezident sám poněkud ztratili ve snaze obsáhnout všehomír, měl novoroční projev zřetelnější kompozici a několik jasných hlavních sdělení.
Kromě úvodního, dobře zvládnutého vyjádření lítosti i vzteku nad předvánočním vražděním na pražské filozofické fakultě zazněla zcela správně výzva k účasti v trojích volbách, jež nás letos čekají. Zřetelné bylo přihlášení se k mezinárodním závazkům včetně překvapivě otevřené podpory přijetí eura. Z této části řeči se nepochybně stane téma dalších politických debat a střetů.
Sympatická byla pasáž, kterou 62letý prezident věnoval mladé generaci. Jak snahu o porozumění jejímu psychickému rozpoložení i tlakům, jimž čelí, tak výzvu k iniciativě a usilování o změnu navzdory možnému nepochopení je třeba ocenit. Oba momenty by si zasloužily nezůstat zakonzervovány v dobře napsané pasáži projevu. Pokud by je Pavel dokázal v nadcházejícím roce přetavit i v konkrétní iniciativy směřující k povzbuzení zájmu prvovoličů a mladých dospělých o veřejný život, byla by to další dobrá příležitost odlišit své prezidentství od toho předcházejícího.
Opoziční představitelé v čele se stínovým premiérem Karlem Havlíčkem označili Pavlův projev za provládní. Vzhledem k tomu, že Pavel získal prezidentský mandát ve volebním střetu s Havlíčkovým stranickým šéfem, není to úplně překvapivé hodnocení. Ano, prezident vyjadřuje pro mnoho vládních kroků větší pochopení než opoziční politici a nevyužívá svůj mandát k boji s aktuální vládní politikou.
Je zřejmé, že jeho postoje mají vesměs blíže k postojům některých stran vládnoucí pětikoalice než ke sněmovní opozici. Na druhé straně Pavlův apel na kultivaci politické debaty a individuální odpovědnost každého jednotlivce za veřejné dění v jeho nejbližším okolí působil vcelku vyváženě a mohl rezonovat i v otevřenějších myslích příznivců opozice.
Absolutní nadstranickost či apolitičnost od prezidenta jako vrcholné politické figury vzešlé z čistě politického střetu prostě očekávat nelze a nebylo by to ani žádoucí. Podstatný je nadhled, zklidnění a povznesení se nad bezprostřední ostré stranické boje, stejně jako důraz na demokratickou podstatu správy země. V těchto zkouškách Pavlův projev v rámci daných možností obstál a řadí se k tomu lepšímu, co od prezidenta během jeho dosavadního působení zaznělo.
Byla to nuda? Ve srovnání s očekáváním, koho prezident urazí či potupí tentokrát, na která jsme byli zvyklí v posledních deseti letech, asi trochu ano. Ale když jde o prezidentská poselství k občanům, není trocha nějaké té nudy a snahy o nekonfliktnost vlastně vůbec na škodu.
